5 Cmo 16/2023-145 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 2. 12. 2020 podaným ke Krajskému soudu v Praze (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) domáhal proti žalovaným náhrady škody podle § 99 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona ve výši 58 857,05 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaní byli členy představenstva dlužníka , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále též „dlužník“ nebo „Společnost“). První žalovaný byl členem představenstva dlužníka od 2. 12. 2016 do 17. 9. 2018 (z toho jeho předsedou od 9. 12. 2016 do 29. 6. 2017 a opět od 27. 7. 2017 do 17. 9. 2018). Druhý žalovaný byl členem představenstva dlužníka od 2. 12. 2016 do 17. 9. 2018 členem (z toho jeho místopředsedou od 9. 12. 2016 do 29. 6. 2017 a opět od 27. 7. 2017 do 17. 9. 2018). Třetí žalovaný byl členem představenstva dlužníka od 30. 6. 2012 do 17. 9. 2018. Všichni žalovaní byli podle § 192 odst. 1 obchodního zákoníku a od 1. 1. 2014 podle § 435 odst. 2 a 4 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOK“) osobami odpovědnými za obchodní vedení dlužníka a za řádné vedení jeho účetnictví. Elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu v Kutné Hoře č. j. EPR 236913/2018-6 ze dne 19. 10. 2018 bylo dlužníku uloženo zaplatit žalobci částku ve výši 52 998 Kč z titulu neuhrazené kupní ceny dodaného zboží spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné částky od 21. 7. 2018 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a náhradu nákladů soudního řízení 14 897,60 Kč. Elektronický platební rozkaz nabyl právní moci dne 6. 11. 2018.2. Žalobce žalovaným vytýkal, že v rozporu se svými zákonem stanovenými povinnostmi nepodali za dlužníka insolvenční návrh, ačkoli dlužník byl nejpozději k 31. 12. 2017 v úpadku ve formě platební neschopnosti podle § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona. Od 1. 10. 2017 byl dlužník po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti v prodlení s úhradou 40 splatných závazků vůči 22 různým věřitelům v úhrnné výši 4 016 793,96 Kč, tedy více než osm měsíců před datem 11. 6. 2018, kdy dlužník objednal u žalobce zboží. Teprve na základě insolvenčního návrhu ze dne 27. 11. 2018 Krajský soud v Praze usnesením č. j. KSPH 61 INS 18526/2018-A-18 ze dne 6. 12. 2018 zjistil úpadek dlužníka a usnesením č. j. KSPH 61 INS 18526/2018-B-51 ze dne 12. 4. 2019 povolil jeho reorganizaci. Usnesením č. j. KSPH 61 INS 18526/2018-B-297 ze dne 24. 6. 2020 soud schválil reorganizační plán, podle něhož žalobce na vrub své pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka pod P21 a zjištěné v celkové výši 70 912,05 Kč obdrží částku 12 055 Kč, ve zbývajícím rozsahu, tj. v částce 58 857,05 Kč, nebude pohledávka v insolvenčním řízení uspokojena, což je škoda ve smyslu § 99 odst. 2 insolvenčního zákona. Pokud by žalovaní podali insolvenční návrh vůči dlužníku bez zbytečného odkladu, k datu objednávky zboží by již byl zjištěn úpadek dlužníka a žalobce by dlužníku žádné zboží nedodal, případně jen při platbě předem. Žalobce tvrdil vznik škody nejpozději dnem podání insolvenčního návrhu a odkázal na závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2356/2016 ze dne 26. 7. 2016. Žalobce podal žalobu před skončením insolvenčního řízení dlužníka, aby zabránil promlčení nároku na náhradu škody.3. Soud rozhodl elektronickým platebním rozkazem č. j. 76 Cm 5/2021-25 ze dne 30. 3. 2021, proti kterému podal třetí žalovaný včasný odpor. V odporu namítl, že nebylo možné ovlivnit jednání dlužníka s ohledem na to, že na základě smlouvy o převodu akcií ze dne 13. 9. 2018 došlo ke změně ve vlastnické struktuře dlužníka, kdy 100 % akcií nabyla společnost , Anonymizováno, ., reg. č. , Anonymizováno, , se sídlem , právnická osoba, , která odvolala všechny členy představenstva a dozorčí rady rozhodnutím jediného akcionáře č. , Anonymizováno, , a žalovaní proto nejpozději dne 13. 9. 2018 ztratili vliv na fungování dlužníka. Současně dlužník ničeho proti způsobu výkonu funkce žalovaných nenamítal. Ze strany žalovaných nedošlo k porušení péče řádného hospodáře. Třetí žalovaný zpochybnil pravdivost údajů o závazcích dlužníka uvedených v seznamu závazků v rámci insolvenčního řízení a učinil sporným, že by na základě seznamu závazků bylo možno usuzovat na vznik úpadku dlužníka ke konci roku 2017.4. Usnesením ze dne 23. 5. 