3 CO 77/2022-437 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 125 000 Kč (I. výrok), uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 1 500 Kč (II. výrok), vedlejšímu účastníkovi 12 342 Kč (III. výrok) a státu 447,50 Kč (IV. výrok). 2. Soud prvního stupně při rozhodování vycházel ze žaloby (podané původně u Okresního soudu v České Lípě), kterou se žalobce domáhal zaplacení 125 000 Kč z titulu společenského, profesního a morálního poškození. Tvrdil, že je otcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], na jehož majetek nařídil Okresní soud v České Lípě exekuci, o čemž se žalobce dozvěděl tak, že dne [datum] si k němu do bydliště vynutili vstup pracovníci Exekutorského úřadu Praha 3, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a začali označovat k exekuci majetek žalobce, jeho manželky a jeho matky, chovali se hrubě a arogantně a trvali na tom, že si žalobce s rodinou bude smět svůj majetek ponechat, jestliže jim uhradí větší část peněz. Žalobce jim tedy pod nátlakem uhradil 150 000 Kč. Následně přišli tito lidé znovu dne [datum] a sdělili žalobci, že z domu odnesou„ všechno, ale úplně všechno“, a začali rozkládat sedačku a odnášet věci z domu. Žalobce jim uhradil dalších 120 000 Kč, aby mu byl v domě ponechán alespoň základní majetek (postele, skříně) a následně vedl soudní řízení na vyloučení jeho věcí z exekuce, nakonec se domohl toho, že oprávněná společnost byla zavázána žalobci zabavený majetek vydat. Žalobce se následkem chování exekutorského úřadu cítí poškozen zejména jako podnikatel, který měl do té doby v místě podnikání velmi dobré jméno, po události se ale o něm začalo říkat, že má dluhy, když u něj byli exekutoři. V době podání žaloby byl žalobce hodnocen okolím jako dlužník a jeho věřitelé mu nechtěli hradit své pohledávky, přišel o řadu zákazníků a musel nahradit možný výpadek obratu firmy zvýšeným úsilím svým a svých zaměstnanců. Jako podnikatel utrpěl už tím, že mu exekutoři odvezli počítač, kde měl informace o svých zákaznících. Jednáním těchto osob trpěla také nezletilá dcera žalobce, která několik dní nemohla spát a nechtěla chodit ven. Dále do domu žalobce již nechtěli chodit návštěvy a rodina žalobce přišla o přátele. 3. Reakci žalované shrnul soud prvního stupně tak, že navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl. Uznala, že dne [datum] a [datum] byl vyhotoven soupis movitých věcí v místě bydliště žalobce (což bylo zároveň místo bydliště povinného – syna žalobce). Dále uvedla, že soudní exekutor je povinen vždy zajistit movité věci, které sepsal, a bezpečně je uskladnit, k čemuž dodala, že soupis věcí a jejich zajištění jsou svou povahou úkony předběžné, které lze následně zvrátit. Jako takové nemusí být prováděny na základě absolutní jistoty o vlastnictví příslušného majetku povinným, postačí pouhý rozumný předpoklad, že v místě soupisu by povinný mohl mít své věci umístěny. V rámci soupisu žalobce uhradil celkem částku 270 000 Kč, ačkoliv byl upozorněn, že toto není jeho povinnost. Postup vykonavatelů v bydlišti žalobce je dále zcela v souladu s instrukcí Ministerstva spravedlnosti ze dne 21. 8. 1996, č. j. 1360/95-OOD, dle které se vykonavatel na místě soupisu dotáže zletilé osoby, zda není ochotna uhradit pohledávku dlužníka, v případě, že dlužník není přítomen. V jednání exekutorů tak nelze spatřovat žádné pochybení. Žalovaná proto považuje požadovanou výši zadostiučinění za zcela nepřiměřenou a nepodloženou. Nadto vznesla žalovaná námitku promlčení vzhledem k několikaletému časovému odstupu mezi tvrzenou způsobenou újmou a podanou žalobou. 4. Vedlejší účastník na straně žalované se s vyjádřením žalované zcela ztotožnil. 5. Dále soud prvního stupně zrekapituloval, že k Městskému soudu v Praze se věc dostala přes rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o věcné příslušnosti (usnesení z 31. 3. 2010, č. j. Ncp 355/2010-41) a že usnesením soudu prvního stupně ze dne 30. 11. 2010, č. j. 32 C 153/2010-58, bylo připuštěno přistoupení účastníka na straně žalobce, a to manželky žalobce [jméno] [příjmení], a následně na návrh žalované dne [datum] vstoupil do řízení vedlejší účastník na straně žalované, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], neboť žaloba se opírá o nesprávný úřední postup tohoto bývalého soudního exekutora. Při jednání dne [datum] bylo oběma žalobci sděleno soudu, že se domáhají náhrady nemajetkové újmy v rozsahu 125 000 Kč pro žalobce (tehdejšího žalobce a/) a 125 000 Kč pro [jméno] [příjmení] (tehdejší žalobkyni b/). 