9 Cmo 61/2022-352 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 11. 4. 2012 domáhal se žalobce, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit mu částku 1 946 114 Kč. Uvedl, že s žalovanou uzavřel dne 3. 5. 2010 smlouvu o technickém poradenství a optimalizaci SW (dále jen „smlouva o poradenství“) za účelem zajištění provozu fotovoltaické elektrárny v , adresa, (dále jen „elektrárna“). Podle smlouvy měl žalovaný platit žalobci jako odměnu za poskytnuté služby podíl na výrobě elektrárny nad plán. Ve smlouvě je uvedena plánovaná výroba elektřiny a způsob výpočtu podílu žalobce. Žalovaný se zavázal zasílat žalobci kopie faktur na vyrobenou elektrickou energii nejpozději do 1 měsíce od jejich vystavení; za porušení této povinnosti ujednali účastníci smluvní pokutu. Žalovaný tuto povinnost nesplnil. Odměnu za rok 2011, jejíž zaplacení se domáhal v původní žalobě, vypočetl žalovaný podle odečtu elektroměru, ke kterému získal přístup, na původně žalovanou částku.2. Žalovaný ve svém vyjádření poukázal na rozvazovací podmínku v čl. IX smlouvy o poradenství, podle které měla být smlouva zrušena v případě, že do 31. 3. 2011 nebudou splněny podmínky uvedené v čl. VI písm. a) a b) smlouvy o převodu obchodního podílu v žalovaném, uzavřené dne 3. 5. 2010 mezi , právnická osoba, jako převodcem a , právnická osoba, ., jako nabyvatelem. Těmito podmínkami bylo vyvázání , Anonymizováno, jako avalisty ze směnky zajišťující poskytnutí úvěrů ze strany UniCredit Bank Czech republic a.s. a Českomoravské záruční a rozvojové banky, a.s. Banka však vrátila výstavci směnku až 13. 6. 2011, pročež se rozvazovací podmínka podle žalované naplnila. Žalovaná dále namítala, že žalovaný nevykonává ujednanou činnost a že smlouva o poradenství je nevyvážená, jednostranná a vlastně pouze vytváří nárok žalobce na čerpání požitků z elektrárny. Důvodem, proč žalovaný smlouvu akceptoval, byla skutečnost, že žalobce dodal pro elektrárnu řídicí systém, bez jehož fungování by elektrárna byla vyřazena z provozu.3. Řízení před soudem prvního stupně bylo několikrát přerušeno do skončení souvisejících soudních sporů mezi účastníky.4. Podáním došlým soudu prvního stupně 19. 5. 2015 „rozšířil“ žalobce žalobu o dalších 5 654 030,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 14. 5. 2015. Uvedl, že mu žalobce stále nedodává kopie faktur za elektřinu vyrobenou v elektrárně, přičemž mu hrozí promlčení nároku za léta 2012-2014. Proto svůj nárok za uvedené období odhadl podle odměny, která mu příslušela za rok 2011. Změnu žaloby připustil soud prvního stupně usnesením ze dne 30. 6. 2015, č. j. 56 Cm 100/2012-84.5. Podáním ze dne 3. 6. 2020 vzal žalobce žalobu o zaplacení 3 082 844,41 Kč s úrokem z prodlení z uvedené částky zpět a navrhl, aby soud připustil změnu žaloby tak, že se žalobce domáhá zaplacení 4 535 300,29 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z uvedené částky od 14. 5. 2015 do zaplacení. Uvedl, že se mu v souvisejícím řízení podařilo získat údaje o skutečné výrobě elektřiny v elektrárně, od níž odvíjí svůj nárok. Jeho nárok je tak o zpětvzatou částku nižší oproti jeho odhadu. Soud prvního stupně usnesením ze dne 10. 6. 2020, č. j. 56 Cm 100/2012-235, řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil.6. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci částku 4 535 300,29 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 14. 5. 2015 do zaplacení s pariční lhůtou 3 dny od právní moci rozsudku (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal náklady řízení (výrok II.). Provedeným dokazování zjistil, že účastníci za účasti ručitele , právnická osoba, . uzavřeli smlouvu o poradenství, jejímž předmětem bylo zajištění optimalizace SW elektrárny a technického poradenství nad provozem, kompletní elektroinstalací, řídicími systémy a softwarem. Žalobce se zavázal provádět průběžnou optimalizaci SW a technické konzultace s cílem maximalizovat celkovou roční výrobu elektrárny. Žalovaný měl žalobci platit podíl na výrobě. V tabulce u čl. II smlouvy byla uvedena plánovaná dohodnutá výroba elektrárny v daném roce. Pokud v daném roce skutečná výroba překročila plánovanou dohodnutou výrobu, měl žalovaný vyplatit žalobci 65 % všech příjmů za elektřinu vyrobenou v elektrárně nad plánovanou dohodnutou výrobu. Žalovaný se zavázal zasílat žalobci kopie vystavených faktur a účetních dokladů za vyrobenou energii do jednoho měsíce od jejich vystavení. Za prodlení s plněním této povinnosti byla ujednána smluvní pokuta. Smlouva byla ujednána na dobu 20 let počínaje 1. 