2 Cmo 18/2024-281 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2022, č. j. 7 Cm 145/2022-20 (výrok I. rozsudku) a rozhodl o povinnosti žalobce zaplatil náhradu nákladů řízení žalovanému a České republice (výrok II. a III. rozsudku).2. V odůvodnění uvedl, že žalobce se domáhal podanou žalobou vydání směnečného platebního rozkazu, jímž by bylo žalovanému uloženo zaplatit směnečný peníz ve výši 840 000 Kč s příslušenstvím a odměnou a náhrady nákladů řízení.3. Žalobce tvrdil, že směnečná pohledávka je opřena o směnku vlastní, kterou žalovaný vystavil na řad žalobce dne 12. 12. 2019 na směnečný peníz ve výši 840 000 Kč s doložkou bez protestu. Směnka byla splatná dne 15. 9. 2020 u žalobce na adrese jeho trvalého bydliště , adresa, . K zaplacení nedošlo.4. Ve věci bylo návrhu žalobce v plném rozsahu vyhověno, když soud prvního stupně rozhodl dne 22. 11. 2022, pod č. j. 7 Cm 145/2022-20 směnečným platebním rozkazem.5. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podal žalovaný včasné a odůvodněné námitky. V námitkách uvedl, že směnka byla vystavena jako zajišťovací (spolu s dalšími směnkami). Jednalo se o zajištění smlouvy o půjčce ze dne 9.9.2016, kdy žalobce byl v postavení zapůjčitele a žalovaný v postavení vydlužitele. Žalobce poskytl žalovanému částku 3 500 000 Kč se splatností nejpozději 15. 9. 2022.Úrok byl sjednán ve výši 4 %. Zapůjčená částka měla být vrácena v šesti splátkách a za tímto účelem bylo vystaveno 6 směnek, které odpovídaly výši splátek. Dodatkem č. 1 ke smlouvě o zápůjčce byl posunut termín splatnosti o rok do 15.9.2023 a dodatkem č. 2 o další rok do 15.9.2024. V souvislosti s dodatkem č. 1 byly původní směnky žalovanému vráceny a byly vystaveny směnky nové. V souvislosti s dodatkem č. 2 vystavil žalovaný celkem 5 kusů směnek vlastních, a to dne 12. 12. 2020, mj. i směnku č. 1 znějící na částku 840 000 Kč se splatností 15. 9. 2020, jež je předmětem tohoto řízení. Dne 13.1.2021 byl uzavřen dodatek č. 3 a splatnost dluhu byla posunuta do 15. 9. 2025. Smluvní strany prohlásily, že k zajištění dluhu byly žalovaným vystaveny vlastní směnky v počtu 5 kusů, odpovídající jednotlivým splátkám. Všechny směnky byly žalovanému vráceny a byly vystaveny směnky nové. K úhradě celého dluhu ve výši 3 500 000 Kč došlo žalovaným dne 7. 7. 2021. Vrácením dluhu měly být všechny směnky zlikvidovány. Po zaplacení dluhu měla advokátka , tituly před jménem, , Anonymizováno, vrátit žalovanému všechny směnky, tedy 6 směnek vystavených dne 13. 1. 2023. Jmenovaná sdělila žalovanému, že celý dluh uhrazen a žalovanému není zřejmé z jakého důvodu žalobce využil směnku znějící na 840 000 Kč, vystavenou dne 12. 12. 2019, splatnou dne 15. 9. 2020, když směnečný závazek z této směnky zanikl. Žalovaný dovozoval, že mu žalobce jednu směnku nevrátil nebo připustil napodobení původní směnky a za této situace sporoval svůj podpis na směnce.6. Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že směnka byla vystavena za účelem zajištění zcela jiné zápůjčky, než uvedl žalovaný v námitkách. Žalobce poskytl žalovanému celkem dvě zápůjčky, a to v roce 2015 ve výši 3 500 000 Kč za účelem nákupu chalupy , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, . Uzavřena byla ústní smlouva o zápůjčce na tuto částku, kdy za účelem zajištění závazku bylo žalovaným vystaveno původně 5 směnek, všechny s datem vystavení 25.3.2015, s tím že dluh bude uhrazen ve splátkách do data shodujícího se s daty splatnosti směnek. Žalovaný zaplatil pouze menší část zápůjčky, která byla zajištěna dvěma směnkami (č. 1 a č.2 z 25. 3. 2015), celkem ve výši 1,5 mil Kč. Tyto dvě směnky byly žalovanému vráceny. Žalovaný pak byl v prodlení se zaplacením částky 2 310 000 Kč, zajištěné směnkami č. 3, č. 4 a č. 5. Než nastala splatnost směnek, byla se žalovaným uzavřena další, a to již písemná, smlouva o zápůjčce s datem 9. 9. 2016. Důvodem byl nákup chaty Zvonička. Záměr byl takový, že žalovaný následně chatu prodá a zaplatí svůj dluh žalobci. Chatu prodal, nicméně žalobci nezaplatil. Do doby vyjádření žalovaný uhradil svůj dluh ze zápůjčky ze dne 9. 9. 2016 a nikoli svůj dluh ze zápůjčky z roku 2015. Dluh ze zápůjčky z 9. 9. 2016 není předmětem tohoto řízení. Vzhledem k tomu, že neuhrazený dluh z roku 2015, zajištěný, původně směnkami 3 až 5 z 15. 3. 2015 se blížil hranici promlčení, bylo mezi stranami ujednáno, že dluh ve výši 2 310 000 Kč bude nadále zajištěn jak směnkami, tak i dříve vystavenou směnkou č. 1 z 12. 12. 