5 Cmo 103/2024-100 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Plzni (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 24. 6. 2024 zamítl námitku žalovaného o mezinárodní nepříslušnosti Krajského soudu v Plzni.2. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že žalobce jako insolvenční správce dlužníka , Jméno žalobce B, . (dále jen „dlužník“) se podanou odpůrčí žalobou domáhá určení, že vůči majetkové podstatě dlužníka jsou neúčinné smlouvy o převodu vlastnického práva k šesti kusům kmenových akcií na jméno v listinné podobě číslo 01 až 06 o jmenovité hodnotě 1 000 000 Kč a devíti kusům kmenových akcií na jméno v listinné podobě číslo 01 až 09 o jmenovité hodnotě 100 000 Kč, kterými nejprve , tituly před jménem, , Anonymizováno, , bytem , adresa, , převedl vlastnické právo k akciím na , tituly před jménem, , Anonymizováno, , bytem , adresa, , a následně , tituly před jménem, , Anonymizováno, vlastnické právo k akciím převedl na žalovaného. Příslušnost Krajského soudu v Plzni žalobce dovodil z čl. 4 a čl. 62 Nařízení EU č. 1215/2012, Brusel I bis, tj. v daném případě v souladu s § 80 o. z. se jednalo o bydliště žalovaného, ve kterém měl úmysl se zdržovat. V případě žalovaného byla tímto místem , adresa, , což žalobce dovozoval ze skutečnosti, že žalovaný je jednatelem a společníkem společností , právnická osoba, a , právnická osoba, ., v obchodním rejstříku u těchto společností má zapsanou adresu pobytu , adresa, , a dále ze skutečnosti, že v evidenci skutečných majitelů svěřenského fondu P., právnická osoba, ., soukromý svěřenský fond, kde je evidován jako skutečný majitel, má zapsanou výše uvedenou adresu místa pobytu.3. Soud zjistil, že žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky a v registru obyvatel má od 11. 5. 2022 evidovanou adresu místa pobytu , adresa, . Na adrese , adresa, , byly žalovanému doručovány soudní písemnosti. V procesní plné moci pro advokáta ze dne 20. 6. 2023 žalovaný označil své bydliště údaji „bytem , adresa, , přechodný pobyt v , adresa, “. Ve vyjádření ze dne 21. 7. 2023 k žalobě žalovaný označil svou doručovací adresu , adresa, .4. Žalovaný ve vyjádření coby prvním úkonu namítl nedostatek mezinárodní příslušnosti Krajského soudu v Plzni. Námitku odůvodnil tím, že je občanem Slovenské republiky, kde je bytem na adrese , Anonymizováno, . Adresa v , Anonymizováno, je toliko adresou, kterou žalovaný užívá v případech, kdy se nachází na území , Anonymizováno, , nikoli však s úmyslem zde trvale žít. Dne 20. 7. 2023 žalovaný udělil svému advokátu další procesní plnou moc, v níž rovněž označil svou doručovací adresu , adresa, .5. Soud považoval shora uvedenou námitku za včasnou, nikoli však za důvodnou. Bydliště žalovaného ve smyslu Článku 4 odst. 1 Brusel I bis je v , Anonymizováno, na adrese , adresa, , neboť na této adrese je žalovaný přihlášen k pobytu od května 2022, uvedená adresa (a nikoliv adresa jeho trvalého pobytu) je také zapsána ve veřejném rejstříku, na uvedené adrese byly žalovanému úspěšně doručeny soudní písemnosti a uvedenou adresu také žalovaný uvádí v plných mocích udělených advokátu a v procesních podáních, ať již jako adresu pobytu nebo jako adresu pro doručení. Na základě těchto zjištění soud dospěl k závěru, že adresa v , Anonymizováno, je adresou bydliště žalovaného, bez ohledu na jeho státní příslušnost a bez ohledu na jeho formálně evidovaný trvalý pobyt ve státě, jehož je příslušníkem. Soud proto námitku žalovaného zamítl.6. Žalovaný podal proti usnesení včas odvolání a navrhl napadené rozhodnutí změnit a námitce nepříslušnosti Krajského soudu v Plzni vyhovět. Odvolání odůvodnil tím, že bydlištěm je místo, kde se zdržuje s úmyslem tam trvale žít, přičemž žalovaný zdůraznil právě volní složku se v daném místě trvale zdržovat. Tuto vůli