19 Cmo 51/2023-13 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud v bodě I. výroku rozhodl takto: „Soud zahajuje řízení o jmenování likvidátora společnosti , právnická osoba, . v likvidaci.“ V bodě II. výroku rozhodl takto: „Soud jmenuje likvidátorem společnosti , právnická osoba, . v likvidaci, společnost , Jméno advokáta A, ., IČO , IČO advokáta A, , sídlem , adresa, .“ V bodě III. výroku soud rozhodl takto: „Společnost , právnická osoba, . v likvidaci je povinna zaplatit na účet Městského soudu v Praze soudní poplatek ve výši 2 000 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, číslo účtu: , č. účtu, , variabilní symbol: , var. symbol, .“ V bodě IV. výroku soud rozhodl takto: „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.“2. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že na základě vlastní činnosti soud zjistil, že společnost vstoupila do likvidace v roce 1996, od počátku byla likvidátorkou , tituly před jménem, , Jméno, , jíž z důvodu úmrtí tato funkce zanikla. S ohledem na skutečnost, že společnost nemá v současné době zapsaného žádného likvidátora, kdy na dvě výzvy soudu k jmenování nového likvidátora společnost nereagovala, zahájil soud v souladu s § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních / z. ř. s/, řízení o jmenování likvidátora.3. Z odůvodnění rozhodnutí je dále zřejmé, že o jmenování likvidátora soud rozhodl bez nařízení jednání, v dané souvislosti soud odkázal na ustanovení § 89 odst. 1, § 85 písm. a/ z.ř.s. a uvedl zejména, že „ pro relevantnost zjištění postačovaly skutečnosti zřejmé z úplného výpisu společnosti z obchodního rejstříku, který zdejší soud coby rejstříkový soud vede“/ odst. 2 odůvodnění /.4. V otázce právního režimu, na danou věc dopadajícího, soud s odkazem ustanovení § 3043 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. dovodil, že je třeba aplikovat zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, přičemž vymezil dikci ustanovení § 71 odst. 3, odst. 7 tohoto zákona. Uzavřel v daném směru, že „vzhledem k tomu, že se společnost nevyjádřila, likvidace trvá již 27 a jednatel i společníci jsou vyššího věku, soud rozhodl o jmenování likvidátora postupem podle § 71 odst. 7 občanského zákoníku a jmenoval likvidátora z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců“.5. O poplatkové povinnosti soud rozhodl s odkazem na § 2 odst. 1 písm. e/ zákona č. 549/1991 Sb.6. Pokud jde o výrok o nákladech řízení, k tomu soud konstatoval, že „ že toto řízení není řízení sporným a neřídí se zásadou úspěchu ve věci. Každý si nese náhradu nákladů řízení ze svého.“7. Ve včas podaném odvolání, výslovně směřujícím do bodu II. výroku usnesení, obchodní společnost soudu prvního stupně vytýkala, že bez dalšího jmenoval likvidátora z osob, zapsaných v seznamu insolvenčních správců. Přitom jmenování likvidátora soudem ve smyslu ust. § 191 občanského zákoníku dle odvolatelky spočívá na zásadě, dle níž má soud primárně postupovat tak, aby likvidátorem byl jmenován člen statutárního orgánu právnické osoby. Odvolatelka v této souvislosti odkazuje na závěry, vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2020, č. j. 27 Cdo 2916/2018, kde se mimo jiné praví, že „Jmenování likvidátora z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců přichází do úvahy /jako poslední z možností/ až tehdy, nemůže-li soud jmenovat likvidátorem žádného člena statutárního orgánu právnické osoby.“ Odvolatelka odkazuje rovněž na závěry, vyplývající z odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 518/2015 a na související komentářovou literaturu a závěry tam obsažené: /„Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 2. vydání, 2022, s. 726 - 740: J. Holejšovský./“8. Odvolatelka navrhuje, aby likvidátorem byl jmenován jednatel , Jméno, , v této souvislosti předkládá jeho prohlášení, že souhlasí a žádá soud o své jmenování likvidátorem. Tento souhlas jde dle odvolatelky nad rámec zákonných požadavků.9. Odvolací soud přezkoumal podle ust. §§ 212, 212a o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, aniž za tím účelem nařizoval jednání /§ 214 odst. 2 písm. d/ o.s.ř./, a dospěl k závěru o důvodnosti odvolání.10. Podle ustanovení § 187 odst. 1 občanského zákoníku účelem likvidace je vypořádat majetek zrušené právnické osoby / likvidační podstatu /, vyrovnat dluhy věřitelům a naložit s čistým majetkovým zůstatkem, jenž vyplyne z likvidace / s likvidačním zůstatkem/, podle zákona.11. Ve smyslu ustanovení § 189 odst. 1 občanského zákoníku likvidátorem může být jen osoba, způsobilá být členem statutárního orgánu.12. Podle ustanovení § 189 odst. 1 věta in fine občanského zákoníku zanikne-li funkce likvidátora ještě před zánikem právnické osoby, povolá příslušný orgán právnické osobě bez zbytečného odkladu nového likvidátora.13. Podle ustanovení § 191 odst. 1 věta občanského zákoníku, právnické osobě, která vstoupila do likvidace, aniž byl povolán likvidátor podle § 189, jmenuje likvidátora soud, a to i bez návrhu. Soud jmenuje likvidátora i v případě, že sám rozhodl o zrušení právnické osoby.14. Podle ustanovení § 191 odst. 3 věta prvá občanského zákoníku, nebyl-li podán jiný návrh či nelze-li návrhu vyhovět, může soud při postupu podle odstavce 1 nebo 2 likvidátorem jmenovat i bez jeho souhlasu člena statutárního orgánu.15. Podle ustanovení § 191 odst. 4 obchodního zákoníku nelze-li likvidátora jmenovat ani podle odstavce 3, jmenuje ho soud z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců.16. Z citované právní úpravy je zřejmé, že jmenování likvidátora z řad osob, zapsaných v seznamu insolvenčních správců, připadá v úvahu tehdy, pokud nebyl podán konkrétní návrh na osobu jmenovaného likvidátora, respektive není možno takovému návrhu vyhovět, a je zde současně situace, že v osobě jednatele / člena statutárního orgánu / pokud by byl likvidátorem jmenován, by účel likvidace nebyl naplněn.17. V daném případě soud o jmenování likvidátora rozhodl bez návrhu. Pokud ke jmenování likvidátora z řad osob, zapsaných v seznamu insolvenčních správců, přistoupil soud pro nečinnost obchodní společnosti při jmenování nového likvidátora, nejde jistě samo o sobě o nesprávné úvahové východisko. Poněkud „nepřehledná“ je ovšem úvahová konstrukce, propojující dosavadní délku likvidace s věkem jednatele, a bez dalšího nelze na základě ní učinit závěr o tom, že jmenováním jednatele do funkce likvidátora nebude v daném případě účel likvidace naplněn. Věku coby limitujícího faktoru se jednatel nedovolává, naopak své jmenování likvidátorem požaduje.18. Ze spisu ani jinak nevyšly najevo žádné konkrétní skutečnosti, jež by jmenování jednatele , právnická osoba, likvidátorem, bránily.19. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v bodě II. výroku změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 o.s.ř. jak ve výroku rozhodnutí odvolacího soudu uvedeno.20. K odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně lze pro úplnost uvést, že podle ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. / odst. 1/. Není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. / odst. 2/.21. Odvolací soud má za to, že ve smyslu ustanovení § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb. bude činnost likvidátora a důsledky porušení jeho povinností hodnoceny optikou stávající právní úpravy, dané občanským zákoníkem / zákon č. 89/2012 Sb./.22. Stanovisko, že pod osobní práva, o nichž hovoří ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č.89 Sb. bude zřejmě třeba řadit i úpravu právnických osob, z něhož vychází odvolací soud, zastávají i autoři komentáře k ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., prof. JUDr. Irena Pelikánová, DrSc, a JUDr. Robert Pelikán, Ph.D. / zdroj: ASPI /. Z uvedeného stanoviska ve výsledku plyne, že předchozím právem po dobu jeho účinnosti / zde obchodním zákoníkem /, se řídilo jmenování likvidátora a dále činnost likvidátora / výkon práv a povinností a sekundární práva a povinnosti z toho vzniklá /. Od účinnosti nového občanského zákoníku / zákon č. 89/2012 Sb. se tato práva / a povinnosti / při výkonu činnosti likvidátora řídí tímto zákonem bez ohledu na to kdy vznikla. A pochopitelně i jmenování nového likvidátora se řídí aktuální právní úpravou, danou občanským zákoníkem, byť k rozhodnutí o likvidaci došlo za právní úpravy předchozí.23. Pro úplnost odvolací soud podotýká, že ve svém stanovisku, v němž podrobně právně argumentují, shora uvedení autoři uzavírají, že ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. hovoří o závazkových právních vztazích. Takový názor zastává i odvolací soud. O závazkový právní vztah zde pochopitelně nejde. Rovněž na právní postavení likvidátora a právní režim, vážící se k jeho činnosti, nedopadají žádné výjimky, jak se podávají z dalších přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb.24. Dále, pokud soud s odkazem na ustanovení § 3043 odst. 2 zákona č.89/2012 Sb. usuzuje na použití pře