6. Soud prvního stupně pak připomněl, že ve věci bylo poprvé rozhodnuto rozsudkem ze dne 10. 6. 2015, č. j. 32 C 153/2010-196, jímž byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, protože soud dospěl k závěru, že nebyl prokázán nezákonný postup exekutora nebo jeho zaměstnanců. Rozsudek byl zrušen a věc vrácena usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 3. 2017, č. j. 3 Co 217/2015-223, neboť odvolací soud uzavřel, že nebyl v nalézacím řízení zjištěn úplně skutkový stav, pokud nebylo přihlédnuto k výsledku řízení ve věci projednávané Okresním soudem v České Lípě pod sp. zn. 7 C 118/2009 a dále k související judikatuře. 7. Podruhé bylo ve věci rozhodnuto rozsudkem ze dne 10. 1. 2018, č. j. 32 C 153/2010-242, jímž bylo nároku žalobce na zaplacení 125 000 Kč vyhověno, zatímco nároku [jméno] [příjmení] nikoliv, neboť ten byl promlčen. Dále, vzhledem k tomu, že přiznání náhrady nemajetkové újmy je konstitutivní rozhodnutí, kdy povinnost žalované plnit vzniká až rozhodnutím soudu, byl zamítnut nárok obou tehdejších žalobců na příslušenství. Odvolací soud usnesením ze dne 18. 11. 2019, č. j. 3 Co 90/2018-275, druhý rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, v jakém soud vyhověl žalobě, zrušil a vrátil soudu prvního stupně s tím, že žalobce v řízení nenavrhl žádné důkazy k prokázání rozsahu intenzity zásahu do jeho osobnostních práv. Zároveň se odvolací soud jasně vyjádřil, že námitka promlčení nároku žalobce je nedůvodná a že soud prvního stupně postupoval správně, pokud nárok žalobce posoudil v intencích občanského zákoníku ve znění platném v době podání žaloby. Vrchní soud v Praze zavázal soud prvního stupně k dostatečnému zjištění skutkového stavu, pokud jde o vznik nemajetkové újmy, její rozsah a závažnost. Po rozhodnutí odvolacího soudu bylo v řízení pravomocně rozhodnuto o všech nárocích [jméno] [příjmení] a příslušenství obou žalobců, vyjma nároku žalobce na zaplacení částky 125 000 Kč. 8. Soud prvního stupně poté konstatoval, které skutečnosti byly mezi účastníky nesporné (bod 6. odůvodnění jeho rozsudku). Svůj závěr o skutkovém stavu, zjištěný z provedených důkazů, popsal ohledně obou návštěv exekutorů tak, jak jej popsal žalobce v žalobě. Soud doplnil, že zjistil, že konkrétně byl zabaven televizor, DVD a VHS přehrávač, mikrovlnná trouba, lednice, prosklená vitrína, komoda, posilovací křeslo, počítač s klávesnicí, monitorem a tiskárnou. Všechny tyto věci byly následně soudem vyloučeny z výkonu rozhodnutí a vráceny žalobci. Dne [datum] podal žalobce u žalované žádost o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. Žalovaná této žádosti nevyhověla, neboť neshledala v jednání exekutorů nesprávný postup. Pak se žalobce domáhal náhrady škody ve výši 270 000 Kč (žalobcem zaplacená částka) žalobou u Okresního soudu v České Lípě (sp. zn. 7 C 118/2009). Žalobě bylo nakonec vyhověno, protože odvolací soud dospěl k závěru, že postup exekutorů byl v rozporu s etickým kodexem přijatým Exekutorskou komorou a rovněž naplnil znaky nesprávného úředního postupu, když exekutoři nijak nezjišťovali, které věci v bydlišti žalobce patří povinnému, nebrali v potaz informace sdělené přítomnými osobami a ani nezjišťovali, zda se povinný v bydlišti žalobce zdržuje, a uzavřel také, že žalobci vznikla majetková újma v příčinné souvislosti s jednáním exekutorů. Dále měl soud prvního stupně za prokázané, že o výše popsaném jednání exekutorů v bydlišti žalobce a o zabavení výše uvedených věcí se rychle dozvědělo žalobcovo okolí a on to musel všem vysvětlovat. Jeho okolí nicméně věřilo, že celá situace vznikla chybou ze strany exekutorů. Lidé se žalobcem nadále mluvili a nevyhýbali se mu. Žalobcovy vztahy s rodinou to neovlivnilo, jen jeho nezletilá dcera ten den brečela. Vztahy žalobce se spolupracovníky či zaměstnanci se nezměnily. Žalobce před událostí prováděl opravárenskou činnost vysokozdvižných vozíků a zemědělských strojů. Po zabavení věcí exekutory neměl přibližně půl roku mnoho zákazníků, ale pak se zákazníci vrátili. Žalobce si není vědom, že by tento půlroční pokles byl následkem jednání exekutorů. Dále měl žalobce jakožto podnikatel dlužníky, kterým se následně těžko vysvětlovalo, že mu mají plnit. Žalobce dále uvedl, že počítač byl v pokoji dcery, a k podnikání nebyl užíván, byly na něm pouze kopie dokumentů, které jinak měla tehdejší účetní žalobce. 9. Dále soud prvního stupně v bodech 13. a 14. odůvodnění vysvětlil, proč neprovedl některé navržené důkazy a v bodě 15. uvedl, že další důkazní návrhy účastníci neměli. 10. Po právní stránce byla věc soudem prvního stupně hodnocena s odkazem na §