pak neprokazuje jen skutečnost, že osoba je na adrese přihlášena nebo jí byly na adresu doručeny písemnosti. Adresa v , Anonymizováno, žalovanému toliko ulehčuje komunikaci s orgány státní správy, avšak bez úmyslu žalovaného tam trvale bydlet. Adresou, kde má žalovaný úmysl trvale bydlet, je adresa na území , Anonymizováno, . K příslušnosti Krajského soudu v Plzni nelze podle žalovaného dospět ani na základě Čl. 22 nařízení Brusel I (nejedná se o výlučnou příslušnost) ani na základě Čl. 23 (sjednaná příslušnost). V souladu s Čl. 4 nařízení Brusel I bis měla být místní příslušnost určena v souladu s procesními předpisy , Anonymizováno, .7. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že odvolání nepovažuje za důvodné. Tvrzení žalovaného o skutečném bydlišti jsou účelová a vzájemně si odporující. Jestliže adresa v , Anonymizováno, slouží žalovanému pro usnadnění komunikace s orgány státní správy, pak je jeho osobní i profesní život svázán s adresou v , Anonymizováno, . V opačném případě by žalovaný nemusel s orgány státní správy komunikovat a mít na adrese v , Anonymizováno, vedeno místo pobytu. Žalovaný neprokázal, že by měl úmysl zdržovat se na adrese ve , Anonymizováno, . Výpisy z obchodního rejstříku společností , právnická osoba, a , právnická osoba, . a výpis z evidence skutečných majitelů svěřenského fondu P. , právnická osoba, ., soukromý svěřenský fond, svědčí o tom, že žalovaný bydlí v , Anonymizováno, . Tentýž závěr plyne plných mocí udělených žalovaným.8. Odvolací soud, aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.9. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, Zákon se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána (dále jen „mezinárodní smlouva“), a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie1.10. Odvolací soud má za to, že příslušnost soudu je třeba posuzovat podle přímo použitelného Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále „nařízení Brusel I bis“), a to vzhledem k § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.11. Podle Čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.12. Podle Čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis Není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný.13. Podle Čl. 62 odst. 1 nařízení Brusel I bis Pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. Podle odst. 2 Nemá-li strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl návrh podán, použije soud pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v jiném členském státě, právo tohoto členského státu.14. Podle § 105 odst. 4 o. s. ř. Namítne-li účastník řízení včas a důvodně nedostatek místní příslušnosti, postupuje soud obdobně podle odstavců 2 a 3; jinak námitku usnesením zamítne.15. Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. Řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.16. Ze zásady perpetuatio fori, vyjádřené v § 11 odst. 1 o. s. ř., vyplývá, že okolnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti soud zkoumá z údajů obsažených v žalobě (nebo jiném návrhu na zahájení řízení), neboť jiný pramen v době zahájení řízení nemá k dispozici. Místní příslušnost soudu je jednou ze zákonných podmínek řízení, jež má ústavní rozměr. S přihlédnutím k omezené časové působnosti zkoumání této podmínky řízení (§ 105 o. s. ř.), jež soustřeďuje posuzování této podmínky na samotný počátek řízení, se základní pravidla, určující, který soud je (má být) místně příslušný k projednání a rozhodování dané věci, nastavují v procesních předpisech obecně co nejjednodušeji (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2016, sp. zn. 29 NSČR 123/2014, uveřejněné pod číslem 127/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).17. Podle § 85 odst. 1 o. s. ř. Nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého