7 Cmo 158/2023-178 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 2. 2020 domáhala, aby soud nahradil projev vůle žalovaných a určil obsah smlouvy o převodu obchodních podílů mezi žalobkyní a žalovanými.2. Městský soud v Praze usnesením uvedeným v záhlaví rozhodl, že řízení se zastavuje pro zpětvzetí žaloby (výrok I.); žalobkyni se dle § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, po právní moci tohoto usnesení vrací poměrná část zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč, a to prostřednictvím účtárny Městského soudu v Praze (výrok II.); žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 24 619,20 Kč k rukám zástupce žalovaných, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (výrok III.); žalobkyni se vrací dle § 75b odst. 4, § 102 odst. 3 o. s. ř. jistota ve výši 50 000 Kč složená k návrhu ze dne 8. 7. 2020 na vydání předběžného opatření (IV.).3. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud nahradil projev vůle žalovaných a uzavřel za ně smlouvu na převody obchodních podílů žalovaných na žalobkyni. Dříve, než začal soud prvního stupně jednat ve věci samé, vzala žalobkyně podáním ze dne 26. 5. 2023 žalobu zpět. Soud proto dle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), řízení zastavil. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., neboť žalobkyně zavinila svým jednáním zastavení řízení. Žalobkyně ve zpětvzetí žaloby uvedla, že se žalobou domáhala určení smlouvy o převodu podílů a nahrazení projevu vůle spočívající v uzavření uvedené smlouvy se žalovanými, kteří vlastní obchodní podíly ve společnosti , právnická osoba, Tato společnost vlastnila nemovité věci, jež žalobkyně chtěla koupit. Společnost , právnická osoba, , jednající žalovanými, na základě kupní smlouvy převedla vlastnické právo k nemovitým věcem na společnost , právnická osoba, Žalovaní tak svým jednáním znemožnili budoucí uzavření kupní smlouvy mezi žalobkyní a žalovanými a způsobili zánik dohody obsahující závazek ve smyslu § 1785 občanského zákoníku pro nemožnost plnění. Soud prvního stupně k tomu uvedl, že u Okresního soudu v Kutné Hoře bylo vedeno řízení pod sp. zn. 5 C 24/2020, v němž se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle uzavřít kupní smlouvu na nemovité věci na základě rezervační smlouvy, kdy toto řízení bylo pravomocně skončeno zamítnutím žaloby, jelikož rezervační smlouva je neplatná. V daném případě byla tedy žaloba podána bezdůvodně. Soud proto uzavřel, že k zastavení řízení došlo z viny žalobkyně, a proto je povinna zaplatit žalovaným náklady řízení, jež soud prvního stupně vypočítal dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) v částce 24 619,20 Kč.4. Proti výroku III. tohoto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání. Namítá, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, když došel k závěru, že k zastavení řízení došlo z viny na straně žalobkyně. Žalovaní svým jednáním jako jednatelé společnosti , právnická osoba, dne 10. 11. 2020 převedli nemovité věci na společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, , a znemožnili tak budoucí uzavření kupní smlouvy na převod podílů ve společnosti , právnická osoba, mezi žalobkyní a žalovanými, resp. způsobili zánik závazku k uzavření budoucí kupní smlouvy pro nemožnost jeho plnění. Dále žalobkyně namítá, že úvaha soudu prvního stupně o důvodnosti podané žaloby je předčasná, resp. nesprávná, jelikož neprováděl dokazování. Žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud odvoláním napadený výrok změnil tak, že se žádnému z účastníků nepřiznává náhrada nákladů řízení.5. K odvolaní žalobkyně se vyjádřili žalovaní, kteří uvedli, že mají závěr soudu prvního stupně v tom směru, že důvodem zpětvzetí byl neúspěch v řízení o určení vlastnictví k nemovitostem, za správný. Namítají, že nenastala nemožnost plnění v důsledku prodeje věcí z majetku společnosti , právnická osoba, , jak tvrdí žalobkyně, když se sama domáhala určení obsahu smlouvy o převodu obchodních podílů. Žalovaní navrhují, aby odvolací soud napadený výrok III. usnesení potvrdil a odvolání zamítl.