2 CO 29/2022-96 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Hradci Králové shora uvedeným rozsudkem uložil žalovanému, aby uhradil žalobci úrok z prodlení ve výši 8,5 % z částky 22 416 Kč od 1. 9. 2021 do 3. 11. 2021 (výrok I.), zamítl žalobu na zaplacení částky 22 416 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % od [XY 2021] do zaplacení (výrok II.), nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a uložil žalobci, aby uhradil soudní poplatek ve výši 448 Kč (výrok IV.). 2. Soud prvního stupně vyšel z podané žaloby, v níž se žalobce domáhal úhrady 44 832 Kč s úrokem z prodlení. Žalobce je se sourozenci dědicem autorských práv po otci, jenž byl autorem dramatického textu hry [příjmení] [anonymizováno]. Žalobci tak náleží ¼ podíl na těchto právech. Žalovaný realizoval v letech 2019 -2020 několik představení této hry s celkovou hrubou tržbou 747 214 Kč, z čehož žalobce žádá úhradu ¼ z 12 % z hrubých tržeb, tedy úhrady 22 416 Kč. Dané představení bylo realizováno bez jeho souhlasu, a proto má žalobce právo na dvojnásobek této odměny dle § 40 odst. 4 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen„ AZ“). Žalovaný mu má uhradit 44 832 Kč, k čemuž byl vyzván dopisem ze dne 19. 8. 2021, a to do 31. 8. 2021; žalovaný částku neuhradil, a proto žalobce požaduje i úrok z prodlení od 1. 9. 2021. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že nepopírá právo žalobce na úhradu licenční odměny, nicméně požadavek na úhradu ušlého zisku v sankční výši je v rozporu se zásadou poctivosti v občanskoprávních vztazích. Dne 4. 4. 2019 totiž žalovaný požádal žalobce o povolení k provozování divadelní hry [příjmení] [anonymizováno]. Žalobce s tím souhlasil a byla také dohodnuta odměna ve výši 12 % z hrubých tržeb a také znění licenční smlouvy předložené žalobcem. K neuzavření smlouvy došlo jen z toho důvodu, že žalobce trval na tom, aby účastníky smlouvy byli i ostatní tři dědicové, jenže ti chtěli uzavřít smlouvu separátně. Žalobce s tím nesouhlasil a sdělil žalovanému, že smlouvu nepodepíše. Žalovaný se snažil žalobce přesvědčit k uzavření licenční smlouvy s tím, že ostatní tři dědicové mají stejné podmínky i odměnu, a také žalovaný několikrát vyzval žalobce ke sdělení čísla účtu. Žalovaný se tak stal rukojmím osobních sporů mezi dědici, a to za situace, kdy byla inscenace připravená a nasmlouvaná. Žalovanému je známo, že takto postupuje žalobce i v jiných případech. Zde se uzavření licenční smlouvy jevilo pravděpodobným, když byla i shoda na jejím obsahu. Přístup žalobce je systematický s cílem získat finanční obohacení. Druhá strana se tak dostává do situace, kdy je nucena příslušné dílo uvést i při absenci licenční smlouvy, a tím dosáhnout daného zvýšení obvyklé odměny. Žalovaný byl připraven uhradit odměnu i při absenci licenční smlouvy, což žalobci opakovaně sděloval, přičemž po obdržení návrhu na vydání platebního rozkazu, kdy se dozvěděl číslo účtu, úhradu provedl. Řízení by tak mělo být do částky 22 416 Kč zastaveno pro zpětvzetí žaloby a ve zbývajícím rozsahu by měla být žaloba zamítnuta. 4. Soud se nejprve zabýval námitkou podjatosti ze dne 20. 12. 2021, jež byla odůvodněna postupem soudu v této i v jiných věcech žalobce. Dalším důvodem podjatosti je také to, že rodinné vztahy dotyčné soudkyně omezují žalobce ve svobodném výběru advokáta. Soud prvního stupně neshledal za užití postupu dle § 15b odst. 2 o. s. ř. námitku podjatosti důvodnou, a to s odkazem na § 14 odst. 4 o. s. ř. Stejně tak není důvodná námitka stran omezení práva žalobce na zastoupení. Opakované námitky podjatosti slouží žalobci k oddalování rozhodnutí ve věci. Zároveň soud prvního stupně poukázal na 3 rozhodnutí nadřízených soudů v jiných věcech, v nichž bylo rozhodnuto o nedůvodnosti námitek podjatosti. 5. Dále soud uvedl, že žalobce den před konáním jednání požádal o jeho odročení z důvodu, že se mu nepodařilo najít nového zástupce, když předjednaný Mgr. [příjmení] jeho zastoupení odmítl z důvodu na straně soudkyně. Jednání mělo být odročeno o 30 dnů. 6. Soud posoudil žádost o odročení v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle které je důležitým důvodem pro odročení jednání taková okolnost, která účastníku objektivně zabrání zúčastnit se jednání, a případně také okolnost účastníkem způsobená nebo jinak zaviněná, jestliže ji lze považovat dle okolností případu a poměrů účastníka za důležitou (rozsudek ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1302/2001). Přitom se musí posuzovat všechny okolnosti případu, nicméně žádosti nemusí být vyhověno, pokud je jen využívána k procesním obstrukcím (usnesení ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007). 7. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žádost o odročení jednání nebyla podána včas a ani není důvodná. Ze spisu vyplývá, že žalobce minimálně od listopadu 2021 měl vědomost o přerušení výkonu advokacie jeho zástupce; ostatně v jiné věci z tohoto důvodu úspěšně požádal dne 3. 12. 2021 o odročení jednání, a to bylo odročeno také na 11. 1. 2022. Zde žalobce požádal o odročení až 10. 1. 2022, tedy den před nařízeným jednáním. Žádost je i nedůvodná, neboť předvolání na jednání bylo doručeno původnímu zástupci dne 2. 12. 2021, a proto měl žalobce dostatek času připravit se na jednání či případně zmocnit zástupce nového. Přitom byl žalobce již dříve zastupován namísto původního zástupce advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení]. Dle názoru soudu prvního stupně jde jen o protahování a oddalování konečného rozhodnutí, a proto soud žádosti o odročení nevyhověl a jednal v nepřítomnosti žalobce. 8. Soud věc posoudil podle § 40 odst. 4 AZ, a to s přihlédnutím k § 6 odst. 1 a § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“). Přitom vycházel ze skutečností známých soudu prvního stupně z jeho činnosti, a to z řady sporů vedených před tímto soudem o nárocích po svém otci, jež byly zamítnuty, přičemž Ústavní soud odmítl stížnosti proti těmto rozhodnutím (k tomu soud poukázal na sp. zn. III. ÚS 3306/21). 9. Dále soud uzavřel, že texty k divadelním hrám jsou díly autorskými dle § 2 AZ. Nakládat s nimi mohou dědici dle § 8 AZ společně a nerozdílně, tedy musí být na tom mezi nimi shoda vůle, jinak je možné domáhat se nahrazení chybějícího projevu vůle u soudu. 10. V řízení vyšlo najevo, že dědici autorských práv po [jméno] [příjmení] se nejsou schopni domluvit a že jejich spory mají vliv na provozovatele divadelních her a inscenací. Z předložené komunikace mezi účastníky bylo prokázáno jednání o uzavření licenční smlouvy, přičemž její uzavření se žalovanému jevilo vysoce pravděpodobné. Žalobce ale odmítl uzavření smlouvy poté, co ostatní dědicové odmítli přistoupení na žalobcovo znění licenční smlouvy. Ostatní dědice zastupuje [příjmení] – [právnická osoba] a žalovanému navrhli uzavření separátní smlouvy. S tím neměl žalovaný problém a také to sdělil žalobci. Ten svůj postoj změnil, a ač žalovaný souhlasil s žalobcovou smlouvou, k jejímu uzavření nedošlo. Žalovaný ale již vynaložil prostředky na přípravu hry [příjmení] [anonymizováno], začal ji provozovat i bez uzavřené licenční smlouvy s žalobcem s tím, že byl připraven licenční odměnu uhradit. Několikrát se snažil zjistit od žalobce číslo účtu, ten mu ale součinnost neposkytl. 11. Proto soud prvního stupně neshledal nárok na odměnu ve výši dvojnásobku obvyklé odměny pro absenci souhlasu žalobce s odehráním hry [příjmení] [anonymizováno] důvodným. 12. V ustanovení § 40 odst. 4 AZ je upravena sankce za použití díla bez souhlasu jeho autora. Žalobce vede řadu sporů s kulturními zařízeními poté, kdy je představení kulturním zařízením realizováno. Podle žalobce totiž není jeho povinností jednotlivá kulturní zařízení před odehráním představení kontaktovat, ale činí tak vždy až po odehrání představení, čímž„ zneužívá“ dvojnásobné navýšení obvyklé odměny. Pokud mu je poté zaslána obvyklá odměna, pak částky takto zaslané vrací, a to i opakovaně. Žalobce takto postupuje často, a proto takové jednání nemůže požívat právní ochrany, neboť svou podstatou žalobce zneužívá (nikoli chrání) svá práva, která mu svědčí s ostatními dědici autorských práv, na úkor třetích osob. Žalobce by tak byl dvojnásobně zvýhodňován oproti ostatním dědicům, na což § 40 odst. 4 AZ zjevně nemíří. 13. Smyslem tohoto ustanovení není přenos rozporů mezi dědici na třetí osoby. K tomu soud poukázal na možnost analogie s § 98d odst. 1 AZ, jenž nemožnost uložení sankce vztahuje na situaci, kdy se vedou jednání směřující k uzavření licenční smlouvy, byť to se vztahuje na kolektivní správce. Proto soud nepřiznal žalobci právo na dvojnásobek licenční odměny, když vedl s žalovaným jednání a jen z důvodů na jeho straně nedošlo k jejímu uzavření. 14. V průběhu řízení byla pro úhradu částky 22 416 Kč žalovaným vzata žaloba v tomto rozsahu zpět, a proto soud usnesením ze dne 25. 11. 2021, č. j. EC 8/2021-24, jej v tomto rozsahu zastavil. Předmětem řízení tak zůstal úrok z prodlení z této částky do její úhrady žalovaným a dále druhá polovina odměn