14 Cmo 271/2024-90 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením řízení přerušil do pravomocného skončení řízení jím vedeného pod sp. zn. 79 Cm 141/2021 (výrok I.), zamítl návrh účastnice na přerušení řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 41 Cm 98/2020 (výrok II.).2. Soud prvního stupně výrok I. odůvodnil s odkazem na § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tím, že v řízení jím vedeném pod sp. zn. 79 Cm 141/2021 (o vyloučení společníka) je řešena otázka mající pro řízení význam, a to „postavení navrhovatelky jako společníka“ společnosti , Jméno advokátky B, . (dále jen „společnost“), „resp. otázka aktivní věcné legitimace“, neboť (případným) zánikem její účasti ve společnosti zaniknou „i práva do obchodního podílu vtělená“.3. Proti výroku I. podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud odvoláním napadený výrok změnil tak, že se řízení nepřerušuje.4. Odvolatelka argumentuje nesprávností postupu soudu prvního stupně v situaci, kdy je stále společníkem společnosti. Vedení řízení o jejím vyloučení ze společnosti je „irelevantní“. Postup soudu prvního stupně jí brání k přístupu k soudu, současně omezuje její právo na spravedlivý proces. Poukazuje na usnesení Vrchního soud v Praze ze dne 10. 4. 2024, č. j. 7 Cmo 252/2023-95, týkající se shodných účastníků, byť předmětem řízení je poskytnutí informací.5. Společnost s podaným odvolání nesouhlasila, rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za správné.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci zákona o zvláštních řízeních soudních.7. Podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.8. Z judikatury Nejvyššího soudu se podává, že ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. neukládá soudu povinnost přerušit řízení, probíhá-li jiné řízení, v němž je řešena otázka významná pro rozhodnutí ve věci, ale pouze soud k takovému postupu opravňuje, a proto závisí na uvážení soudu, zda řízení přeruší. Důvody k přerušení řízení podle tohoto ustanovení jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, která se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud může vyřešit sám podle § 135 odst. 2 o. s. ř. Hlavní důvod pro přerušení řízení spočívá v hospodárnosti řízení, tedy v tom, aby stejná otázka nebyla posuzována nadbytečně dvakrát (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3775/2017, či ze dne 10. 6. 2024, sp. zn. 27 Cdo 780/2024, a judikaturu tam citovanou).9. Z návrhu ve věci samé se podává, že navrhovatelka se (coby společník společnosti) domáhá vyslovení neplatnosti (tam specifikovaných) usnesení, jež přijala valná hromada společnosti při svém zasedání konaném dne 22. 12. 2020.10. Tvrdí-li společnost (jež navrhla přerušení řízení), že předmětem řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 141/2021 je vyloučení společníka (navrhovatelky) dle § 204 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), dále jen „z. o. k.“, pak ovšem přehlíží, že účast společníka v případě jeho vyloučení soudem končí (až) právní mocí rozhodnutí o vyloučení. Není-li uvedené řízení dosud (pravomocně) skončeno (jak ověřeno odvolacím soudem na portálu www.justice.cz), je navrhovatelka stále společníkem společnosti. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že pro posouzení věcné legitimace je rozhodující stav v době vyhlášení rozhodnutí (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 1999, sp. zn. 31 Cdo 1704/98, uveřejněný pod číslem 27/2000 Sb. rozh. obč., ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 29 Cdo 4722/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. 29 Odo 657/2001, uveřejněné pod číslem 25/2003 Sb. rozh. obč. nebo ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 458/2019).11. Uvedené platí zásadně i pro posouzení aktivní věcné legitimace navrhovatelky v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady. Pokud by navrhovatelka ztratila po podání návrhu postavení opravňující ji k jeho podání, ztrácí zásadně i aktivní věcnou legitimaci. Avšak „společníkem“ ve smyslu § 191 odst. 1 z. o. k. se (nadále) rozumí i osoba, která po přijetí usnesení valné hromady ztratila bez právního nástupce postavení společníka, ale napadené usnesení valné hromady má nadále dopad do jejích práv a povinností založených jejím vztahem ke společnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2023, sp. zn. 27 Cdo 452/2023).12. Těmito skutečnostmi se soud prvního stupně ve svém rozhodnutí nezabýval a bez dalšího nikoli správně dovodil, že „zánikem účasti navrhovatelky“ ve společnosti „by zanikla také práva do obchodního podílu vtělená“.13. Nelze proto uzavřít, že by předpoklady pro přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. byly bez dalšího v daném případě naplněny.14. Odvolací soud z těchto důvodů usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) a § 221a o. s. ř. změnil tak, že se řízení nepřerušuje.15. O nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).