5 Cmo 51/2022-147 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 3. 5. 2021 se žalobkyně domáhala proti žalovaným 1. a 2. (dále jen „žalovaní“) zaplacení částky 142 712,43 Kč s 6% úrokem ročně z této částky od 7. 11. 2020 do zaplacení a s odměnou ve výši 475,71 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že podle směnky vlastní vystavené žalovaným 1. v Praze dne 21. 11. 2007 jsou žalovaní jako avalisté povinni zaplatit žalobkyni částku 142 712,43 Kč. Splatnost směnky, jejímž platebním místem je , adresa, , nastala dne 6. 11. 2020. Směnka byla původně vystavena na řad společnosti , Anonymizováno, ., IČO , IČO, , která ji indosovala na žalobkyni. Po předložení směnky tato nebyla zaplacena.2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 31. 5. 2021, č. j. 49 Cm 65/2021-22, který byl usnesením ze dne 24. 8. 2021, č. j. 49 Cm 65/2021-36, zrušen z důvodu, že se ho nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaných.3. Žalovaná 1. nárok žalobou uplatněný odmítla. Uvedla, že směnka byla podepsána k leasingové smlouvě č. 717/2228 uzavřené dne 21. 11. 2007 se společností „, Anonymizováno, “. Byla bez data splatnosti a nebyla tam uvedena částka. Žalovaným bylo řečeno, že se jedná o směnku na viděnou. Smlouvu se žalovaným 2. částečně uhradili. Vzhledem k tomu, že byli v prodlení se splátkami, leasingová společnost jim odebrala zastavené auto , Anonymizováno, , které mělo v té době hodnotu cca 150 000 Kč. Dne 13. 11. 2008 byl žalovaným předložen v kanceláři , tituly před jménem, Usnula exekutorský zápis , Anonymizováno, , který odmítli podepsat. V „občanské poradně“ bylo žalované 1. řečeno, že pokud směnka byla podepsána dne 21. 11. 2007 bez data splatnosti, tak byla splatná 21. 11. 2008. Od té doby pak běžela tříletá promlčecí doba a směnka je promlčená. Žalovaná 1. dále namítla, že na směnku bylo podvodně dopsáno datum a částka, která vůbec nesouhlasí.4. Žalovaný 2. nárok žalobkyně rovněž odmítl. Uvedl, že mu není zřejmé, co si žalobkyně po dvanácti až třinácti letech nárokuje, když mu sebrali auto v hodnotě 150 000 Kč. Namítl, že neobdržel celou částku, ale zhruba polovinu. Něco splácel, ale směnku má po třinácti letech za „propadnutou“.5. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalovaných uvedla, že směnka byla vystavena žalovaným 1. jako blankosměnka k zajištění leasingové smlouvy – finanční leasing č. , Anonymizováno, uzavřené dne 21. 11. 2007 mezi , Anonymizováno, jako leasingovým pronajímatelem a žalovaným 1. jako nájemcem. Téhož dne byla mezi nimi uzavřena dohoda o předání a vyplnění směnky, jejímž prostřednictvím bylo založeno právo původního věřitele doplnit do směnky údaj o datu její splatnosti a směnečné sumy, a to kdykoli poté, co se výstavce směnky dostane do prodlení s úhradou svých splatných závazků vůči původnímu věřiteli. Žalovaný 1. je tak smluvní stranou této dohody. Žalobkyně poukázala na to, že směnku nabyla indosací a tedy žalovaná 1. nemůže vůči ní uplatňovat námitky založené na vlastních vztazích původního věřitele k žalovaným. K otázce promlčení práva vyplnit blankosměnku odkázala žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1181/2009, ze kterého citovala podstatné závěry. Dále pak připomněla závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, z něhož rovněž citovala.6. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 142 712,43 Kč s 6% úrokem ročně z této částky od 7. 11. 2020 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 475,791 Kč (výrok I.) a dále povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 41 620,80 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku uvedl, že směnka vystavená jako blankosměnka zajišťovala závazky z leasingové smlouvy č. , Anonymizováno, , což vyplývá z dohody o předání a vyplnění směnky a prohlášení o podpisu směnky, vše včetně směnky podepsáno žalovanými dne 21. 11. 2007. Jelikož závazky nebyly včas a řádně spláceny, doplnil remitent blankosměnku v chybějících údajích. Soud prvního stupně odkázal na čl. I. § 17 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“) a konstatoval, že směnka byla řádně převedena na žalobkyni a že žalovaní mohou vůči ní vznášet pouze námitky vyplývající z jejich vlastních vztahů. K promlčení směnečného nároku uvedl, že dojít k němu může podle ustanovení čl. I. § 70 ZSŠ v tříleté promlčecí době ode dne splatnosti směnky. Právo vyplnit blankosměnku se však nepromlčuje a promlčení zajištěné pohledávky nemá vliv na platební povinnost dlužníka ze směnky. Není tedy v rozporu se zákonem, pokud do směnky byla doplněna splatnost dne 6. 11. 2020. K promlčení směnečného nároku dojít nemohlo, neboť žaloba byla podána soudu dne 3. 5. 2021. Pokud žalovaní tvrdili, že směnka byla podvodně vyplněna na vymyšlenou sumu a dluh měl být umořen z prodeje vozidla, pak měli uvést konkrétní směnečnou sumu, která podle nich měla být do směnky doplněna, a svá tvrzení měli prokázat. V tomto směru však žalovaní neunesli své důkazní břemeno. Soud prvního stupně uzavřel, že z důvodu indosace směnky jsou kauzální námitky žalovaných nepřípustné, nejsou ani důvodné a prokázané, a proto žádná z nich nemohla vyvolat důvod ke zrušení směnečného platebního rozkazu. Ponechán byl proto v platnosti v plném rozsahu. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého přiznal úspěšné žalobkyni právo na jejich náhradu ve výši soudního poplatku za žalobu, nákladů právního zastoupení za 4 úkony právní služby, 4 režijních paušálů a náhrady za daň z přidané hodnoty.7. Žalovaní napadli rozsudek včasnými odvoláními. Připustili, že důkazní břemeno je na jejich straně, a uvedli, že se stali obětí organizované skupiny, která podvodným jednáním žádá opětovný a neoprávněný nárok, který už byl umořen z prodeje vozidla. Z toho důvodu podávají trestní oznámení a mapují ve spolupráci s dalšími poškozenými celý průběh vedoucí od půjčky až do současnosti. Podle žalovaných si společnost je moc dobře vědoma, že její nárok je neoprávněný a dávno zaplacený.8. Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání žalovaných s rozsudkem soudu prvního stupně plně ztotožnila a navrhla jeho potvrzení a uložení povinnosti žalovaným nahradit jí náklady odvolacího řízení. Namítla, že žalovaní v podaných odvoláních oproti již dříve podaným námitkám neuvádějí žádné nové skutečnosti relevantní pro danou věc a svá dosavadní tvrzení neopírají o žádné důkazy. Odvolání jsou tak účelová a ničím nepodložená.9. Vzhledem k tomu, že usnesením ze dne 18. 4. 2023, č. j. 49 Cm 65/2021-135, soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání žalovaného 2. pro nezaplacení soudního poplatku za podané odvolání, přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek pouze ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1., a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích vytčených podaným odvoláním i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.).10. Z jednání nařízeného odvolacím soudem na den 17. 10. 2023 se žalovaná 1. omluvila a požádala o jeho odročení ze zdravotních důvodů, k čemuž odvolacímu soudu předložila ambulantní zprávu sepsanou dne 14. 10. 2023 chirurgickou příjmovou ambulancí , právnická osoba, s diagnostickým závěrem „podvrtnutí a natažení jiných a neurčených částí kolena“. Vzhledem k tomu, že ze zprávy se nepodává, že by žalovaná 1. byla upoutána na lůžko či že by jí byl doporučen absolutní klid ve smyslu radikálního omezení pohybu, nelze dospět k závěru, že nebylo v jejích možnostech se k jednání odvolacího soudu dostavit. Jednáno bylo proto podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované 1., když přihlédnuto bylo k tomu, že její osobní účast při jednání nebyla nutná. Rozhodné okolnosti byly žalovanou 1. vylíčeny v řízení před soudem prvního stupně a ke skutečnostem jí případně nově tvrzeným či k důkazům jí nově navrhovaným by již v řízení před odvolacím soudem nemohlo být přihlíženo s ohledem na zásadu tzv. neúplné apelace, kterou je odvolací řízení ovládáno.11. Podle čl. I. § 30 odst. 1 ZSŠ může být zaplacení směnky pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím. Podle čl. I. § 32 odst. 1 ZSŠ je směnečný rukojmí zavázán jako ten, za koho se zaručil. Podle čl. I. § 31 odst. 4 ZSŠ je třeba v prohlášení udat, za koho se přejímá. Není-li to udáno, platí, že se přejímá za výstavce. Podle čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49 ZSŠ. Podle čl. I. § 47 odst. 1 ZSŠ jsou všichni, kdož směnku vystavili, přijali, indosovali nebo se za ni zaručili, zavázáni majiteli rukou společnou a nerozdílnou. Podle čl. I. § 47 odst