2022 na č. l. 111 soud ustanovil žalovaným opatrovnici , Jméno opatrovnice, , advokátku, a to z důvodu, že se žalovaným nepodařilo doručit soudní písemnosti s ohledem na stanné právo na území Ukrajiny z důvodu ozbrojené agrese Ruské federace.5. Soud v rozsudku ze dne 15. 11. 2022 v bodu I. výroku uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci náhradu škody 58 857,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uvedené částky od 26. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. V bodu II. výroku uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 36 295,50 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.6. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že dlužník dne 11. 6. 2018 objednal u žalobce zboží v hodnotě 52 998 Kč a žalobce na základě šetření v registrech nezjistil, že by vůči dlužníku bylo zahájeno insolvenční řízení. Žalobce dlužníku zboží dodal dne 3. 7. 2018. Dlužník za zboží nezaplatil, proto se žalobce svého nároku domáhal soudně a Okresní soud v Kutné Hoře uložil dlužníku elektronickým platebním rozkazem č j. EPR 236913/2018-6 ze dne 19. 10. 2018 povinnost uhradit žalobci částku 52 998 Kč za dodané zboží a náklady 1 200 Kč. K 17. 9. 2018 byli žalovaní odvoláni z funkce členů představenstva.7. Usnesením č. j. KSPH 61 INS 18526/2018-A-18 ze dne 6. 12. 2018 byl zjištěn úpadek dlužníka. Žalobce přihlásil svou pohledávku v celkové výši 70 912,05 Kč, která mu byla pravomocně přiznána Okresním soudem v Kutné Hoře, a tato výše byla též zjištěna v insolvenčním řízení. Byla povolena reorganizace.8. Soud měl za prokázané, že dlužník měl splatné závazky již od roku 2015, přičemž v průběhu let 2016 a 2017 suma splatných závazků narůstala. Soud dovodil, že s ohledem na dlouhodobý a nepřetržitý výkon funkce ve společnosti dlužníka žalovaní museli znát finanční situaci dlužníka, když jejich povinností v rámci obchodního vedení bylo mimo jiné předkládat valné hromadě dlužníka ke schválení účetní závěrky. Žalovaným muselo být známo už na počátku jejich funkčního období, nejpozději při předložení účetní závěrky za rok 2016 valné hromadě ke schválení, že dlužník má více věřitelů s více závazky po splatnosti, čímž byla naplněna definice úpadku uvedená v § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona. Žalovaní měli povinnost podat insolvenční návrh na dlužníka bez zbytečného odkladu (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2484/2012 ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3460/2019 ze dne 31. 3. 2020), tj. nejpozději v létě roku 2017. Pokud by žalovaní podali insolvenční návrh na dlužníka bez zbytečného odkladu, žalobce by v době mezi objednáním zboží dlužníkem dne 11. 6. 2018 a dodáním zboží 3. 7. 2018 zjistil, že vůči dlužníku je vedeno insolvenční řízení a, zboží by dlužníku buď nedodal, nebo by požadoval platbu zboží předem. V takovém případě by pohledávka ani následná škoda žalobci nevznikla (žalobce měl být dle reorganizačního plánu uspokojen pouze v rozsahu 12 055 Kč místo částky 70 912,05 Kč).9. Soud dovodil, že žalovaní byli oprávněni za dlužníka jednat do 13. 9. 2018 a současně kvalifikovaně nezpochybnili existenci závazků dlužníka uvedených v seznamu závazků ze dne 10. 6. 2018 ani existenci úpadku dlužníka již v roce 2016 a 2017. Žaloba není předčasná, neboť s odkazem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu je nejzazším dnem vzniku škody ve smyslu § 99 odst. 2 insolvenčního zákona den podání insolvenčního návrhu (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 5595/2017 ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 1765/2019 ze dne 31. 3. 2021).10. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobci v důsledku porušení povinností ze strany žalovaných podat za dlužníka insolvenční návrh vznikla škoda a žalovaní jsou za tuto škodu odpovědní dle § 99 odst. 1 insolvenčního zákona. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovaným zaplatit žalobci náhradu škody v žalované výši. O náhradě nákladů řízení rozhodl ve prospěch úspěšného žalobce dle § 142 odst. 1 o. s. ř.11. Žalovaní prostřednictvím své opatrovnice napadli rozsudek včas podaným odvoláním, ve kterém navrhli rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnili tím, že současné představenstvo dlužníka nevytklo způsob výkonu činnosti žalovaných jako bývalých statutárních orgánů dlužníka a současně v řízení nebylo prokázáno, že by insolvenční návrh na dlužníka bylo nutno podat nejpozději v létě 2017. Soud nesprávně právně posoudil věc s ohledem na jazykový výklad § 99 odst. 2 insolvenčního zákona, protože náhradu škody lze ur