6 Cmo 7/2023-445 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku I. nepřipustil změnu žaloby dle podání žalobce ze dne 3. 3. 2022, ve výroku II. žalované uložil povinnost žalobci zaplatit částku 98 920 Kč s přísl. jako bezdůvodné obohacení získané žalovanou zkonzumováním avšak neuhrazením služeb poskytnutých žalobcem, ve výroku III. zamítl žalobu v rozsahu tam specifikovaného příslušenství, ve výroku IV. uložil žalobci povinnost zaplatit do pokladny soudu I. stupně náklady státu ve výši 9 783,50 Kč, ve výroku V. uložil rovněž žalované povinnost zaplatit do pokladny soudu I. stupně náklady státu ve výši 9 783,50 Kč a ve výroku VI. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.2. Soud I. stupně posuzoval důvodnost žalobních tvrzení, podle nichž žalobce vznikl na základě zákona č. 72/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o vlastnictví bytů, jak má být zřejmé z notářského zápisu ze dne , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , jehož přílohou jsou stanovy , Jméno žalobce, (dále též zkráceně SVJ). Podle soudu I. stupně žalobce měl uplatňovat proti žalované předmětné nároky v souvislosti s tvrzením, že žalovaná je vlastník bytové jednotky č. , Anonymizováno, v domě v , Anonymizováno, , , Jméno advokáta B, , kterou žalovaná měla nabýt v rámci dědictví po své matce , jméno FO, , zemřelé dne , Anonymizováno, . Tuto jednotku následně podle předávacího protokolu ze dne 15. 12. 2009 měla jako prodávající převést na kupujícího podle kupní smlouvy nesporně mezi nimi uzavřené. Vymáhány v tomto řízení mají být peněžité nároky mající vztah k jednotlivým vyúčtováním záloh za roky 2005 až 2009, když za tyto roky žalovaná nehradila pravidelné zálohy na náklady spojené se správou domu a pozemku, za vodu a teplo.3. Soud I. stupně vyšel ze závěrů o skutkovém stavu věci, podle nichž , jméno FO, , matka žalované, do své smrti (, Anonymizováno, ) minimálně jeden rok nežila v bytové jednotce, která po její smrti přešla na dceru , tituly před jménem, . Ta podle soudu I. stupně žalobci nesdělila, že předmětnou bytovou jednotku pronajímá dalším osobám, nesdělila počet osob, kterým bytovou jednotku pronajala a nesdělila dobu nájmu těchto osob. Podle soudu I. stupně žalovaná žalobci a ani soudu nepředložila jediný doklad (nájemní smlouva, listiny související s uzavřením a ukončením nájemního vztahu, daňová přiznání apod.), na základě kterého by nejen žalobce, ale i soud mohl učinit závěr ohledně množství osob, které v bytě žalované bydlely a dobu jejich nájmu. To, že byt byl pronajímán, bylo podle soudu I. stupně prokázáno výpovědí svědků , jméno FO, , , Anonymizováno, , , jméno FO, , , jméno FO, . Svědci se podle soudu I. stupně vyjadřovali toliko v rámci určitého období. Rozhodně svědci nemohli sdělit přesný den, kdy nájemníci započali bydlet a ke kterému dni byl nájem bytu ukončen. K počtu osob, které byt obývaly a k době, po kterou tyto osoby byt obývaly, žalovaná podle soudu I. stupně odmítla vypovídat. Soud I. stupně dále vycházel ze skutečnosti, že ve vztahu k vyúčtování ústředního vytápění žalovaná zpochybňovala odečty individuálních rozdělovačů topných nákladů s tím, že odečty byly prováděny bez její přítomnosti, že předmětný byt neužívala a nebyla přítomna odečtům. Soud I. stupně vyšel rovněž ze skutečnosti, že ve věci byl ustanoven znalec, jenž měl ve znaleckém posudku (č.l. 94 spisu) zjistit, že ve vyúčtování jsou obsaženy všechny položky, které předpis vyžaduje. Vypořádání záloh a nákladů je uvedeno společně s dalším vyúčtováním služeb. Znalec podle soudu I. stupně k danému výpočtu uvedl, že stěžejní problém shledává v tom, že nebyl umožněn odečet a vyúčtování tak bylo možné provádět buď výpočtem, odhadem, nebo kombinovaně. Po formální stránce podle znalce vyúčtování ústředního topení obsahuje všechny položky, které požaduje vyhláška č. 372/2001 Sb., a toto vyúčtování bylo v pořádku. Znalec podle soudu I. stupně zaujal i stanovisko, že co se týká ostatních služeb, tak zde chybí počty osob k jednotlivým bytovým jednotkám. Toto označil jako rozhodující údaj, aby byly rozděleny náklady na vodné, osvětlení, společné prostory, odvoz komunálního odpadu a další účtované položky. Znalec při vyúčtování položek komunálního odpadu, elektrické energie, úklidu, oprav, vodného, měření a správy domu vycházel z celkových nákladů, přičemž tyto náklady rozpočítával buď dle osob, které v bytě bydlely (elektrická energie, spotřebované vodné, měření a správa) dle bytových jednotek. Co se týká vodného, tak touto položkou bylo podle soudu I. stupně vyvráceno tvrzení žalované, že byt nebyl obýván. Co se týká elektrické energie, tak zde znalec podle soudu I. stupně postupoval podle počtu osob po dobu, po kterou byl byt pronajímán a vyšel z výpovědi svědků. Co se týkalo měření a správy, zde znalec postupoval dle počtu bytů. Co se týká komunálního odpadu, úklidu a oprav, tak ty nebyly ve vyúčtování uvedeny. Jak podle soudu I. stupně vyplývá ze závěrů znaleckého posudku, tak výpočty byly provedeny na základě podkladů předaných správní firmou , právnická osoba, . na vyžádání. Zda tyto podklady (počty osob či odečty vodoměrů) jsou správné, nebylo možno zpětně prověřit. Znalec ve své výpovědi (č.l. 236) podle soudu I. stupně uvedl, že vyúčtování ústředního topení obsahuje všechny položky, které obsahuje vyhláška č. 372/2001 Sb., takže po formální stránce jsou vyúčtování v pořádku. Co se týká ostatních služeb, tak chybí počty osob, když žalovaná v průběhu řízení odmítala soudu poskytnout důkazy o tom, kolik osob a po jaké období v předmětných bytových jednotkách bydlelo. S ohledem na výše uvedené učinil soud I. stupně závěr, že žalobce není schopen dostát tomu, aby předložil řádná vyúčtování za roky 2005-2009.4. Soud I. stupně zaujal stanovisko, že pokud vlastník bytové jednotky nesplní svoji oznamovací povinnost vůči společenství vlastníků jednotek, tak společenství nikdy nebude schopno provést řádné vyúčtování, zejména ve vztahu k odvozu komunálního odpadu, osvícení společných prostor, úklidu, vodného a stočného (v případě neexistence individuálních odečtů) a dalších služeb. Proto podle soudu I. stupně SVJ nikdy nebude schopno dostát požadavkům rozhodovací praxe na řádnost vyúčtování záloh na služby což podle soudu I. stupně může vést dlužníky k vyhýbání se platebním povinnostem vůči SVJ a k získávání neoprávněného majetkového prospěchu.5. Proto soud I. stupně postupoval podle § 136 o. s. ř. s tím, že nárok žalobce je do základu důvodný, ačkoli výši nároku nelze přesně zjistit s ohledem na postoj žalované k předmětnému sporu, když tato nikdy žalobci neoznámila množství osob v bytě a dobu, po kterou osoby byt obývaly. Přičemž bez existence těchto vstupních informací měl podle soudu I. stupně problémy i znalec. Podle soudu I. stupně nárok lze přiznat z titulu bezdůvodného obohacení podle § 451 a násl. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (OZ), když právní kvalifikace uplatněného nároku žalobcem není pro soud závazná. Výši přiznaného nároku soud I. stupně stanovil podle § 136 o. s. ř. s přihlédnutím k závěrům znalce na částku 98 920 Kč, když tuto částku považoval za odpovídající všem zjištěným skutečnostem a okolnostem případu. Současně se soud I. stupně neztotožnil se vznesenou námitkou promlčení s ohledem na ustanovení § 397 zákona č. 513/1991 Sb., když nároky vznesené žalobcem za rok 2005, 2006, 2007, 2008 a 2009 byly uplatněny dne 16. února 2007, dne 6. 11. 2008 a 3. 11. 2010. O náhradě nákladů státu soud rozhodl podle § 148 o. s. ř. s ohledem na vyplacené znalečné a svědečné. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud I. stupně rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř.6. Proti tomuto rozsudku se v zákonem stanovené lhůtě odvolala žalovaná (odvolatelka) do jí nepříznivých výroků II., V., a VI. a domáhala se v této části jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení s přikázáním věci k rozhodnutí jinému soudci.7. Odvolatelka soudu I. stupně vytkla, že:1) Věc nesprávně právně posoudil.2) Nebylo možno věc posoudit jako bezdůvodné obohacení dle § 451 a násl. OZ a taková právní kvalifikace je pojmově vyloučena.3) Neuvedl, o který případ bezdůvodného obohacení se mělo jednat a z toho důvodu je rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.4) Nevzal v úvahu, že žalobce byl povinen provést řádné vyúčtování, což neučinil, o čemž svědčí skutečnost, že na základě znaleckého posudku žalobce vzal žalobu částečně zpět a jeho žaloba byla také v nadále uplatňované výši částečně zamítnuta.5) Žalované nevznikla platební povinnost ani zčásti.6) Přiznání nároku, vzdor neexistenci řádného vyúčtování, prakticky novelizuje právní úpravu a nerespektuje závazná soudní rozhodnutí Nejvyššího soudu.7) Nerespektoval právo odvolatelky obdržet řádné vyúčtování. Před odvolacím soudem žalovaná doplnila, že sice nesdělila počty osob pobývajících v předmětné jednotce, avšak při existenci měřících zařízení na jednotlivá media (vodu a teplo) nemůže být problémem vytvořit řádné vyúčtování služeb připadajících na vlastníky jednotlivých jednotek a tedy při