5 CO 80/2018-1408 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 133 980 Kč s úrokem z prodlení od 16. 11. 2001 do [XY 2013] ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. v platném znění pro daná období prodlení a od [datum] do zaplacení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. do 15 dnů od právní moci rozsudku, ve výroku II. zamítl žalobu o zaplacení částky 4 866 020 Kč s příslušenstvím, ve výroku III. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 317 467,25 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a ve výroku IV. uložil žalovanému povinnost zaplatit na náhradu nákladů řízení zálohovaných státem 44 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu prvního stupně. 2. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně připomněl, že se žalobce (původně spolu s druhým spoluautorem) domáhal proti (původně čtyřem) žalovaným z titulu ochrany autorských práv určení, že žalovaní neoprávněně zasáhli do jeho autorských práv k dílu„ Objemové a architektonické řešení nové [anonymizována čtyři slova] [obec] [část obce], včetně celého [anonymizováno] A i B“, zaplacení částky 5 000 000 Kč z titulu autorské odměny za užití díla. Připomněl, že o věci /za situace, kdy účastníkem sporu na straně žalující byl ještě spoluautor [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako žalobce b) a na straně žalované společnost [právnická osoba], [IČO], [titul] [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] jako žalovaní 2), 3) a 4) a kdy předmětem sporu byly další žalobci uplatněné nároky/ rozhodl rozsudkem ze dne 17. 6. 2010, č. j. 34 C 117/2001-780, kterým žalobu v celém rozsahu zamítl. K odvolání žalobce a) (nynějšího žalobce) Vrchní soud v Praze výrokem I. rozsudku ze dne 9. 10. 2012, č. j. 3 Co 18/2011-896, zamítavý výrok I. rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu žalobce a) a žalovaných 2), 3) a 4) potvrdil a ve vztahu žalobce a) a žalovaného 1) zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, výrokem II. rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. ve vztahu žalobce a) a všech žalovaných potvrdil, výrokem III. rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III. a IV. ve vztahu žalobce a) a žalovaných 2), 3) a 4) potvrdil, výrokem IV. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku V. ve vztahu žalobce a) a žalovaných 2), 3) a 4) potvrdil a ve vztahu žalobce a) a žalovaného 1) zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, výrokem VI. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku VIII. potvrdil. K dovolání žalobce a) Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 6. 11. 2013, č. j. 30 Cdo 1060/2013-968, výrok II. rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud jím bylo rozhodnuto ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanými 2), 3) a 4) (a to včetně závislých výroků) zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení, po rozhodnutí dovolacího soudu tak předmětem sporu zůstal nárok na určení, že žalovaný 1) neoprávněně zasáhl do autorských práv žalobce a) (dále již jen„ žalobce“), o zaplacení částky 5 000 000 Kč žalobci všemi žalovanými a o zaplacení částky 1 000 000 Kč žalobci žalovaným 1). Žalobce poté vzal částečně žalobu zpět, a to v rozsahu uložení povinnosti žalovaným 2), 3) a 4) zaplatit žalobci 5 000 000 Kč s příslušenstvím a v rozsahu uložení povinnosti žalovanému 1) (dále již jen„ žalovaný“) zaplatit žalobci 1 000 000 Kč s příslušenstvím. Řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2014, č. j. 34 C 117/2011-1026. 3. Dále soud připomněl, že rozsudkem ze dne ze dne 22. 4. 2015, č. j. 34 C 117/2001-1088, ve výroku I. rozhodl, že žalovaný neoprávněně zasáhl do autorských práv žalobce k dílu Objemové a architektonické řešení [anonymizována čtyři slova] [obec] – [část obce] včetně celého [anonymizováno] A i B (dnes [anonymizována dvě slova] [jméno] [jméno] – [anonymizována dvě slova]), jehož je žalobce spoluautorem, tím, že neoprávněně rozmnožil toto dílo bez souhlasu spoluautorů díla, a to rozmnoženinou v rámci stavby„ 4. výstavba – prodloužení [anonymizováno] B na [anonymizováno] [obec] – [část obce]“ realizované dle stavebního povolení Úřadu pro [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] ze dne [XY 2000], které nabylo právní moci dne [datum] a ve výroku II. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 5 000 000 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, když s poukazem na § 32 odst. 1 zák. č. 35/1965 Sb., autorský zákon (dále jen„ AZ“), vzal za prokázané, že žalobce je spoluautorem díla„ Objemové a architektonické řešení nové [anonymizována čtyři slova] [obec] [část obce], včetně celého [anonymizováno] A i B“, že dostavba druhé části [anonymizováno] B [anonymizováno] a [anonymizováno] haly tak, jak byla skutkově označena v žalobě, byla realizována na objednávku prvního žalovaného původně druhou žalovanou a jejími zaměstnanci /původně žalovanými 3) a 4) /. Podle znaleckých posudků znalců [příjmení] a [příjmení] byla dostavba [anonymizováno] B zpracováním již existujícího díla. K odvolání účastníků Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 10. 2016, č. j. 5 Co 114/2015-1118, potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, jinak ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že v řízení bylo bezpečně prokázáno, že žalovaný do autorských práv žalobce neoprávněně zasáhl rozmnoženinou díla při realizaci dostavby [anonymizováno] B podle stavebního povolení Úřadu pro [anonymizována dvě slova] čj. [číslo] ze dne [XY 2000], které nabylo právní moci [datum], aniž k tomu měl souhlas žalobce. Odvolací soud vyslovil názor, že v řízení jde o nárok na odměnu za užití díla, neztotožnil se ale se závěrem soudu prvního stupně o promlčení uplatněného nároku a nedostatku aktivní legitimace žalobce a uložil soudu prvního stupně, aby se znovu zabýval oprávněností požadavku žalobce na poskytnutí autorské odměny ve výši 5 000 000 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně dále připomněl, že žalovaný nebyl úspěšný s dovoláním, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2018 odmítnuto, když dovolací soud i přisvědčil závěru o tom, že první výrok rozsudku soudu prvního stupně není rozhodnutím o určovací žalobě, ale jde o satisfakci autora, tedy formu zadostiučinění. Úspěšný nebyl žalovaný ani s ústavní stížností, která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 6. 2018, č. j. III. ÚS 1554/18-1144. 4. Podle soudu se tak v dalším řízení (jehož předmětem zůstal nárok na zaplacení 5 000 000 Kč s příslušenstvím) již nebylo třeba zabývat otázkami pasivní legitimace žalovaného a promlčení uplatněného nároku, po připuštění změny petitu v rozsahu zákonných úroků z prodlení se soud zabýval pouze otázkou výše přiměřené odměny, tedy odměny obvyklé, která by žalobci za užití díla náležela. Protože ale dospěl k závěru, že výši obvyklé odměny nebylo možné stanovit znalecky, neboť jde o mimořádnou situaci, která se v podstatě nedá opakovat, stanovil její výši vlastní úvahou ve smyslu § 136 o. s. ř. (zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád) a vyšel přitom z obsahu smluv na původní stavbu [anonymizováno], přístavbu [anonymizováno] A i B, za něž se žalobci a dalšímu spoluautorovi dostalo odměny. Při své úvaze soud vyšel z toho, že při způsobu výpočtu dle UNIKA 1997 dospěli sami účastníci v podstatě ke stejné částce, tedy 5 359 200 Kč, jako celkové částce za projektové práce s tím, že žalobci obdrželi za přípravu projektové dokumentace při stavbě [anonymizováno] A a části [anonymizováno] B honorář ve výši odpovídající po zaokrouhlení 5 %, tedy částku 267 960 Kč, a pokud tedy autorská odměna pro oba spoluautory činila 5 %, pak podle soudu prvního stupně musí i odměna, které se nyní žalobce domáhá, činit 5 % z celkové maximální odměny, která by náležela podle výpočtu UNIKA. Uvedl, že základem výpočtu celkové částky připadající na projektovou dokumentaci ke stavbě prodloužení [anonymizováno] B je částka 5 149 000 Kč. Na část projektové dokumentace vnějšího výtvarného řešení a opláštění objektu prodlouženého [anonymizováno] B by připadlo 5 % z této částky, tedy 257 450 Kč, pro každého ze spoluautorů designu tedy částka 128 725 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný sám vyšel z výpočtu, na základě kterého by zmíněných 5 % z celkové částky odměny ve vztahu k dílu prodloužený [anonymizováno] B představovalo honorář 267 960 Kč, i když to výslovně neuznal, pak částka, která by žalobci náležela, činí podle soudu 133 980 Kč. Proto v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl včetně příslušenství pohledávky, zákonného úroku z prodlení počítaného pouze za tři roky zpětně od podání návrhu na připuštění změny petitu, vzhledem k vznesené námitce promlčení. Soud poukázal na to, že k obdobné částce žalovaný dospěl již ve svém podání ze dne 30. 9. 2004, kdy jako základ pro výpočet odměny také označil částku 5 149 000 Kč podle sazebníku UNIKA s tím, že na žalobce by z této částky měla připadnout poměrná část, neboť vyhotovoval pouze nepatrnou část