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesení soudu prvního stupně v napadené části přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není, přesto jsou dány důvody pro změnu rozhodnutí.7. Dle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).8. Pokud pouze jedna procesní strana zaviní, že řízení je zastaveno, a proto o věci nemůže být meritorně rozhodnuto a tím zjištěno, zda návrh byl podán důvodně, vzniká jí zásadně povinnost nahradit druhé procesní straně náklady řízení [z judikatury viz např. rozhodnutí uveřejněné v časopise SR, 2009, č. 4, s. 131- sp. zn. ÚS 315/07, S IV (s. 736) - NS sp. zn. 3 Cz 14/82]. Výjimkou z této zásady je ustanovení § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., podle něhož byl-li pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Obě podmínky (důvodnost žaloby a chování žalovaného) musí být přitom splněny současně, a navíc důvodem zpětvzetí musí být výlučně jen chování samotného žalovaného. Zavinění je zde třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska.9. Komentářová literatura k tomu v BÍLÝ, Martin. § 146 [Smír, zastavení řízení, odmítnutí návrhu]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 704, marg. č. 4 uvádí, že „Zásada zavinění vychází z předpokladu, že kdo zaviní, že řízení musí být zastaveno, nahradí jeho náklady. Toto zavinění se posuzuje výlučně z procesního hlediska (Bureš 2006 s. 662 bod 3, shodně také I. ÚS 1227/09 či NS 28 Cdo 1912/2015). Podle této doktríny nejsou tedy podstatné například důvody, které žalobce vedly ke zpětvzetí žaloby…“, anebo v PUTNA, Mojmír. § 146 [Náhrada v dalších případech]. In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 990, marg. č. 4.) se k tomu uvádí, že “Je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu, žalobce (navrhovatel) nezavinil zastavení řízení, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení). Aby se při zpětvzetí žaloby (nebo jiného návrhu na zahájení řízení) nejednalo o zavinění žalobce (jiného navrhovatele), musí být splněny zároveň (kumulativně) obě podmínky:– žaloba (jiný návrh) byla podána důvodně a– ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení).“10. Žalobkyně vzala žalobu zpět z důvodu, že žalovaní jakožto jednatelé společnosti , právnická osoba, dne 10. 11. 2020 převedli nemovité věci na společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , a znemožnili tak budoucí uzavření kupní smlouvy na převod podílů ve společnosti , právnická osoba, mezi žalobkyní a žalovanými, resp. způsobili zánik závazku k uzavření budoucí kupní smlouvy pro nemožnost jeho plnění. Společnost , právnická osoba, však není účastnicí řízené v posuzované věci. Nelze tedy uzavřít, že ke zpětvzetí žaloby došlo pro chování žalovaných, když právní jednání učiněné jimi coby jednateli společnosti , právnická osoba, se přičítá této společnosti, nikoliv žalovaným. Vedle toho dle petitu žaloby předmětem smlouvy měl být převod obchodních podílů ve společnosti , právnická osoba, , nikoliv převod nemovitých věcí. Není zde tedy přímá příčinná souvislost mezi chováním žalovaných a uplatněným nárokem. Odvolací soud zdůrazňuje, že zavinění za zastavení řízení se posuzuje pouze z procesního hlediska, nikoliv z hlediska hmotněprávního, jak chybně učinil soud prvního stupně.11. Odvolací soud tedy uzavírá, že v dané věci ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. aplikovat nelze. Procesní zavinění za zastavení řízení tak nese žalobkyně dle ustanovení § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. a je proto povinna hradit náklady řízení žalovaným.12. Výpočet náhrady nákladů řízení vzniklých žalovaným však soud prvního stupně neprovedl správně.13. Ze spisu odvolací soud zjistil, že zástupce žalovaných učinil celkem 4 úkony právní služby za oba žalované. Dle § 12 odst. 4 AT náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Zástupce žalovaných učinil tyto úkony právní služby: 1) převzetí a příprava zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb (§ 11 odst. 1. písm. a) AT); 2) vyjádření žalovaných ve věci samé na č. l. 135 (§ 11 odst. 1. písm. d) AT); 3) účast na ústním jednání dne 30. 9. 2021-protokol z jednání na č. l. 148 (§ 11 odst. 1. písm. g) AT) a dále jeden půlúkon, a to odvolání do předběžného opatření vydaného po zahájení řízení (§ 11 odst. 2. písm. a) AT). Odměna za jeden úkon právní služby poskytnutý advokátem každému ze společně zastoupených žalovaných snížená o 20 % (§ 12 odst. 4 AT)