7 Cmo 69/2023-42 — Vrchní soud v Praze

1. Navrhovatel se podáním ze dne 23. 12. 2020 domáhal určení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 7. 10. 2020.2. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odvolal ústní jednání nařízené na den 11. 1. 2023 v 14:00 hod. v č. dv. 262 (výrok I.), řízení podle § 1 odst. 3 z. ř. s., § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil, neboť navrhovatel vzal návrh v celém rozsahu zpět (výrok II.), dle § 1 odst. 3 z. ř. s., § 146 odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť řízení bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí návrhu navrhovatelem, ale účastníkovi žádné náklady řízení nevznikly (výrok III.), že navrhovatel je povinen dle § 1 odst. 3 z. ř. s., § 148 odst. 1 o. s. ř. zaplatit České republice – Městskému soudu v Praze na náhradě nákladů řízení částku ve výši 8 591 Kč, která odpovídá nákladům na opatrovníka účastníka, neboť řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí návrhu navrhovatelem (výrok VI.) a že navrhovateli se podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vrací soudní poplatek ve výši 1 000 Kč (výrok V.). Usnesení neobsahuje odůvodnění.3. Proti výroku IV. usnesení soudu prvního stupně, podal navrhovatel včasné odvolání. Namítá, že Městský soud v Praze odůvodnil napadené rozhodnutí tím, že k zastavení řízení došlo v důsledku zpětvzetí návrhu, a že tedy navrhovatel zastavení řízení zavinil ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 o. s. ř. Zcela však pomíjí, že důvod pro ustanovení opatrovníka nebyl od samého počátku dán a že náklad soudu na odměnu opatrovníka byl vynaložen nedůvodně. Jak vyplývá z usnesení Městského soudu ze dne 19. 7. 2021, č. j. 78Cm 145/2020-11, soud při ustanovení opatrovníka vycházel z mylného předpokladu, že ztrátou jednoho z jednatelů došlo ke ztrátě způsobilosti žalované společnosti samostatně jednat. Následně ale zjistil, že společnost má dva jednatele a že z procesního hlediska má tedy zástupce, který je jejím jménem oprávněn jednat. Přehodnotil tedy své původní rozhodnutí a ustanovení opatrovníka zrušil. Z uvedeného je dle odvolatele zcela jednoznačné, že náklad v podobě ustanovení opatrovníka vznikl v důsledku pochybení soudu, který žalované společnosti ustanovil opatrovníka za situace, kdy toto nebylo nutné. Za této situace je dle odvolatele nesprávné, aby mu byla uložena povinnost k náhradě nákladů vzniklých státu tímto jeho bezdůvodným úkonem. Odvolatel upozorňuje, že soud prvního stupně vydal napadené usnesení na základě nesprávného předpokladu, že zastavení řízení zavinil žalobce tím, že návrh vzal zpět. Jak však navrhovatel uvádí ve svém podání ze dne 6. 1. 2023, důvody pro neplatnost usnesení valné hromady shledává nadále naplněnými. S ohledem na skutečnosti, které nastaly po podání žaloby, však pozbylo vedení sporu faktický smysl. Navrhuje, aby Vrchní soud v Praze výrok IV. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2021, č. j. 78Cm 145/2020 – 34, zrušil.4. Dle odvolacího soudu je z obsahu odvolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) zjevné, že směřuje i proti výroku III., kterým bylo rozhodnuto o povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi jeho účastníky, neboť odvolatel nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že zastavení řízení svým zpětvzetím návrhu zavinil. Nutno dodat, že výrok IV., jímž bylo rozhodnuto o povinnosti k náhradě nákladů řízení státu dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., je výrokem závislým na rozhodnutí o výroku III., neboť výrok III. je v tomto případě rozhodnutím o výsledku řízení.5. Vrchní soud v Praze proto přezkoumal podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. výroky III. a IV. napadeného usnesení jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž by k projednání odvolání nařídil jednání /§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř./, dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.6. Podle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. věta prvá, jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).7. Podle ust. § 148 odst. 2 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.8. Ze spisu plyne, že navrhovatel svým podáním ze dne 6. 1. 2023 vzal svůj návrh zpět s tím, že po podání návrhu došlo ke změně okolností, na základě kterých pozbylo napadené usnesení valné hromady – faktickou cestou - svého smyslu (č. l. 33 spisu).9. Napadené usnesení soudu prvního stupně je bez odůvodnění dle § 157 odst. 2 o. s. ř. (§ 167 odst. 2 o. s. ř.) a lze pouze usuzovat, že soud prvního stupně postupoval dle ust. § 169 odst. 2 věta druhá o. s. ř.10. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. II. ÚS 314/05, rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí civilního řízení, rozhodnutí obecného soudu musí být s ohledem na konkrétní okolnosti odůvodněno způsobem, z něhož logicky a přesvědčivě vyplývají jeho právní závěry. V postupu spočívajícím v mechanické aplikaci ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. a pouhém formálním odkazu na ustanovení zákona lze spatřovat jisté prvky nahodilosti a libovůle, představující v konečném důsledku zásah do základního práva obsaženého v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.11. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně své rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nijak neodůvodnil, přičemž z jeho pouhého odkazu na znění ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. ve výroku III., nelze seznat jakoukoliv jeho úvahu o tom, který z účastníků zastavení řízení v tomto případě zavinil. A jestliže závěr soudu prvního stupně, že je to navrhovatel, komu vznikla povinnost hradit náklady řízení účastnici, který je závěrem o výsledku tohoto řízení, postrádá jakékoliv odůvodnění, tak z ničeho ani nelze seznat, proč výrokem IV. napadeného usnesení dle ust.§ 148 odst. 1 o. s. ř. byla uložena povinnost navrhovateli hradit státu náklady řízení.12. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že v tomto případě nebyly dle ust. § 169 odst. 2 věta druhá o. s. ř. splněny zákonné podmínky pro vydání napadeného usnesení soudem prvního stupně bez odůvodnění (§ 157 odst. 2 o. s. ř.), a nelze tak než uzavřít, že výroky III. a IV. napadeného usnesení jsou pro nedostatek důvodů odvolacím soudem nepřezkoumatelné.13. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. a IV. podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.14. V dalším řízení soud prvního stupně znovu rozhodne o povinnosti k náhradě nákladů řízení (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Své rozhodnutí pak ve smyslu výše uvedeném náležitě odůvodní, přičemž se bude zabývat i námitkami vznesenými navrhovatelem v odvolání. Bude-li to pro posouzení zavinění ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. potřebné, vyzve navrhovatele ke konkretizaci tvrzené změny okolností, jíž bez dalšího odůvodnil své zpětvzetí žaloby.15. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).