12 Cmo 121/2024-55 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným usnesením soud prvního stupně zrušil jím vydaný platební rozkaz ze dne 13. 2. 2024, č. j. 47 Cm 15/2024-33 (výrok I.), rozhodl o zastavení řízení (výrok II.) a o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.) a dále rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 17 207 Kč žalobci (výrok III.). V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobou doručenou soudu dne 30. 1. 2024 se žalobce domáhal zaplacení částky 430 170,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 15. 4. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 69 829,51 Kč od 15. 4. 2023 do 29. 1. 2024 ve výši 8 319,87 Kč jako nesplacené části jistiny imobilozovaného dluhopisu „, Anonymizováno, “ o nominální hodnotě jednoho dluhopisu 1 Kč, které v počtu 500 ks upsal a zaplatil a které byly splatné 14. 4. 2023. Na jmenovitou hodnotu dluhopisů mu byla dne 9. 1. 2024 zaplacena částka 69 829,51 Kč. Žalobě bylo vyhověno výše uvedeným platebním rozkazem, který se nepodařilo žalované doručit a proto bylo v souladu § 173 odst. 2 o. s. ř. rozhodnuto o jeho zrušení. Soud dále z žaloby, doručené Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 16. 1. 2024, ohledně níž Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 3. 2024, č. j. Ncp 1645/2024-17 rozhodl, že k projednání je věcně příslušný Městský soud v Praze, zjistil, že touto žalobou uplatnil žalobce totožný nárok vycházející ze stejných skutkových tvrzení jako ve výše uvedené právní věci. S poukazem na ustanovení § 103, § 83 odst. 1 a § 104 o. s. ř. soud uzavřel, že jelikož bylo ve shora uvedené právní věci řízení mezi týmiž účastníky o totožném nároku zahájeno již dne 16. 1. 2024, postupoval dle § 104 odst. 1 o. s. ř. a rozhodl o zastavení řízení. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 146 odst. 2, věta první o. s. ř. s ohledem na to, že žalované žádné náklady nevznikly. Podle ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. pak bylo rozhodnuto o vrácení části soudního poplatku za žalobu žalobci.2. Žalobce napadl usnesení ve výrocích II. – IV. včasným odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a aby bylo v řízení pokračováno. Zrekapituloval průběh řízení, které bylo zahájeno žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 16. ledna 2024 a v němž se proti žalované domáhal „zaplacení dlužné částky“. Soudu vytkl, že věc předložil k rozhodnutí o věcné příslušnosti Vrchnímu soudu v Praze, přestože svou žalobu vzal zpět a současně ji z důvodu zhoršující se ekonomické situace dlužníka podal znovu, a to u Městského soudu v Praze. Řízení o nároku uplatněném na základě později podané žaloby pak bylo zastaveno napadeným usnesením pro překážku litispendence, řízení ve věci zahájené žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku za žalobu, nikoli pro zpětvzetí žaloby, k němuž došlo již v lednu 2024. Žalobce je přesvědčen, že pokud by Obvodní soud pro Prahu 1, případně další soudy, zastavily řízení včas, nemusel by Městský soud v Praze vydat napadené usnesení. Dále uvedl, že dne 7. května (tedy ve lhůtě pro podání odvolání) doručil Městskému soudu v Praze v řízení ve věci sp. zn. 24 Cm 72/2024 vzdání se práva na odvolání. Usnesení tak nabylo právní moci dne 7. května 2024. Odkázal rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. „Cdo 5861/2016“, podle něhož jestliže kdykoli v průběhu řízení námitka litispendence odpadne dříve, než bylo řízení zastaveno, či pravomocně rozhodnuto ve věci samé, nebrání odpadnuvší překážka pokračování v řízení, neboť v době rozhodování soudu ve věci samé tato překážka již neexistuje. To platí jak pro rozhodnutí soudu prvního stupně, tak i pro rozhodnutí soudu odvolacího. Žalobce je proto přesvědčen, že překážka litispendence dnem 7. května 2024 odpadla a že pravomocně zastavené řízení sp. zn. 24 Cm 72/2024 nadále nebrání řízení pod sp. zn. 47 Cm 15/2024.3. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu podle § 212 o.s.ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst.2 písm. c/ o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.4. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 29. 1. 