3. 2010. V případě jejích předčasného ukončení ze strany žalované měl žalobce nárok na odstupné. V případě změny právní úpravy výkupních cen pro fotovoltaické elektrárny, která sníží výkupní ceny o více, než 15 %, měla kterákoli strana právo od smlouvy odstoupit. V čl. IX je uvedena rozvazovací podmínka, podle které měla být smlouva zrušena od počátku v případě, že do 31. 3. 2011 nebude splněna podmínka čl. 6 písm. a) a b) smlouvy o převodu obchodního podílu v žalovaném, uzavřeném stejného dne mezi , právnická osoba, . jako převodcem a , právnická osoba, . jako nabyvatelem. Uvedená smlouva byla přílohou smlouvy o poradenství. Podle čl. X odst. 2 smlouvy o poradenství se písemnost má mezi stranami za doručenou pátým dnem po jejím odeslání poštou, elektronicky zasílaná písemnost potom dnem jejího řádného odeslání na adresu adresáta. Množství elektřiny vyrobené v elektrárně v rozhodném období nebylo mezi účastníky sporné.7. Ohledně otázky určitosti smlouvy o poradenství odkázal soud prvního stupně na závěry soudů učiněných v řízeních vedených Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 50 Cm 73/2012 a Okresním soudem Praha-západ pod sp. zn. 18 C 261/2016, jimiž byla smlouva shledána určitou a poukázal i na skutečnost, že v prvně uvedené věci jednatel žalované uvedl, že podle ní bylo minimálně jeden rok plněno. Soud prvního stupně neměl za to, že by smlouvou o poradenství měl být zastřen jiný právní úkon, např. smlouva o faktické výplatě odměny pro žalobce. Ačkoli žalobce byl v počátečním období platnosti smlouvy jednatelem žalovaného, činnost jím pro žalovaného prováděná nespadá podle soudu prvního stupně pod působnost jednatele ve smyslu obchodního vedení. Žalobce přitom vytvořil technické algoritmy a výpočty, jejichž cílem byl návrh optimálního využití technologie elektrárny.8. Soud se dále zabýval námitkou žalovaného, že od smlouvy odstoupil emailem ze dne 16. 2. 2011. V řízení vedeném u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 18 C 261/2016 byl proveden důkaz znaleckým posudkem , tituly před jménem, , podle kterého nelze zjistit, zda byl uvedený email s odstoupením skutečně odeslán na adresu žalobce. Za takové situace nelze podle soudu prvního stupně vyjít z fikce doručení ujednané ve smlouvě. Účinky dojití odstoupení žalovanému nemá ani skutečnost, že žalobce se v rámci jiných soudních řízení o odstoupení později dozvěděl. Za nedůvodnou potom soud prvního stupně považoval námitku žalovaného, že smluvní závazek byl ukončen konkludentní dohodou, neboť takovou dohodu nelze dovozovat z faktu, že žalovaný zamezil žalobci v dálkovém přístupu k elektrárně. Fyzický přístup mu znemožněn nebyl. Smluvní vztah tak podle soudu prvního stupně trvá i nadále. Jestliže žalovaný znemožnil žalobci plnění jeho smluvních povinností, není relevantní ani námitka žalované, že žalobce od dubna 2012 žádnou činnost podle smlouvy neprováděl, a že žalovaný nasadil nový systém řízení elektrárny. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobce zavinil částečné zastavení řízení. Přitom měl za to, že žalovaný nenese procesní zavinění, přestože neplnil svou povinnost posílat žalobci faktury na vyrobenou elektřinu, neboť žalobce mohl využít institutu zajištění důkazu.9. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání oba účastníci.10. Žalobce svým odvoláním napadl výrok II. rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení. Zdůraznil, že podle smlouvy o poradenství měl informace o výrobě elektrické energie dodávat žalobci žalovaný, přičemž tyto informace nejsou veřejně dostupné a bez nich nelze vypočítat žalobcův nárok. Soud je musel zjišťovat u společnosti , právnická osoba, . pověřené distribucí tzv. zelených bonusů za výrobu fotovoltaické energie. Žalobce nesouhlasil ani se závěrem soudu prvního stupně, že měl využít institutu zajištění důkazu. Návrh na zajištění důkazu lze podat tehdy, je-li obava, že důkaz později nebude možné provést vůbec nebo jen s velkými obtížemi. Takové obavy v případě nedodaných listin dány nebyly, neboť žalovaný i společnost , právnická osoba, . měly zákonnou povinnost je archivovat. Žalobce původně žalovanou částku odhadl na základě výroby z roku 2011, ze kterého měl ještě k dispozici skutečné údaje. Částečný procesní neúspěch žalobce tak zavinila žalovaná. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. změnil tak, že mu přizná právo na náhradu nákladů řízení.11. Žalovaný napadl rozsudek soudu prvního stupně ve všech jeho výrocích a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního