12 Cmo 203/2023-137 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 200 000 Kč s 6% úrokem p. a. z částky 100 000 Kč od 2. 9. 2018 do zaplacení, se 6 % úrokem p. a. z částky 100 000 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 666,66 Kč (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 810.000 Kč se 6 % úrokem z částky 50 000 Kč od 11. 4. 2021 do zaplacení, z částky 50 000 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, z částky 150 000 Kč ode dne 16. 1. 2022 do zaplacení, z částky 200 000 Kč od 13. 3. 2022 do zaplacení, z částky 150 000 Kč od 27. 3. 2022 do zaplacení, z částky 30 000 Kč od 31. 3. 2022 do zaplacení, z částky 30 000 Kč od 22. 4. 2022 do zaplacení, z částky 50 000 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, z částky 100 000 Kč od 8. 6. 2022 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 2 700 Kč (výrok II.) a dále rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli několik smluv o zápůjčce, na základě kterých poskytla žalobkyně žalovanému několik peněžních částek na nákup pozemku, uměleckých fotografií a dalších předmětů, které byly zajištěny formou směnek. Žalovaný přes výzvu k plnění žalobkyni dlužnou částku ani zčásti nesplatil. Soud neshledal důvody pro vydání směnečného platebního rozkazu ve smyslu ust. § 175 odst. 1 o. s. ř. a proto nařídil ve věci jednání, k němuž se však žalovaný nedostavil, ani se nevyjádřil k žalobě. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaný vystavil 11 směnek cizích ve prospěch žalobkyně s doložkou bez protestu, a to směnku ze dne 1. 7. 2018 na částku 100 000 Kč, splatnou dne 1. 9. 2018 a směnku ze dne 28. 2. 2019 na částku 100 000 Kč, splatnou dne 28. 2. 2019 (dále jen „směnky č. 1 a 2), dále směnku ze dne 10. 4. 20120 na částku 50 000 Kč splatnou dne 10. 4. 2021, ze dne 22. 12. 20120 na částku 50 000 Kč splatnou dne 22. 12. 2021, ze dne 15. 1. 20121 na částku 150 000 Kč splatnou dne 15. 1. 2022, ze dne 12. 3. 20121 na částku 200 000 Kč splatnou dne 12. 3. 2022, ze dne 26. 3. 20121 na částku 150 000 Kč splatnou dne 26. 3. 2022, ze dne 30. 3. 21 201 na částku 30 000 Kč splatnou dne 30. 3. 2022, ze dne 21. 4. 20121 na částku 30 000 Kč splatnou dne 21. 4. 2022, ze dne 30. 4. 20121 na částku 50 000 Kč splatnou dne 30. 4. 2022 a ze dne 7. 6. 20121 na částku 100 000 Kč splatnou dne 7. 6. 2022 (dále jen směnky č. 3 až 11). Dne 7. 4. 2022 vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovaného k okamžité úhradě částky 830 000 Kč s příslušenstvím z 11 směnek.2. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil podle ust. § 175 odst. 1 o. s. ř. a § 1 ZSŠ. Zdůraznil přísnou formálnost směnečných závazků, jakož i skutečnost, že listina nevykazující zákonem stanovené znaky není směnkou. Platná směnka musí obsahovat datum a místo jejího vystavení, a to zcela určitě a nezaměnitelně. Některé směnky předložené žalobkyní (směnky č. 3 až 11) však obsahují datum vystavení v letopočtu neurčité a to 20121 a 21 201, s tím, že se jedná o ručně dopsané datum, které lze vyložit v různých variantách jako rok 2012 nebo 2021 či nesmyslné 2120. Rozhodnutí Nejvyššího soudu předložená žalobkyní nejsou pro danou věc případná, neboť se jedná o případy, kdy dopsané datum nevzbuzuje rozumné pochybnosti o tom, že směnka byla určitého dne vystavena. V tomto případě však soud prvního stupně uzavřel, že údaj splatnosti na daných směnkách vzbuzuje důvodné pochybnosti o tom, kdy byly vystaveny. Nelze vycházet z data splatnosti s tím, že směnky byly splatné rok po vystavení. To vyvrací první dvě směnky, kdy v prvém případě byla směnka splatná za 2 měsíce po vystavení a v druhém případě je datum vystavení a splatnosti shodný, a to dne 28.2.2019. Popisované blízké vztahy účastníků, důvěra žalobkyně v žalovaného a její neznalost právních předpisů nejsou pro posouzení směnečných vztahů relevantní.3. Z uvedených důvodů soud prvního stupně uzavřel, že pouze směnky č. 1 a 2 (tj. směnka ze dne 1. 7. 2018 na částku 100 000 Kč, splatnou dne 1. 9. 2018 a směnka ze dne 28. 2. 2019 na částku 100 000 Kč, splatnou dne 28. 2. 2019) obsahují zákonem vyžadované náležitosti včetně řádného data vystavení. Žalobě bylo proto vyhověno pouze v rozsahu směnečné sumy ve výši 200 000 Kč včetně zákonného úroku a směnečné odměny. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta pro neplatnost směnek č. 3 až 11 z důvodu absence určitého data vystavení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalovaný měl ve sporu převažující úspěch, ale náhradu nákladů řízení nepožadoval.4. Proti výrokům II. a III. rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání a navrhla jejich změnu tak, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 810 000 Kč se 6 % úrokem p. a. z částky 50 000 Kč ode dne 11. 4. 2021 do zaplacení, z částky 50 000 Kč ode dne 23. 12. 2021 do zaplacení, z částky 150 000 Kč ode dne 16. 1. 2022 do zaplacení, z částky 200 000 Kč ode dne 13. 3. 2022 do zaplacení, z částky 150 000 Kč ode dne 27. 3. 2022 do zaplacení, z částky 30 000 Kč ode dne 31. 3. 2022 do zaplacení, z částky 30 000 Kč ode dne 22. 4. 2022 do zaplacení, z částky 50 000 Kč ode dne 1. 5. 2022 do zaplacení a z částky 100 000 Kč ode dne 8. 6. 2022 do zaplacení. Soudu prvního stupně vytkla nesprávné právní posouzení věci s tím, že data vystavení a data splatnosti jednotlivých směnek (vyjma směnek č. 1 a 2, o nichž bylo rozhodnuto výrokem I. rozsudku) jsou následující:- směnka č. 3, vystavená dne 10. 4. 2020 (formálně zdánlivě uvedeno 10. 4. 20120) a splatná dne 10. 4. 2021 na částku 50 000 Kč,- směnka č. 4, vystavená dne 22. 12. 2020 (formálně zdánlivě uvedeno 22. 12. 20120) a splatná dne 22.12. 2021 na částku 50 000 Kč,- směnka č. 5, vystavená dne 15. 1. 2021 (formálně zdánlivě uvedeno 15. 1. 20121) a splatná dne 15. 1. 2022 na částku 150 000 Kč,- směnka č. 6, vystavená dne 12. 3.2021 (formálně zdánlivě uvedeno 12. 3. 20121) a splatná dne 12. 3. 2022 na částku 200 000 Kč,- směnka č. 7, vystavená dne 26. 3. 2021 (formálně zdánlivě uvedeno 26. 3. 20121) a splatná dne 26. 3. 2022 na částku 150 000 Kč,- směnka č. 8, vystavená dne 30. 3. 2021 (formálně zdánlivě uvedeno 30. 3. 21 201) a splatná dne 30. 3. 2022 na částku 30 000 Kč,- směnka č. 9, vystavená dne 21. 4. 2021 (formálně zdánlivě uvedeno 21. 4. 20121) a splatná dne 21. 4. 2022 na částku 30 000 Kč,- směnka č. 10, vystavená dne 30. 4. 2021 (formálně zdánlivě uvedeno 30. 4. 20121) a splatná dne 30. 4. 2022 na částku 50 000 Kč a- směnka č. 11, vystavená dne 7. 6. 2021 (formálně zdánlivě uvedeno 7. 6. 20121) a splatná dne 7. 6. 2022 na částku 100 000 Kč.5. Žalobkyně namítla, že popsané formální vyjádření data vystavení shora uvedených směnek nemůže způsobovat jejich neplatnost, neboť nevyvolává pochybnosti o tom, v jaký den byly směnky vystaveny. Uvedla, že je nutno vycházet z grafické podoby směnek, z níž je patrné, že pro ně byl využit formulář, který byl primárně určen pro směnky s datem vystavení v letech 2010 – 2019. Nicméně v důsledku zjevného grafického odlišení předtištěných číslic „201“, co se týká roku vystavení, a ručně vypsaných číslic je zřejmé, že předmětné směnky byly vystavovány v letech 2020 – 2021 a uvedené grafické vyjádření nemůže vzbuzovat pochybnosti o datu jejich vystavení. Úvahu soudu prvního stupně, že letopočty formálně vyjádřené jako „20121“ a „21 201“ lze vyložit v různých variantách jako rok 2012, 2021 či 2120, označila žalobkyně za nepřiléhavou, když rok 2120 dosud nenastal a není racionálního důvodu, proč by výstavce zvolil tento způsob označení pro rok 2012. Je tak zcela nepochybné, že se jedná v těchto případech o rok 2021. Žalobkyně dále ohledně svých závěrů odkázala na důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 945/2009, v němž dovolací soud posuzoval platnost směnky vystavené na formuláři, v němž byl u data splatnosti předtištěn údaj „dne______________19_____“, přičemž za číslo „19“ bylo následně vyplněno číslo „2001“. Nejvyšší soud uzavřel, že nelze uvažovat o tom, že by datem splatnosti bylo datum v roce 192001. Dále žalobkyně citovala závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1216/2014, že „Údaj o datu vystavení směnky tvořený ručně psaným údajem „25. listopadu“ a předtištěným údajem „200“, za který bylo dále ručně dopsáno „09“, nevzbuzuje rozumné pochybnosti o tom, že směnka byla vystavena dne 25. listopadu 2009 (a nikoliv dne 25. listopadu 20009). V tomto případě tedy Nejvyšší soud řešil v podstatě identický případ, jako je nadepsaná věc. Žalobkyně odkázala rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3251/2012 i na odbornou literaturu, vztahující se k výkladu směnečných prohlášení. Vytkla rovněž soudu prvního stupně, že se nevypořádal s její argumentací, že v hypotetickém případě, kdy by bylo možné považovat předložené směnky za neplatné pro neurčitost data jejich vystavení, jednalo by se o nepoctiv