2024 se žalobce domáhá zaplacení částky 430 170,49 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku jistiny imobilizovaných dluhopisů , Anonymizováno, o jmenovité hodnotě jednoho dluhopisu 1 Kč. Žalobce uvedl, že předmětné dluhopisy upsal dne 13. 3. 2019 prostřednictvím investiční platformy v počtu 500 ks a dle emisních podmínek žalované se jejich jistiny staly splatnými dne 14. 4. 2023. Dne 9. 1. 2024 obdržel žalobce od žalované prostřednictvím administrátora na úhradu jistiny částku 69 829,51 Kč. Žalovaná je tak v prodlení s úhradou žalované částky.5. Z obsahu spisu vedeného Městským soudem v Praze pod spisovou značkou 24 Cm 72/2024 odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 16. ledna 2024 se žalobce , Jméno žalobce, , nar. , Datum narození žalobce, , bytem , adresa, domáhal proti žalované společnosti , Jméno žalované, ., se sídlem , Adresa žalované, , zaplacení částky 430 170,49 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku jistiny imobilizovaných dluhopisů , Anonymizováno, o jmenovité hodnotě jednoho dluhopisu 1 Kč. Rovněž v tomto řízení žalobce uvedl, že předmětné dluhopisy upsal dne 13. 3. 2019 v počtu 500 ks a jejich splatnost dle emisních podmínek žalované nastala dne 14. 4. 2023. Na úhradu jistiny obdržel žalobce dne 9. 1. 2024 obdržel prostřednictvím administrátora částku 69 829,51 Kč, s úhradou zbývající části dluhu je žalovaná dosud v prodlení. Jak se dále podává z obsahu spisu, usnesením ze dne 19. března 2024, č. j. Ncp 164/2024 – 17 rozhodl Vrchní soud v Praze o tom, že k projednání a rozhodnutí shora označené věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy a o postoupení věci Městskému soudu v Praze. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2024, č. j. 24 Cm 72/2024-21 pak bylo řízení zastaveno s ohledem na zpětvzetí žaloby, doručené Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 29. ledna 2024. Usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci dne 18. května 2024.6. Podle ustanovení § 83 odst. 1 o. s. ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.7. Podle ustanovení § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.8. Překážka zahájeného řízení, bránící dle ustanovení § 83 odst. 1 o.s.ř. pokračování jiného řízení o téže věci, je dána v případě, probíhá-li mezi týmiž účastníky více řízení majících stejný předmět. Předmětem řízení se rozumí procesní nárok, specifikovaný jednak žalobním petitem, jednak skutečnostmi, na nichž žalobce svůj nárok zakládá. O totožný předmět řízení jde v případě, je-li v později zahájeném řízení uplatněn tentýž nárok, vycházející ze stejného skutkového stavu jako nárok, uplatněný v předchozím řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 786/2008 ze dne 7. 1. 2009).9. V poměrech projednávané věci není pochyb o totožnosti žalobce i žalované, ani o tom, že v obou řízeních uplatnil žalobce tentýž nárok, vycházející ze zcela totožného skutkového stavu. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když napadeným usnesením později zahájené řízení pro překážku litispendence podle ust. § 104 o. s. ř. zastavil. Odvolatel přitom soudu, u něhož bylo zahájeno řízení o dříve podané žalobě, neprávem vytýká, že „nezastavil řízení včas“ a věc předložil k rozhodnutí o věcné příslušnosti nadřízenému soudu. Přehlíží totiž, že platná právní úprava ukládá soudu povinnost kdykoli za řízení zkoumat svou věcnou příslušnost a v případě, že dojde k závěru, že tato podmínka řízení není splněna, také povinnost zjistit stanovisko účastníků řízení a věc předložit k rozhodnutí svému nadřízenému soudu (§ 104a o. s. ř.). O procesních úkonech účastníků (včetně dispozice se žalobou) rozhoduje soud, který je k vydání takového rozhodnutí příslušný.10. Odvolací soud nemohl nicméně pominout, že po vydání napadeného usnesení bylo řízení o dříve podané žalobě zastaveno (usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2024, č. j. 24 Cm 72/2024-21, které nabylo právní moci dne 18. května 2024). Tím odpadla překážka, bránící v tom, aby bylo v řízení o později podané žalobě pokračováno.11. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení dle ust. § 220 odst. 1 a § 167 odst. 1 o. s. ř. ve výroku II. změnil tak, že řízení se nezastavuje a ve výrocích III. a IV. tak, že uvedená rozhodnutí se nevydávají.12. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci (§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o.s.ř.).