5 Cmo 14/2024-79 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným směnečným platebním rozkazem soud prvního stupně uložil žalovaným 1. a 2. povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 1 312 606 Kč (bod a/ výroku) se 6% úrokem ročně z této částky od 30. 3. 2022 do zaplacení (bod b/ výroku), směnečnou odměnu ve výši 4 375 Kč (bod c/ výroku) a náhradu nákladů řízení ve výši 108 018 Kč (bod d/ výroku).2. Žalobkyně podala proti výroku směnečného platebního rozkazu pod bodem d/ o nákladech řízení včasné odvolání, v němž navrhla jeho změnu tak, že jí na náhradě nákladů řízení bude přiznána částka 133 030 Kč. V odůvodnění odvolání uvedla, že soud prvního stupně při určení výše náhrady nákladů řízení nesprávně postupoval podle ustanovení § 14b odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a podrobně vylíčila, proč nebylo možno uvedené ustanovení aplikovat. Citovala zároveň z judikatury Ústavního soudu s odkazem na konkrétní rozhodnutí tohoto soudu. Podle žalobkyně není namístě ani aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. Náklady řízení tak měly být žalobkyni přiznány v celkové výši 133 030 Kč coby součtu soudního poplatku, mimosmluvní odměny za 4 úkony právní služby po 13 580 Kč (převzetí a příprava zastoupení, 2x výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem a žaloba), 4 režijních paušálů po 300 Kč a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 11 659,20 Kč. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla změnu směnečného platebnímu rozkazu ve výroku o nákladech řízení tak, že jí bude přiznána jejich náhrada ve výši 133 030 Kč.3. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně usnesením ze dne 29. 5. 2023, č. j. 37 Cm 67/2022-39, zrušil směnečný platební rozkaz proti žalovanému 2., přezkoumal odvolací soud směnečný platební rozkaz v odvoláním dotčeném výroku pod bodem d/ o nákladech řízení pouze ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1. Směnečný platební rozkaz byl v uvedeném rozsahu přezkoumán včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž by za tím účelem bylo nařizováno jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.).4. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.5. V posuzovaném případě soud prvního stupně směnečným platebním rozkazem ze dne 31. 5. 2022, č. j. 37 Cm 67/2022-15, uložil žalované 1. povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně se žalovaným 2. směnečný peníz ve výši 1 312 606 Kč se 6% úrokem ročně z této částky od 30. 3. 2022 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 4 375 Kč. Zcela tak vyhověl žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovaným 1. a 2. přiznání nároků ze směnky vystavené podle tvrzení žalobkyně na její řad žalovanou 1. dne 16. 4. 2019 v , adresa, na směnečnou sumu 1 312 606 Kč se splatností dne 29. 3. 2022 a žalovaným 2. avalované. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla vůči žalované 1. ve věci plně úspěšná a že doložila odeslání výzvy k plnění žalované 1. ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř., náleží jí proti ní coby neúspěšné účastnici řízení právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).6. Soud prvního stupně proto správně rozhodl o povinnosti žalované 1. zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Pochybil však při určení její výše, když výzvu k plnění žalované 1., kterou zástupce žalobkyně učinil dopisem ze dne 4. 4. 2022, posoudil jako jednoduchou výzvu k plnění ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 písm. h/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, třebaže jejím obsahem je základní skutkový i právní rozbor. Jak z uvedeného dopisu vyplývá, žalovaná 1. jím byla vyzvána, aby žalobkyni zaplatila pohledávku ve výši 1 357 259,60 Kč s příslušenstvím s tím, že pohledávka vznikla ze směnky podle zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů. Žalované 1. bylo sděleno, že směnku vystavila a že v případě neuhrazení směnečné sumy je pohledávka až do jejího celkového uhrazení úročena 6% úrokem podle ustanovení § 48 odst. 1, bod 2. zákona směnečného a šekového a že žalobkyni vznikl taktéž nárok na směnečnou odměnu ve výši 4 375 Kč podle ustanovení § 48 odst. 1, bod 4. téhož zákona. Součástí výzvy je upozornění žalované 1. na to, že v případě neuhrazení dlužné částky ve výši 1 357 259,60 Kč coby součtu směnečné sumy ve výši 1 312 606 Kč, směnečného úroku ve výši 6 689 Kč, směnečné odměny ve výši 4 375 Kč a poplatku spojeného s vymáháním pohledávky ve výši 33 589 Kč bude záležitost řešena soudní cestou. Vzhledem k tomu, že výzva k plnění s takto vylíčeným důvodem vzniku pohledávky a s takto formulovaným právním posouzením pohledávky splňuje náležitosti výzvy podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, náleží žalobkyni za tento úkon právní služby mimosmluvní odměna v plné výši.7. S odkazem na shora uvedené odvolací soud konstatuje, že za účelně vynaložené náklady řízení, pokud jde o nárok, jak byl žalobkyní uplatněn vůči žalované 1., je třeba považovat soudní poplatek za žalobu ve výši 65 850 Kč, mimosmluvní odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva žalované 1. k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) po 13 580 Kč podle ustanovení § 7 bod 6. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 téže vyhlášky a náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. (8 744,40 Kč). Pokud jde o další úkon právní služby spočívající ve druhé výzvě k plnění (adresované žalovanému 2.), tento se vztahuje k nároku, jak uplatněn byl vůči žalovanému 2. Z obsahu spisu se přitom podává, že o tomto nároku již bylo rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 1. 12. 2023, č. j. 37 Cm 67/2022-69, jehož výrokem II. byly náklady řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2. vypořádány, a to včetně uvedené výzvy k plnění.8. Z vyložených důvodů odvolací soud směnečný platební rozkaz v jeho výroku pod bodem d/ o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1. změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. tak, že výše náhrady nákladů řízení, k jejímuž zaplacení byla žalovaná 1. vůči žalobkyni zavázána, činí částku 116 234,40 Kč a že náhradu nákladů v této výši je žalovaná 1. povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce, neboť údaj platebního místa, jak se podává z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na zastoupení žalobkyně advokátem, soud prvního stupně opomněl ve výroku d/ směnečného platebního rozkazu uvést. V ostatním byl výrok d/ směnečného platebního rozkazu ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1. potvrzen jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).9. Pro úplnost se dodává, že odvolání žalobkyně vychází z nesprávné úvahy, že soud prvního stupně při určení výše nákladů právního zastoupení aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Při přepočtu náhrady nákladů řízení, jak žalobkyni byla směnečným platebním rozkazem přiznána, je totiž mimo jakoukoli pochybnost, že uvedené ustanovení nebylo soudem prvního stupně použito, neboť částka 108 018 Kč uvedená pod bodem d/ výroku směnečného platebního rozkazu odpovídá součtu soudního poplatku ve výši 65 850 Kč, mimosmluvní odměny za 2 a půl úkonu právní služby po 13 580 Kč (příprava a převzetí věci, žaloba, jednoduchá výzva k plnění) podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ a § 11 odst. 2 písm. h/ ve spojení s § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 3 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 téže vyhlášky a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a z paušálních náhrad ve výši Kč 7 318,15 Kč.10. Výrok o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1. je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého by právo na jejich náhradu náleželo úspěšné žalobkyni, neboť náhrada nákladů byla žalobkyni vůči žalované 1. přiznána v plné jí požadované výši. Žalobkyně se však tohoto práva výslovně vzdala, v důsledku čehož odvolací soud rozhodl tak, že na náhradu nákladů odvolacího řízení nemají žalobkyně a žalovaná 1. vůči sobě navzájem právo.