2 Cmo 11/2023-170 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem ponechal soud prvního stupně v platnosti jím vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 21. 6. 2022, č. j. 39 Cm 161/2022-16 a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů námitkového řízení. Zmíněným směnečným platebním rozkazem vyhověl soud prvního stupně žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 582 598,98 Kč s úrokem 6% od 21. 5. 2022 do zaplacení s odměnou 1 942 Kč. Jde o nárok ze směnky vlastní vystavené první žalovanou dne 19. 12. 2018 na řad žalobce a opatřené rukojemskými prohlášeními druhé a třetí žalované. Žalobkyně tuto původně blanko směnku vyplnila v souladu s dohodou o vyplnění bianko směnky ze dne 19. 12. 2018 tak, že do směnky doplnila žalovanou jistinu a splatnost dnem 20. 5. 2022.2. Proti výše uvedenému směnečnému platebnímu rozkazu podaly žalované společné námitky, ve kterých shodně uvedly, že popírají pravost svých podpisů na směnce.3. Žalobkyně ve vyjádření k námitkám uvedla, že v žalobě odkázala na dohodu o vyplnění bianco směnky ze dne 19. 12. 2016, kterou k žalobě také přiložila a o kterou opírala volbu soudu prvního stupně jako soudu příslušného. Žalované, které všechny dohodu podepsaly, pravost podpisů na této dohodě nijak nenapadaly. Z této dohody vyplývá, že předmětná směnka slouží k zajištění dluhů ze Smlouvy o poskytnutí účelového úvěru č. , Anonymizováno, uzavřené mezi žalobkyní a společností , Anonymizováno, . Dluh z této úvěrové smlouvy převzala žalovaná 1. dohodou také ze dne 19. 12. 2018 a žalobkyně vyslovila s tímto převzetím dluhu souhlas. Dále byla mezi žalobkyní a první žalovanou uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru č. , Anonymizováno, rovněž ze dne 19. 12. 2018. Ve stejný den byl potvrzen také předávací protokol č. 307084 mezi žalobkyní, první žalovanou a společností , právnická osoba, Při tom za první žalovanou jednala druhá žalovaná, která je jednatelkou společnosti první žalované. Třetí žalovaná je jediným společníkem první žalované. Sporná směnka i všechny zmíněné listiny byly podepsány v jeden den, to znamená 19. 12. 2018, vzájemně spolu věcně souvisejí a odkazují na spornou směnku jako na zajištění závazků první žalované vůči žalobkyni. Považuje za nepředstavitelné, aby žalobkyně jako renomovaná leasingová společnost poskytla účelový úvěr, aniž obdržela sjednané zajištění, to je spornou směnu se všemi avaly.4. Soud prvního stupně provedl dokazování dále uvedenými listinami a vyslechl svědkyni , Anonymizováno, , která do ledna 2020 pracovala u žalobkyně jako obchodnice a která zajišťovala u žalobkyně předmětný obchodní případ. Z tohoto dokazování soud zjistil, že žalobkyně uzavřela nejprve smlouvu o úvěru se společností , Anonymizováno, dne 11. 6. 2018 na částku 1 808 100 Kč k financování osobního automobilu , Anonymizováno, , kde je jako věřitel označena žalobkyně a jako dlužník první žalovaná s odkazem na dohodu o převzetí dluhu. Dohoda obsahuje také ujednání o zajištění vlastní blanko směnkou vystavenou první žalovanou a avalovanou druhou a třetí žalovanou. Předávacím protokolem, stále ze dne 19. 12. 2018, k úvěrové smlouvě č. , Anonymizováno, byl žalobkyní a společností , Anonymizováno, předán výše zmíněný automobil druhé žalované. Nedatovanou dohodou přistoupil k dluhu první žalované , Anonymizováno, . Tato dohoda odkazuje na zajištění směnkou vystavenou první žalovanou s avalem druhé a třetí žalované. Dohodu podepsaly všechny tři žalované. Podpis této dohody za , Anonymizováno, a za druhou žalovanou je úředně ověřen. Stalo se tak dne 12. 5. 2020. Svědkyně potvrdila, že při podepisování smluv byla ověřována totožnost jednajících a všechny listiny byly podepisovány vždy naráz.5. Z toho soud dovodil, že i bez toho, aby byl v této věci zadáván znalecký posudek z oboru písmoznalectví, je možné ze sledu těchto dokumentů dovodit, že podpisy žalovaných na sporné směnce jsou jejich pravými podpisy. Poukázal na časovou i věcnou souvislost navzájem navazujících listin. Zdůraznil při tom, že na jedné z navzájem souvisejících listin je podpis druhé žalované úředně ověřen.6. Proti tomuto rozsudku se včas odvolaly společným odvolání všechny žalované a navrhují jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedly, že okolnost, zda žalované spornou směnku podepsaly, není otázkou právní, jak nesprávně uvádí soud v odůvodnění napadeného rozsudku, nýbrž otázkou skutkovou, která musí vyplývat z relevantního dokazování. Z hlediska existence směnečných závazků žalovaných je otázka pravosti jejich podpisů na příslušné směnečné listině otázkou zásadní. Bez pravého podpisu na směnce nemůže být směnečný dluh. Domnívají se, že zejména podpis třetí žalované je zjevně rozdílný i ve vztahu k plné moci, kterou třetí žalovaná podepsala přímo před právní zástupkyní. Soud v rozporu s § 127 o. s. ř. posoudil sám bez odborné znalosti odbornou otázku, namísto aby zadal znalecký posudek, který by nade všechnu pochybnost otázku pravosti podpisů vyjasnil. Nezjistil tak řádně skutkový stav.7. Žalobkyně navrhla ve vyjádření k odvolání potvrzení napadeného rozsudku soudu prvního stupně. Toto vyjádření v podstatné části přejímá důvody, které byly uvedeny již ve vyjádření k námitkám žalovaných, jak jsou popsány výše. V reakci na dokazování provedené soudem prvního stupně vyjadřuje přesvědčení, že jak výpovědí svědkyně , Anonymizováno, a pak zejména dohodou o přistoupení k dluhu, podle které k dluhu první žalované přistoupil , Anonymizováno, , která na spornou směnku odkazuje a na které je úředně ověřen také podpis druhé žalované, je otázka pravosti podpisů žalovaných na sporné směnce dále potvrzena. Správnost závěru soudu prvního stupně, že v tomto případě nebylo nutné zadávat zpracování znaleckého z oboru písmoznalectví, podporuje též odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, spisové značky 29 Cdo 3478/2007.8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a o. s. ř. i řízení, které mu předcházelo, a postupoval při tom podle § 214 odst. 1 o. s. ř.9. Vyšel přitom ze zjištění, která na základě jím provedeného dokazování učinil soud prvního stupně. S výjimkou návrhu na zadání znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, nebyly žádnou ze stran sporu jiné důkazy než ty, které soud prvního stupně provedl, navrhovány.10. Není žádných pochybností o tom, že směnky patří mezi soukromé listiny. Potom platí, že vzniknou-li pochybnosti o pravosti nebo správnosti soukromé listiny, je na tom, kdo se této listiny dovolává, aby dokázal její pravost a správnost. To vyplývá z § 565 o. z. Do účinnosti nového občanského zákoníku nebyla tato problematika pozitivně upravena a se stejným výsledkem, jak to nyní vyplývá z posledně citovaného ustanovení, to řešil právě žalobkyní v odvolání zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, spisové značky 29 Cdo 3478/2007. Stane-li podpis žalovaného směnečného dlužníka na příslušné směnce sporným co do jeho pravosti, je na žalobci, který se právě díky tomuto podpisu domáhá plnění z jednotlivé směnky, aby prokázal, že se jedná o podpis pravý. Tedy v poměrech této věci bylo na žalobkyni, aby prokázala, že se jedná o podpis pravý.11. Je stejně tak nepochybné, že otázka, zda se jedná anebo nejedná o podpis pravý, je otázkou skutkovou a nikoliv právní. Tato okolnost ověřuje se dokazováním s tím, že není-li dokazováním tato otázka vyjasněna, jde to k tíži toho, kdo nesl příslušné důkazní břemeno. Tedy namítá-li směnečný dlužník, že jeho podpis je tak či onak vadný, třeba, že nejde o jeho pravý podpis, musí majitel směnky toto námitku vyvrátit. Teprve ze zjištění, že se jedná anebo nejedná o pravý podpis, rezultuje právní závěr, zda konkrétní subjekt je anebo není směnečným dlužníkem.12. Občanský soudní řád, jak vyplývá zejména z § 125 o. s. ř., nezná žádnou hierarchii důkazních prostředků a nikde nestanoví, že určitá skutečnost může být prokázána pouze určitým způsobem. Poněkud slabší postavení důkazu výslechem účastníka (§ 131 o. s. ř.) na tom nic nemění. Proto ani ohledně zkoumání korektnosti podpisů směnečných dlužníků na směnečné listině nelze uzavřít, že by jejich pravost bylo možné ověřit jen jedním typem důkazního prostředku, tedy v tomto případě navrhovaným znaleckým posudkem. Ten je sice soudy používán velmi často, nelze jej však považovat za důkazní prostředek výlučný. I když výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu řešil primárně otázku důkazního břemene ve vztahu k námitce nepravosti směnečného podpisu, jak již bylo zmíněno, vyjádřil se shodně s výše uvedeným i k otázce důkazních prostředků při zkoumání kvality směnečných podpisů. Ke shodnému závěru dospěl i odvolací soud již dříve například v rozsudku ze dne 11. 12. 2020, č. j. 2 Cmo 168/2020-114.13. Z toho vyplývá, že v obecné rovině není chybou soudu prvního stupně, když v tomto případě nezadal, ačkoliv to bylo navrhováno, zpracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. Je nutno tedy posoudit, zda z důkazů, které žalobkyně navrhla a které soud prvního stupně provedl, je prokázáno, že podpisy žalovaných na sporné směnce jsou pravé.14. Než se odvolací soud na tuto