5 Cmo 1/2024-48 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným směnečným platebním rozkazem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 3 090 000 Kč (výrok I. písmeno a/), 6% úrok z této částky od 1. 4. 2023 do zaplacení (výrok I. písmeno b/) a směnečnou odměnu ve výši 10 300 Kč (výrok I. písmeno c/). Soud prvního stupně dále rozhodl, že žalobci se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení podle § 142a o. s. ř., neboť žalovanému nebyla před podáním žaloby odeslána výzva k plnění (výrok II.).2. Proti výroku II. směnečného platebního rozkazu o nákladech řízení se v zákonem stanovené lhůtě odvolal žalobce (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a navrhl jeho změnu tak, že mu bude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 230 301,20 Kč k rukám jeho zástupce a dále právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Soudu prvního stupně vytkl, že se nijak nevyjádřil k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5197/2015, na jehož závěry se žalobce výslovně odvolal v žalobě, a že nijak neodůvodnil odklon od těchto závěrů. Pro žalobce představuje výrok o nákladech řízení zásah do legitimního očekávání na přiznání jejich náhrady. Pominout nelze ani zásah do pravidla jednotného rozhodování soudů podle ustanovení § 13 o. z. Žalobce citoval podstatné závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2011, sp. zn. ÚS 2920/2008, a zdůraznil, že žalovaný si je směnečného dluhu vědom „více než dobře“, o čemž svědčí rozsáhlá komunikace mezi účastníky na komunikační platformě WhatsApp nejméně v době od 29. 3. 2023 do 18. 8. 2023, ze které vyplývá vědomost žalovaného o jeho směnečném dluhu. Tuto komunikaci žalobce doložil s tím, že se jedná o přípustný důkaz ve smyslu ustanovení § 205a písm. b/ a d/ o. s. ř. Žalobce zároveň připomněl závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 506/2015, sp. zn. 29 Cdo 2620/2014, sp. zn. 29 Cdo 947/2014, sp. zn. 29 Cdo 1154/2014 a 21 Cdo 582/2015.3. Žalovaný se přes výzvu soudu prvního stupně k odvolání žalobce nevyjádřil.4. Odvolací soud přezkoumal směnečný platební rozkaz v odvoláním dotčeném rozsahu, tedy v jeho výroku II. o nákladech řízení, a to včetně řízení, které vydání směnečného platebního rozkazu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž by za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. e/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.5. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.6. Podle ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 má žalobce, který měl úspěch ve věci zahájené podle § 80 písm. b/ o. s. ř., právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně sedmi dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud podle ustanovení § 142a odst. 2 o. s. ř. výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1 nezaslal.7. V daném případě podal žalobce dne 7. 9. 2023 u soudu prvního stupně žalobu s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu, kterou se proti žalovanému domáhal zaplacení směnečné pohledávky ve výši 3 090 000 Kč s příslušenstvím a odměnou. Čl. III. žaloby obsahuje výslovné prohlášení žalobce, že předžalobní výzva k plnění nebyla před podáním žaloby zaslána, a dále odkaz na usnesení ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5197/2015, v němž Nejvyšší soud přijal závěr, že absence výzvy podle ustanovení § 142a o. s. ř. nebude zásadně (tedy zpravidla) důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo rozhodováno směnečným platebním rozkazem, jímž žalobě bylo vyhověno, nelze soudu prvního stupně vytknout pochybení, pokud úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení ve směnečném platebním rozkazu nepřiznal z důvodu absence předžalobní výzvy, neboť v době jeho vydání nebylo a ani nemohlo být známo, zda po jeho doručení bude směnečná pohledávka žalobce uspokojena či nikoli. Odkaz na shora uvedené usnesení Nejvyššího soudu tak není přiléhavý.8. Spolu s odvoláním proti výroku II. směnečného platebního rozkazu žalobce doložil komunikaci, která mezi ním a žalovaným probíhala v aplikaci WhatsApp Messenger v období od 29. 3. 2023 do 14. 9. 2023. Z této lze mít za osvědčené, že žalobce opakovaně upomínal žalovaného o zaplacení částky 3 000 000 Kč spolu s úrokem, přičemž žalovaný v žádné z předložených zpráv nárok žalobce nijak nerozporoval, když pouze a jenom vysvětloval důvody, pro které se mu nedaří úhradu realizovat. Vzhledem k tomu, že na odvoláním napadený výrok o náhradě nákladů řízení, který není výrokem ve věci samé, nelze vztáhnout princip neúplné apelace, je třeba připustit, že potřebná tvrzení lze vznášet a důkazní prostředky je prokazující předkládat i v řízení odvolacím. Je proto nutno vzít v úvahu i důkaz uvedenou komunikací, kterou žalobce doložil až v odvolacím řízení, a při rozhodování o podaném odvolání vyjít ze stavu, jaký je v době rozhodování odvolacího soudu (§ 154 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř.). O tom, že komunikace shora popsaná mezi stranami sporu skutečně proběhla a že se týkala nároku žalobou uplatněného, nemá přitom odvolací soud pochybnosti, neboť tvrzení žalobce v podaném odvolání, které bylo žalovanému doručeno dne 4. 12. 2023, nebyla žalovaným žádným způsobem zpochybněna.9. Jak konstatoval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 33 Cdo 4665/2015, otázku výkladu § 142a o. s. ř. vyřešil v rozsudku ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013, publikovaném pod č. 75/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž na základě bohaté citace svých vlastních rozhodnutí, jakož i rozhodnutí Ústavního soudu, se zřetelem k základním zásadám, na nichž je vybudováno občanské soudní řízení, zdůraznil, že „důvodem, pro který byl občanský soudní řád „doplněn“ o ustanovení § 142a o. s. ř., bylo – jak je zřejmé z účelu tímto ustanovením sledovaným – zabránit praktikám věřitelů, kteří (primárně) neměli zájem na dobrovolném (mimosoudním) zaplacení svých pohledávek, nýbrž právě na „zvýšení“ těchto pohledávek o náklady soudního řízení (zpravidla o odměnu za zastupování advokátem - § 137 odst. 2 o. s. ř.), které často výrazně převyšovaly samotnou pohledávku. Takto vymezený účel ustanovení § 142a o. s. ř., jakož i výše popsané zásady občanského soudního řízení je nezbytné mít na zřeteli v případech, kdy žalobce požadavku ustanovení § 142a o. s. ř. nedostojí a nezašle žalovanému výzvu k plnění ve lhůtě nejméně sedmi dnů před podáním žaloby na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu. Má-li totiž být naplněn účel občanského soudního řízení, je nezbytné – při respektování zásady rovnosti účastníků před soudem (viz čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky) – posuzovat otázku případného (ne)přiznání práva na náhradu nákladů řízení s akcentem na hledisko vyvážené ochrany základních práv dotčených osob (žalobce a žalovaného). V tomto směru nelze izolovaně posuzovat (jen) to, zda žalobce způsobem určeným ustanovením § 142a o. s. ř. vyzval žalovaného k plnění, nýbrž je nezbytné přihlédnout i k dalším okolnostem konkrétní věci, zejména pak k povaze (a výši) uplatněné pohledávky (za účelem uvážení, zda vskutku při naplnění obecné míry obezřetnosti lze uvažovat o „opomenutí“ dlužníka), k postoji dlužníka k (následně) uplatněné pohledávce, jakož i k reakci dlužníka na zahájení soudního řízení a doručení žaloby.“10. Závěry, k nimž Nejvyšší soud dospěl a k nimž se přihlásil v řadě dalších svých rozhodnutích (srov. např. usnesení ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 506/2015, ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4033/2013, ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1154/2014, ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 947/2014, ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2361/2013, ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2620/2014, ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3286/2014, ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2556/2014, ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1466/2014 a ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4683/2015), se uplatní při výkladu ustanovení § 142a o. s. ř. i v souzené věci. Pakliže žalovaný věděl o svém dluhu vůči žalobci, přičemž o jeho splnění byl žalobcem opakovaně upomínán formou textových zpráv v aplikaci WhatsApp Messenger několik měsíců před podáním žaloby, není žádného důvodu sankcionovat žalobce nepřiznáním náhrady nákladů řízení jen z důvodu, že nebyly dodrženy podmínky, jak jsou vymezeny v ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. Namístě je proto vyjít z ustanovení § 142a odst. 2 o. s. ř., neboť v poměrech projednávané věci je odůvodněno výjimečné přiznání práva na náhradu nákladů řízení úspěšnému žalobci bez toho, že žalovaného zákonem stanoveným způsobem vyzval k plnění.11. Z vyložených důvodů odvolací soud