5 Cmo 54/2023-1356 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o žádosti žalované 3. o osvobození od soudních poplatků za dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 2. 2016, č. j. 5 Cmo 123/2010-836. V odůvodnění usnesení uvedl, že usnesením ze dne 2. 3. 2022, č. j. 37 Cm 386/1998-1259, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2022, č. j. 5 Cmo 45/2022-1279, nebyla žalovaná 3. osvobozena od soudního poplatku za dovolání proti rozsudku shora uvedenému, a to pro zřejmě bezúspěšné uplatňování práva v dovolacím řízení. Konstatoval, že ani tvrzení žalované 3. o tom, že jí podané dovolání je přípustné, neboť žalovaní 1. a 2. jsou osobami jí blízkými a dovolání je jí podáno k ochraně jejich práv, nedává žalované 3. aktivní legitimaci k podání dovolání. Každý ze žalovaných měl totiž v řízení své právo nebo svou povinnost, která byla nezávislá na osudu práv nebo povinností ostatních žalovaných, a jednalo se o tzv. samostatné společenství žalovaných ve smyslu ustanovení § 91 odst. 1 o. s. ř. S odkazem na ustanovení § 103, § 104 odst. 1 a § 159a odst. 5 o. s. ř. bylo proto řízení o další žádosti žalované 3. o osvobození od soudního poplatku za dovolání zastaveno.2. Proti usnesení podali všichni žalovaní odvolání, v nichž vyjádřili nesouhlas se závěry v něm obsaženými. Namítli, že soudce Mgr. Tomáš Liskovský nemohl nepodjatě, nestranně a spravedlivě rozhodovat a věc projednat, neboť žalovaní i nadále trvají na „řádném vyřízení všech předchozích i tohoto podání konečně objektivně nepodjatými a nestrannými soudy/soudci v konečně spravedlivém procesu, když nejen v tomto řízení od počátku šlo a jde i o systémovou podjatost“. Podle žalovaných nešlo a nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. V této souvislosti uvedli, že na straně žalovaných (v odvolání chybně uvedeno „žalobců“) se jedná o nerozlučné společenství. Žalovaní zároveň vznesli námitku podjatosti všech soudců „KS HK, VS PH, OS JC i SM“.3. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání podaných odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání žalované 3. a o nepřípustnosti odvoláních žalovaných 1. a 2.4. Jak vyplývá z ustanovení § 201 o. s. ř., k podání odvolání je zásadně povolán jen účastník řízení. Právo podat odvolání však přísluší pouze tomu účastníku, jemuž byla rozhodnutím soudu způsobena v jeho právech určitá (byť nepatrná) újma. Vzhledem k tomu, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o návrhu žalované 3. na osvobození od soudního poplatku za jí podané dovolání, nelze odvolání podaná žalovanými 1. a 2. proti uvedenému usnesení považovat za přípustná, neboť poměry žalovaných 1. a 2. nejsou tímto usnesením nijak řešeny a tedy není do nich žádným způsobem zasahováno.5. Výroky I. a II. byla proto odvolání žalovaných 1. a 2. odmítnuta jako podaná osobami neoprávněnými podle ustanovení § 218 písm. b/ o. s. ř.6. Ve vztahu k odvolání žalované 3., které je odvoláním včasným a přípustným, se odvolací soud nejprve zabýval zcela neurčitou námitkou podjatosti soudce Mgr. Tomáše Liskovského, který napadené usnesení vydal, a námitkou podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, kterou žalovaná 3. vznesla v jí podaném odvolání. Jak z obsahu spisu vyplývá, žalovaná 3. podává soudům rozsáhlá podání, v nichž uplatňuje neurčité a neadresné námitky podjatosti soudců, popř. celých soudů, čímž zatěžuje řádný postup soudů v projednání procesních návrhů, jak v řízení byly učiněny. Argumentace v těchto podáních obsažená zpravidla není pro předmětné řízení, případně pro nastalou procesní situaci, právně relevantní. Takové jednání je třeba kvalifikovat jako zneužití procesních práv, které podle § 2 a § 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 27 Cdo 2465/2017, a ze dne 4. 1. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3624/2021). Odvolací soud proto k žalovanou 3. uplatněným a navíc neurčitým námitkám podjatosti soudce Mgr. Tomáše Liskovského a soudců Vrchního soudu v Praze nepřihlížel.7. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.8. Vzhledem k tomu, že v případě pravomocných rozhodnutí o návrzích na přiznání osvobození od soudních poplatků brání jejich opětovnému projednání překážka věci již rozhodnuté (§ 159a odst. 4 o. s. ř.), lze opakované návrhy věcně projednat výlučně za předpokladu, že od posledního rozhodnutí o takovém návrhu nastaly nové skutečnosti, které odůvodňují závěr o změně v poměrech účastníka žádajícího o osvobození od placení příslušného soudního poplatku.9. Jak odvolací soud konstatoval již v usnesení ze dne 29. 8. 2022, č. j. 5 Cm 45/2022-1279, žalovaná 3. podala dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 2. 2016, č. j. 5 Cmo 123/2010-836, jímž bylo rozhodnuto o odvoláních žalovaných 1. a 2. proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 26. 5. 2004, č. j. 37 Cm 386/98-213, a tedy v jejím případě se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť jí podané dovolání je subjektivně nepřípustné, když směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které nikterak nezasahuje do jejích práv a nepůsobí jí (z procesního hlediska) žádnou újmu. Na tomto závěru přitom případná změna poměrů na straně žalované 3. ničeho změnit nemůže. Je proto správný závěr soudu prvního stupně, že opětovnému rozhodování o opakované žádosti žalované 3. na přiznání osvobození od soudního poplatku za dovolání brání překážka věci pravomocně rozhodnuté podle ustanovení § 159a odst. 4 o. s. ř. a že řízení o tomto opakovaném návrhu je nutné podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavit.10. Pokud jde o argumentaci žalované 3. nerozlučným společenstvím žalovaných 1., 2. a 3., tato nemůže obstát, neboť v daném případě mají žalovaní s ohledem na povahu nároku žalobkyní proti nim v soudním řízení uplatněného postavení společníků samostatných.11. Z vyložených důvodů odvolací soud výrokem III. potvrdil napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř.