5 Cmo 108/2022-139 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobkyně se domáhala svým návrhem došlým soudu prvního stupně dne 15. 10. 2015 proti žalovanému zaplacení částky 952 461 Kč s 6% p. a. úrokem z této částky od 28. 4. 2015 do zaplacení a s odměnou ve výši 3 175 Kč.2. Soud prvního stupně tomuto návrhu vyhověl směnečným platebním rozkazem ze dne 19. 11. 2015, č. j. 53 Cm 251/2015-16, proti kterému podal žalovaný námitky.3. Rozsudkem ze dne 28. 3. 2017, č. j. 53 Cm 251/2015-96, soud prvního stupně ve výroku I. ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti, ve výroku II. uložil žalovanému povinnost k zaplacení náhrady námitkového řízení ve výši 50 157,20 Kč žalobkyni a ve výroku III. uložil žalovanému povinnost zaplatit Městskému soudu v Praze náhradu nákladů řízení ve výši 8 495 Kč.4. Dopisem ze dne 12. 4. 2017 žalovaný podal v zákonné lhůtě proti tomuto rozsudku odvolání.5. V průběhu odvolacího řízení vzala žalobkyně písemným podáním ze dne 28. 11. 2022 žalobu v plném rozsahu zpět, a to z důvodu oddlužení žalovaného a jeho osvobození od placení neuspokojených pohledávek a navrhla, aby žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení.6. Odvolací soud dopisem ze dne 21. 12. 2022 vyzval žalovaného ve lhůtě deseti dnů od doručení k vyjádření, zda souhlasí se zpětvzetím žaloby. Ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. jej poučil, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, odvolací soud bude předpokládat, že nemá námitek proti zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby.7. Odvolací soud doručoval žalovanému výzvu na adresu dle centrální evidence obyvatel, a to „, adresa, “ s tím, že zásilka se vrátila soudu dne 17. 1. 2023 jako nedoručená, neboť zásilku nebylo možné vhodit do poštovní schránky. Odvolací soud proto postupoval dle 50 odst. 2 o. s. ř. a výzvu doručoval jejím vyvěšením na úřední desku soudu, v takovém případě se považuje za doručenou desátým dnem po vyvěšení. V předmětné věci byla písemnost vyvěšena dne 18. 1. 2023 a dnem 30. 1. 2023 (pondělí) ji soud považuje za doručenou. Jelikož se žalovaný ke zpětvzetí návrhu nevyjádřil ve lhůtě deseti dnů ode dne doručení, odvolací soud za podmínek § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládá, že proti zastavení řízení nemá námitek.8. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu v plném rozsahu zpět a žalovaný proti takovému postupu nevznesl žádné námitky, postupoval odvolací soud podle § 222a odst. 1 o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně a směnečný platební rozkaz zrušil a řízení zastavil.9. Jelikož se žalobkyně vzdala práva na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v důsledku oddlužení žalovaného, kterému žádné náklady nevznikly, rozhodl odvolací soud o nákladech řízení řízení dle § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, věta prvá o. s. ř. tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků řízení.10. Výrok o náhradě nákladů státu je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 148 odst. 1 za použití § 150 o. s. ř., kdy zpětvzetím žaloby žalobkyně zavinila zastavení řízení s tím, že tak postupovala v důsledku oddlužení žalovaného, který byl osvobozen od placení pohledávek včetně náhrady nákladů řízení. I když žalobkyně nevyčkala vydání konečného meritorního rozsudku ve věci samé, lze její postup hodnotit ve shodě se zásadou procesní ekonomie řízení, neboť s ohledem na výše uvedené by se nedomohla výkonu rozhodnutí. V neposlední řadě je třeba uvést, že náklady státu vzniklé v důsledku výplaty znalečného nevyvolala žalobkyně, ale vznikly vypracováním znaleckého posudku z oboru písmoznalectví k námitce žalovaného, že podpis na směnce není jeho pravým podpisem. Vzhledem k tomu, že uplatněnou žalobu v daném stadiu řízení nelze hodnotit jako nedůvodnou a dosavadní procesní postup žalobkyně jako neúspěšný, nebylo by spravedlivé zavázat žalobkyni k náhradě nákladů státu, a proto odvolací soud z důvodů hodných zvláštního zřetele a s přihlédnutím ke všem okolnostem ve shodě s § 150 o. s. ř. náhradu nákladů řízení České republice jednající prostřednictvím Městského soudu nepřiznal.