14 Cmo 29/2024-102 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh žalobce na nařízení předběžného opatření, jímž se domáhal, aby bylo „žalované zakázáno nakládat se společným obchodním podílem žalované a , jméno FO, , nar. 8, Anonymizováno, , v obchodní korporaci , Anonymizováno, ., se sídlem , adresa, , IČO , IČO, “ (dále jen „společnost“), „zejména, aby jí bylo zakázáno učinit právní jednání směřující k tomu, že obchodní podíl bude převeden na třetí osobu, zatížen zástavním právem nebo vypořádán tak, že jej žalovaná zcela nebo zčásti pozbude“ (výrok I.), a rozhodl, že po právní moci usnesení bude žalobci vrácena jistota ve výši 10 000 Kč (výrok II.).2. Soud prvního stupně uvedl, že žalobce osvědčil, že:- dne 11. 5. 2018 uzavřel s žalovanou smlouvu o smlouvě budoucí o převodu podílu ve společnosti PRASLAV (dále jen „smlouva o smlouvě budoucí“),- na převod podílu zaplatil žalované zálohu v žalované výši,- dosud nedošlo ke zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ke společnému podílu žalované a , jméno FO, (dále jen „společný podíl“).3. Soud prvního stupně s odkazem na § 102 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dospěl k závěru, že žalobce neosvědčil existenci obavy, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Skutečnost, že žalovaná dne 13. 1. 2023 darovala svým dětem nemovitost [v níž aktuálně bydlí, tj. dům č.p. 719 v obci , adresa, , včetně souvisejících pozemků, (dále jen „darovací smlouva“), ve vztahu k němuž má zřízenou služebnost doživotního užívacího práva], tedy v době, kdy jí nebyl zřejmý záměr žalobce domáhat se zaplacení žalobu uplatněné částky, sama o sobě s ohledem na věk žalované, v situaci, kdy byla žalovaná „dlouhodobě hospitalizována“, takovou obavu nenaplňuje. Žalobce ani neosvědčil, že by se jednalo o jediný majetek žalované. Nadto smlouva o smlouvě budoucí neobsahovala ujednání o tom, že se pro případ neuzavření budoucí smlouvy závazky (automaticky) ruší. Zdůraznil, že od 13. 1. 2023 žalovaná žádné další kroky k převodu či zatížení podílu nečinila. Žalovaná ani nemůže podíl (platně) převést na jiného (společníka či třetí osobu) bez souhlasu valné hromady, přičemž společníci společnosti (tj. i žalobce) mají k podílu žalované předkupní právo. Vyhovění návrhu by bylo nepřiměřeným zásahem, neboť by žalované zakazoval např. i uzavření smíru v (aktuálně vedeném) řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnického podílu (jehož obsahem by byl převod podílu na , jméno FO, za přiměřenou náhradu, jež by mohla použít ke splnění žalované povinnosti).4. O vrácení jistoty rozhodl dle § 75b odst. 4 o. s. ř.5. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, navrhuje, aby návrhu na nařízení předběžného opatření bylo vyhověno.6. Odvolatel namítá, že žalovaná převodem nemovitostí zmenšila svůj majetek do té míry, že „jejím jediným hodnotnějším majetkem“ je společný podíl, k čemuž předkládá „listinu získanou z dálkového přístupu do katastru nemovitostí“. Obava o výkon soudního rozhodnutí je s ohledem na uzavření darovací smlouvy „bezesporu“ dána. Porušení předkupního práva nemá za následek neplatnost převodu, předkupní právo „nepokrývá případy, kdy se vypořádává společný podíl“. Souhlas valné hromady s převodem podílu nedopadá na vypořádání společného podílu.7. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 o. s. ř., aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.], a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.8. Podle § 102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.9. Podle § 102 odst. 3 o. s. ř. ve věcech příslušejících senátu nařídí předběžné opatření nebo zajistí důkaz senát; předseda senátu tak může učinit, jen je-li tu nebezpečí z prodlení. Ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.10. Podle § 75c odst. 1 písm. a) o. s. ř. nepostupoval-li podle § 75a odst. 1 nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.11. Pro nařízení předběžného opatření musí být v souladu s citovaným § 75c odst. 1 o. s. ř. současně splněny dva základní předpoklady: (i) jeho navrhovatel musí prokázat potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení (či důvodnou obavu, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen) a (ii) zároveň osvědčit základní skutečnosti, které odůvodňují samotný nárok. (k účelu předběžného opatření a předpokladům pro jeho nařízení srov. např. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. IV. ÚS 189/01).12. Pro účely předběžného opatření nemusí být nárok ve věci prokázán nepochybně, postačuje, aby byl osvědčen natolik, že se s ohledem na okolnosti případu jeví alespoň pravděpodobným. Zákon nepředpokládá, že soud bude při rozhodování o předběžném opatření provádět dokazování, převládá zde totiž požadavek rychlosti řízení nad úplným prokázáním uplatněného nároku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 134/99, uveřejněné pod číslem 58/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).13. Odvolací soud dospěl k závěru, že vymezené předpoklady pro nařízení předběžného opatření nebyly v daném případě naplněny.14. Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobce (řádně) neosvědčil existenci obavy, že by výkon rozhodnutí byl ohrožen (§ 102 odst. 1 o. s. ř.). Je tomu tak (již) jen proto, že k (žalobcem tvrzenému) uzavření darovací smlouvy došlo (již) dne 13. 1. 2023, tj. v řádu měsíců před zahájením předmětného řízení (k čemuž došlo až dne 15. 5. 2023), tedy v době, kdy žalovaná o úmyslu žalobce domáhat se vůči ní zaplacení žalobou požadované částky nevěděla (k tomu viz dopis žalobce ze dne 20. 2. 2023). Nadto není tvrzeno, ani se taková skutečnost nepodává z obsahu spisu, že by se žalovaná v mezidobí (tj. od 13. 1. 2023 dosud, tedy po dobu více než 1 roku) zbavovala (dalšího) majetku, resp. že by činila (chystala se činit) kroky směřující k jeho zmenšení, např. k převodu společného podílu za nižší cenu než cenu (v místě a čase) obvyklou. Za takové situace pak není možno (bez dalšího) uzavřít, že by se žalovaná „účelově“ zbavovala majetku, jak tvrdí žalobce. Naopak došlo-li by k převodu (společného) podílu ve společnosti za cenu (v místě a čase) obvyklou, mohla by žalovaná získané finanční prostředky použít ke splnění žalobcem (žalobou) požadované povinnosti. Zákaz (jakéhokoli) převodu podílu by ve výsledku mohl (z)mařit i (vy)řešení (již vedeného) sporu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k společnému podílu (s , jméno FO, ), což nelze hodnotit jako stav žádoucí. Žalobcem navrhovaný zásah do vlastnického práva žalované tak nelze (bez dalšího) posoudit jako přiměřený.15. Přiléhavou je i argumentace soudu prvního stupně omezenou převoditelností podílu ve společnosti, jejímž společníkem je (i) žalobce. Ze společenské smlouvy společnosti (jejího článku 12 odst. 1) se (mimo jiné) podává, že společník může svůj podíl ve společnosti převést na druhého společníka, či třetí osobu, pouze se souhlasem valné hromady, tedy jeho převoditelnost je (v souladu s vůlí společníků vtělenou do společenské smlouvy) omezena (podmíněna), platí přitom, že nebude-li souhlas valné hromady (včas) udělen, nastanou účinky jako při odstoupení od smlouvy [§ 207 odst. 2, § 208 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)]. Žalobce tak má k ochraně svých práv (i) jiný přiměřenější nástroj.16. K důkazům předkládaným žalobcem až v odvolacím řízení nebylo možno přihlédnout, neboť pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vydání rozhodnutí soudu prvního stupně (§ 75c odst. 4 o. s. ř.).17. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).18. O nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci samé podle § 145 o. s. ř.