2019 na částku 840 000 Kč a směnkou č. 2 z 12. 12. 2019 na částku 812 000 Kč. Žalovaný výslovně souhlasil, že žalobci ponechá na zajištění i ostatní tři směnky vystavené žalovaným k dodatku č. 2 a tyto si od něj vyžádá poté, co celý dluh zaplatí. Souhlasil i s částkou 112 000 Kč z titulu paušalizovaného úroku. Celkový dluh činí 2 422 000 Kč a předmětem žaloby je částka 840 000 Kč. Dohoda byla uzavřena ústně, nicméně o jejím obsahu svědčí i to, že žalovaný ponechal směnky na zajištění a nežádal jejich vydání zpět a proto také nebyly směnky předmětem potvrzení z 14. 7. 2021 o vrácení směnek. Žalovaný po jednání dne 7. 3. 2022, kterého se zúčastnili žalobce a jeho manželka a žalovaný přislíbil zaplacení, nicméně dluh neuhradil a dále již nebyl kontaktní. Námitka nepravosti podpisu není důvodná.7. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Předložená směnka je platnou směnkou vlastní, která splňuje veškeré náležitosti podle čl. I. § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového. Námitka nepravosti podpisu nebyla shledána důvodnou, když byla vyvrácena závěrem znaleckého posudku, který vyzněl ve prospěch pravého podpisu žalovaného, když byla vyloučena možnost tzv. technického padělku a mezi sporným podpisem a srovnávacími vzory byly zjištěny pouze shody.8. Pokud jde o kauzu směnky strany učinily nesporným, že mezi nimi byla dne 9. 9. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce a směnka, jež je předmětem tohoto řízení, byla jedním ze zajišťovacích instrumentů, který zajištoval úhradu části pohledávky ze smlouvy o zápůjčce ze dne 9. 9. 2016, a že všechny nároky z této zápůjčky byly ze strany žalovaného zaplaceny a tím zanikl i důvod směnky. Pokud jde o možnost uplatnit kauzální námitky jako obranu, pak soud prvního stupně uzavřel, že žalovanému tato podle čl. I § 17 ZSŠ náleží. Žalobce sám ve vyjádření k námitkám žalovaného tvrdil, že mezi účastníky byla uzavřena nová dohoda v tom smyslu, že předmětná směnka bude složit k zajištění zápůjčky poskytnuté žalobcem žalovanému v roce 2015. Takové dohody, kdy zajišťovaná povinnost u téže zajišťovací směnky je nahrazena povinností jinou jsou přípustné. Vždy se však musí jednat o dohodu stran, nemůže se jednat o jednostranné rozhodnutí věřitele. Ze shodných tvrzení účastníků vzal soud prvního stupně za prokázané, že v roce 2015 byla mezi nimi uzavřena ještě jedna smlouva o zápůjčce, jejíž obsah není příliš znám, což v kontextu projednávané věci nepovažoval soud prvního stupně za rozhodující.9. Tvrzení o existenci dohody bylo prokazováno účastnickou výpovědí žalobce a svědeckou výpovědí , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Z účastnické výpovědi žalobce nebylo možné učinit jednoznačný závěr o tom, zda a jaká konkrétní dohoda o kauze směnky byla mezi účastníky řízení uzavřena, když tento vypovídal, že mu žalovaný směnky předal, když se řešily peníze. Dělo se tak většinou v Peci nebo v Praze, později uvedl, že neví kdy a kde. Popřel, že by mu spornou směnku předala , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . Podle žalobce je však zřejmé, že žalovaný si je svého dluhu z roku 2015 vědom. Příznivější závěr nebylo pro žalobce možné dovodit ani ze svědecké výpovědi , Anonymizováno, , Anonymizováno, , která sice uvedla, že někdy v létě 2021 se žalovaný dostavil k žalobci a přivezl směnky, které se týkaly dodatku č. 2 a řekl, že směnky předává na zajištění nebo úhradu dluhu, a že potřebuje ještě počkat se splácením. Z výpovědi svědkyně Tutterové bylo zjištěno, že při podpisu jednotlivých dodatků byly vráceny starší směnky a vystavovány byly směnky nové.10. Soudu prvního stupně se proto jevilo jako velmi nepravděpodobné, že poté, co byla splacena celá zápůjčka z roku 2016 a žalovanému byly vráceny dne 14. 7. 2021 směnky vystavené v souvislosti s dodatkem č. 3, by žalovaný předával žalobci již dříve vrácené směnky na základě dodatku č. 2 v hodnotě cca 3,5 mil. Kč. Jako nelogické se jevilo soudu i to, že by žalovaný předával směnky převyšující hodnotu dluhu a i to, že by k zajištění dluhu byla předávána směnka téměř rok po splatnosti. Z předložené SMS korespondence nebyla učiněna žádná relevantní zjištění z výpovědi svědkyně Vránové bylo zjištěno, že zasílala žalovanému výřezy směnek č. 3 a č. 4/2015, tedy směnky související se zápůjčkou z roku 2015. Ve prospěch žalobce tak hovoří předložený originál směnky a tvrzení o možné pohledávce z roku 2015 z titulu zápůjčky. To však nepostačuje k závěru o tom, že byla prokázána existence nové kau