3 CO 15/2022-2154 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby bylo České republice uloženo, aby její organizační složka [anonymizována dvě slova] České republiky do 60 dnů od právní moci rozsudku zveřejnila ve svém elektronickém měsíčníku [název] [název] [název], ve svém tištěném časopise [jméno] a též poskytla ČTK jako pro tiskovou zprávu tento text signovaný předsedy [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] ČR aktuálně ve funkci:„ Omluva za zveřejněné nepravdy, různými funkcionáři [anonymizováno] ČR byly v minulosti v jejich vlastních publikačních prostředcích i jinde, ve značném rozsahu distribuovány zcela nepravdivé informace o [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [příjmení], jakože je psychopat, deviant, pomatenec, že má postiženou a rozervanou mysl, že je hendikepován, že požaduje zrušení [anonymizováno], či že někoho za totality udal, nějakému vrcholnému orgánu atd., pro [anonymizováno] je zahanbující, že celá tato víc než čtvrtstoletí trvající pomlouvačná kampaň měla za cíl naopak zakrýt tu skutečnost, že jeden [anonymizováno] funkcionář totalitní moci udal osobní korespondenci [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [příjmení] s emigrantem, na tom lidském selhání se tedy podílela ta okolnost, že [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [příjmení] korektně opravil chyby v pracech, jejíž byl udávající spoluautorem, na celé ponuré historii, za kterou se mu [anonymizováno] ČR omlouvá, je jen ten světlý moment, že přes veškeré pomlouvačné úsilí se nepodařilo znemožnit [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [příjmení] pokračovat ve vědecké práci, byť to po tři desetiletí bylo myslitelné jen v zahraničí.“ (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 11 064 Kč (výrok II.). 2. Rozhodl tak o žalobě, podané žalobcem [datum], jíž se domáhal omluvy ve výše uvedeném znění za zásah do svých osobnostních práv. Žalobce tvrdí, že tehdejší zaměstnanec [anonymizována dvě slova] České republiky (dále jen„ [anonymizováno]“) [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], odevzdal v roce 1988 tehdejší moci listiny, které měly za následek perzekuci žalobce. Konkrétně se mělo jednat o žalobcovu soukromou korespondenci s [anonymizována dvě slova], kterou [anonymizováno] [příjmení] předložil vedení Ústavu [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova]. [příjmení] („ [anonymizováno]“) a výboru ZO KSČ při [anonymizováno], a v nichž se žalobce nelichotivě vyjadřoval k poměrům v ústavu. Uvedená záležitost byla se žalobcem následně projednána a vyvozeny z toho pro něj nepříznivé důsledky (zákaz zahraničních cest, formální důtka). Později, v roce 1995, se žalobce dopisem obrátil na [anonymizováno], aby výše popsané skutečnosti potvrdila či vyvrátila, na dotaz mu nebylo odpovězeno. Žalobce tento svůj dopis distribuoval a dále distribuuje též různým dalším osobnostem veřejného života. K zásahu do osobnosti žalobce mělo dojít v [anonymizováno] bulletinu (úřední periodikum [anonymizováno]) [číslo] který vyšel v tištěné i elektronické verzi, a to v článku„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“, pod nímž byla podepsána [jméno] [příjmení] a jedná se o její rozhovor s [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. V tomto článku se objevila nepravdivá tvrzení, která jsou pro žalobce dehonestující a způsobila mu újmu spočívající v tom, že již dále nemohl působit v české vědě a výzkumu, byla snížena jeho vážnost u spoluobčanů, včetně pracovníků [anonymizováno], kteří mohli nabýt dojem, že je jejich nepřítelem a také jej připravila o možnost stát se pracovníkem na vysoké škole. Konkrétně bylo v článku uvedeno, že žalobce usiluje o zrušení [anonymizováno]. V elektronické verzi se objevuje pasáž„ A pokud jde o příspěvek [jméno] [příjmení]„ Na vině je [anonymizováno]“, klidně tam napište: Jedná se o člověka, který evidentně nemá mysl v pořádku. A navíc ještě o velmi pokročilého sexuálního devianta. Brát vážně jakékoliv mínění osoby takto handicapované by bylo absurdní.“ V tištěné verzi se na stejném místě v článku objevuje pasáž odlišná:„ A pokud jde o příspěvek [jméno] [příjmení]„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“, klidně tam napište: Jedná se o člověka, který s ohledem na tisíce dopisů, faxů a mailů, rozeslaných v posledních letech na stovky adres, má patrně postiženou a rozervanou mysl. Nevídané vulgárnosti a sprostoty v jeho slovníku jsou dostatečně výmluvné. Brát vážně jakékoliv mínění osoby takto handicapované by bylo absurdní.“ 3. Reakci žalované (jednající původně prostřednictvím [anonymizováno]) shrnul soud prvního stupně tak, že navrhla, aby byla věc buď zastavena z důvodu překážky věci rozhodnuté, nebo aby byla žaloba jako zjevně bezdůvodná zamítnuta. Ohledně udání [anonymizováno] [příjmení] má za to, že toto jednání není [anonymizováno] ani státu přičitatelné. Text předmětného článku podle žalované nevykazuje žádné dehonestující prvky, jedná se o rozhovor s [anonymizováno] [příjmení], který v době jeho vedení nebyl funkcionářem či hlavním představitelem [anonymizováno], jeho výroky tak jsou pouze výroky soukromé fyzické osoby. Ohledně námitky překážky věci pravomocně rozhodnuté žalovaná uvedla, že o totožné věci již bylo rozhodováno u Městského soudu v Praze ve věcech sp. zn. 66 C 39/2010, 34 C 112/2012, 32 C 6/2010, 37 C 92/2010 a 3 Co 43/2011. Dále žalovaná vznesla také námitku promlčení, neboť žaloba byla podána až devět let po vydání předmětného článku, přičemž dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o jejím vzniku. 4. Dále soud prvního stupně připomněl, že ve věci již bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 11. 7. 2018, č. j. 32 C 37/2015-379, tak, že žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, když soud dospěl k závěru, že text omluvy je zcela nepřiléhavý, neboť z řízení ani tvrzení účastníků nevyplynulo, že by kdokoliv o žalobci prohlašoval, že někdy někoho udal. Co se týče tvrzení obsažených v předmětném článku bulletinu, jedná se o osobní stanovisko [anonymizováno] [příjmení], nikoliv o oficiální stanovisko žalované, která tak za něj nemůže nést odpovědnost. K odvolání žalobce byl tento rozsudek zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 3. 2021, č. j. 3 Co 16/2020-816, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, neboť odvolací soud uzavřel, že [anonymizováno] není ve smyslu § 6 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ [příjmení]“), organizační složkou, která je podle zákona povolána ve věci za stát vystupovat, neboť její publikační činnost je nutno posuzovat jako výkon nevrchnostenské správy. Vrchní soud tedy uložil soudu prvního stupně nejprve zjistit, jaká organizační složka má za stát jednat a zda jsou splněny i další podmínky řízení (otázka věcné příslušnosti a existence překážky věci zahájené či rozhodnuté), a dále se pak zabývat žalobou po věcné stránce, včetně otázky pasivní legitimace žalované, tj. zda je vytýkané jednání přičitatelné žalované či přímo autorovi publikace). 5. Otázku, která organizační složka státu namísto [anonymizováno] má za něj v tomto řízení vystupovat, vyřešil soud prvního stupně tak, že jelikož k tvrzenému závadnému jednání mělo dojít při vydávání periodika s výzkumnou tématikou, je tou správnou organizační složkou podle § 6 odst. 2 písm. b) ZOŠ ve spojení s § 7 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, [stát. instituce] (dále jen„ [anonymizováno]“), které je ústředním orgánem pro výzkum. 6. Otázka věcné příslušnosti byla vyřešena usnesením Vrchního soudu v Praze z 11. 6. 2021, č. j. Ncp 420/2021-852, jímž bylo určeno, že Městský soud v Praze je věcně příslušným k rozhodnutí této věci, a to ve smyslu § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), účinného ke dni podání žaloby, podle něhož krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech ochrany osobnosti podle občanského zákoníku, které se žalobce podle obsahu svého návrhu domáhá. 7. Konečně žalovanou namítaná existence překážky věci zahájené či pravomocně rozhodnuté byla soudem prvního stupně vyřešena záporně poté, když z obsahu, resp. rozhodnutí, spisů vedených jím pod sp. zn. 32 C 92/2010, 66 C 39/2010, 32 C 6/2010, 34 C 112/2015, 37 C 72/2011 a 37 C 72/2011, zjistil, že sice žalobce vede velké množství sporů na ochranu osobnosti proti [anonymizováno], jejím zaměstnancům a médiím, v nichž se jedná o podobné zásahy, avšak v žádném z nich se nejedná o zásah zcela stejný jako v tomto (obsah článku„ [anonymizováno 10 slov] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], u příležitostí 50 letého výročí založení [anonymizována tři slova]“, vydaného v [anonymizováno] bulletinu [číslo] [rok]). 8. K posouzení věci samé soud prvního stupně vyjmenoval provedené důkazy a popsal skutková zjištění, která z nich učinil. V roce 2002 uveřejnily [příjmení