5 Cmo 100/2024-17 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně odmítl podání žalovaného, které mu bylo doručeno dne 15. 5. 2024 a které bylo označeno jako žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2024, č. j. 4 Cmo 30/2024-21 (výrok I.). Soud prvního stupně dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění usnesení uvedl, že u něj byl veden spis sp. zn. 16 C 37/2021 o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2021, č. j. 3 Co 58/2020-229, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 12. 2023, č. j. 16 C 37/2021-14, byla žaloba pro zmatečnost odmítnuta a že usnesením ze dne 26. 2. 2024, č. j. 4 Cmo 30/2024-21, Vrchní soud v Praze uvedené usnesení krajského soudu potvrdil. Usnesení posledně uvedené nabylo právní moci 15. 3. 2024. Soud prvního stupně dále uvedl, že proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2024, č. j. 4 Cmo 30/2024-21 podal žalovaný „žalobu na obnovu řízení podle § 228 odst. 1 a 2 o. s. ř.“ a „žalobu pro zmatečnost podle § 229 odst. 1 písm. b), e), f), g) a odst. 3 a 4 o. s. ř.“ V podání je uveden odkaz pouze na zákonná ustanovení, aniž by k žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení byla učiněna konkrétní žalobní tvrzení. V podání dále žalovaný vznesl ničím neodůvodněnou námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze i soudců soudu prvního stupně. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. a konstatoval, že z jeho úřední činnosti je mu známo, že žalovaný vystupuje jako účastník občanského soudního řízení opakovaně a opakovaně podává do všech soudních rozhodnutí žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost, aniž by tyto žaloby blíže konkretizoval. Jako účastník řízení byl soudy opakovaně poučován o náležitostech žalob, o vadách podání i o náležitostech námitky podjatosti, kterou do svých podání též zahrnuje. Vady podání ani námitky podjatosti nikdy neodstraňuje a řízení obvykle končí zastavením pro nezaplacení soudního poplatku nebo odmítnutím podání. Podle soudu prvního stupně tento postup žalovaného neodpovídá vážnému úmyslu bránit a hájit jeho práva, nýbrž vykazuje znaky obstrukce a sudičského jednání. Jde tak ze strany žalovaného o svévolné zneužití práva, kterému nelze poskytnout ochranu v podobě dalšího poučování o vadách podání. Z toho důvodu nebyl žalovaný o vadách podání a o vadě námitky podjatosti poučován a jeho podání bylo bez dalšího podle ustanovení § 43 o. s. ř. odmítnuto, neboť pro nedostatek konkrétních důvodů není projednatelné.2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho zrušení a přikázání věci k dalšímu řízení jiným soudům prvního a druhého stupně, případně žádal „zjistit a prohlásit jeho nicotnost (paakt)“. Jak žalovaný uvedl, setrvává na řádnosti, důvodnosti a včasnosti všech svých předchozích podání, neboť tato měla a mají všechny nezbytné náležitosti. Žalovaný vznesl námitku podjatosti samosoudkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, a všech soudců i „nesoudců“ soudu prvního stupně, soudu vrchního i okresního a navrhl jejich neprodlené vyloučení a předložení věci k rozhodnutí podle § 12 odst. 1 o. s. ř.3. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání žalovaného nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru o jeho nedůvodnosti.4. Pokud jde o žalovaným vznesenou námitku podjatosti, je třeba uvést, že odvolacímu soudu je z jeho činnosti známo, že žalovaný podává soudům rozsáhlá podání, v nichž uplatňuje neurčité a neadresné námitky podjatosti soudců, popř. celých soudů, čímž zatěžuje řádný postup soudů v projednání procesních návrhů, jak v řízení byly učiněny. Argumentace v těchto podáních obsažená zpravidla není pro předmětné řízení, případně pro nastalou procesní situaci, právně relevantní. Takové jednání je třeba kvalifikovat jako zneužití procesních práv, které podle § 2 a § 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 27 Cdo 2465/2017, a ze dne 4. 1. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3624/2021). Odvolací soud proto k žalovaným uplatněné, a navíc zcela neurčité námitce podjatosti soudkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, , která napadené usnesení vydala, nepřihlížel. Z týchž důvodů nepřihlížel k námitce podjatosti „všech soudců i nesoudců zdejšího krajského, vrchního i okresního soudu“.5. K návrhu žalovaného na postup podle ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud konstatuje, že přikázat věc jinému soudu podle uvedeného ustanovení lze toliko tehdy, nemůže-li příslušný soud o věci jednat z důvodu, že jeho soudci jsou vyloučeni. Okolnost, že soudci jsou vyloučeni, musí být zjištěna postupem podle § 14 až § 16b o. s. ř. a nelze ji zkoumat jako předběžnou otázku v rámci vlastního řízení o delegaci nutné. Vzhledem k tomu, že k námitce podjatosti, jak žalovaným byla v odvolacím řízení vznesena, nebylo z důvodů výše vyložených přihlíženo, nelze o delegaci nutné uvažovat.6. Co se týče podání doručeného soudu prvního stupně dne 15. 5. 2024, jímž žalovaný mimo jiné napadl žalobou pro zmatečnost a žalobou na obnovu řízení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2024, č. j. 4 Cmo 30/2024-21 (žalovaným nesprávně uvedeno „4 Cmo 30/2024-28“), lze ve shodě se soudem prvního stupně konstatovat, že náležitosti těchto mimořádných opravných prostředků nesplňuje. Správně přitom soud prvního stupně nevyzýval žalovaného k odstranění vad uvedeného podání postupem podle ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř., neboť rovněž odvolacímu soudu je z jeho činnosti známo, jakým způsobem žalovaný v řízeních, kterých se účastní, postupuje. Konkrétně se jedná o „automatické“ podávání všech mimořádných opravných prostředků, které občanský soudní řád předpokládá, a to proti jakémukoli soudnímu rozhodnutí. Tato podání jsou přitom nedostatečná, když z náležitostí občanským soudním řádem požadovaných splňují pouze označení rozhodnutí, které je napadeno, a mechanické vyjmenování ustanovení občanského soudního řádu, jimiž jsou upraveny důvody pro podání těchto opravných prostředků bez toho, že by žalovaným byly zejména skutkově vylíčeny konkrétní důvody pro jejich podání.7. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v minulosti soudy opakovaně poučován o tom, jak mají být vady žalob odstraněny, přičemž poučován byl též o následcích nesplnění výzev k odstranění vad, tedy o tom, že podání budou odmítnuta, nemá ani odvolací soud pochybnosti o tom, že žalovaný je dostatečně obeznámen s tím, jaké náležitosti jím podávané opravné prostředky mají obsahovat. Poučení žalovaného o nutnosti odstranit vady podané žaloby pro zmatečnost a žaloby na obnovu řízení tak nebylo nutné (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3112/21). Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud i bez poskytnutí takového poučení podání žalovaného, nakolik jeho obsahem je žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2024, č. j. 4 Cmo 30/2024-21, odmítl postupem podle ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. Správně rozhodl též o nákladech řízení, když právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalobkyni, které by toto právo s ohledem na odmítnutí podání žalovaného náleželo, žádné takové náklady nevznikly.8. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení v obou jeho výrocích potvrdil jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř.9. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř. Žalovaný nebyl se svým odvoláním úspěšný a byl by tak povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů tohoto řízení. Podle obsahu spisu však žalobkyni v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly, v důsledku čehož odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení na jejich náhradu právo nemá.