5 Cmo 16/2024-88 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným směnečným platebním rozkazem soud prvního stupně uložil žalovaným 1. a 2. povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 345 478,77 Kč (bod a/ výroku) se 6% úrokem ročně z této částky od 14. 10. 2021 do zaplacení (bod b/ výroku), směnečnou odměnu ve výši 1 151,60 Kč (bod c/ výroku) a náhradu nákladů řízení ve výši 47 764 Kč (bod d/ výroku).2. Žalobkyně podala proti výroku směnečného platebního rozkazu pod bodem d/ o nákladech řízení včasné odvolání, v němž navrhla jeho změnu tak, že jí na náhradě nákladů řízení bude přiznána částka 53 632 Kč. V odůvodnění odvolání uvedla, že ze směnečného platebního rozkazu není patrný žádný zákonný důvod pro ponížení náhrady nákladů řízení. Namítla, že do vyčíslení náhrady nákladů řízení byly zahrnuty 3 úkony právní služby po 9 700 Kč sestávající z převzetí a přípravy právního zastoupení, zaslání předžalobní výzvy k plnění a podání žaloby, dále 3 režijní paušály ve výši 300 Kč a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty. Podle žalobkyně byla náhrada nákladů řízení přiznána v nižší výši z důvodu, že předžalobní výzvu k plnění ze dne 2. 11. 2021 soud prvního stupně posoudil jako úkon právní služby podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. h/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, namísto podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d/ téže vyhlášky. Zaslaná výzva přitom obsahovala skutkové okolnosti vzniku pohledávky žalobkyně a rovněž základní právní rozbor věci s odůvodněním jednotlivých položek žalobního nároku společně s upozorněním na následky, které bude mít neuhrazení dlužné částky. Za tento úkon právní služby měla být proto přiznána mimosmluvní odměna v plné výši.3. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně výrokem I. usnesení ze dne 16. 8. 2023, č. j. 37 Cm 161/2021-70, zrušil směnečný platební rozkaz proti žalované 1., přezkoumal odvolací soud směnečný platební rozkaz v odvoláním dotčeném výroku pod bodem d/ o nákladech řízení pouze ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2. Směnečný platební rozkaz byl v uvedeném rozsahu přezkoumán včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž by za tím účelem bylo nařizováno jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.).4. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.5. V posuzovaném případě soud prvního stupně směnečným platebním rozkazem ze dne 16. 3. 2022, č. j. 37 Cm 161/2021-18, uložil žalovanému 2. povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně se žalovanou 1. směnečný peníz ve výši 345 478,77 Kč se 6% úrokem ročně z této částky od 14. 10. 2021 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 1 151,60 Kč. Zcela tak vyhověl žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovaným 1. a 2. přiznání nároků ze směnky vystavené podle tvrzení žalobkyně na její řad žalovanou 1. dne 24. 1. 2018 v Praze na směnečnou sumu 345 478,77 Kč se splatností dne 13. 10. 2021 a žalovaným 2. avalované. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla vůči žalovanému 2. ve věci plně úspěšná a že doložila odeslání výzvy k plnění žalovanému 2. ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř., náleží jí proti němu coby neúspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).6. Soud prvního stupně proto správně rozhodl o povinnosti žalovaného 2. zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Pochybil však při určení její výše, když výzvu k plnění žalovanému 2., kterou zástupkyně žalobkyně učinila dopisem ze dne 2. 11. 2021, posoudil jako jednoduchou výzvu k plnění ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2, písm. h/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, třebaže jejím obsahem je základní skutkový i právní rozbor. Jak z uvedeného dopisu vyplývá, žalovaný 2. jím byl vyzván, aby žalobkyni zaplatil pohledávku ve výši 345 478,77 Kč, kterou žalobkyně eviduje vůči žalované 1. z titulu vystavené směnky, za jejíž úhradu se žalovaný 2. zavázal jako směnečný rukojmí (aval), s tím, že směnka vlastní byla vystavena v Praze dne 24. 1. 2018 ve prospěch žalobkyně na částku 345 478,78 Kč se splatností dne 13. 10. 2021 v místě placení , adresa, u , právnická osoba, ., , Jméno žalobkyně B, , adresa, . Obsahem výzvy je definice směnky vlastní a směnečného rukojemství s odkazem na čl. I. § 32 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů, a dále výčet nároků, které žalobkyni vzniknou v případě, že k úhradě směnečné sumy nedojde, s odkazem na čl. I. § 48 téhož zákona. Žalovaný 2. byl ve výzvě upozorněn na možnost vymáhání dlužné částky cestou soudního řízení a na vznik nákladů s tím souvisejících. Vzhledem k tomu, že výzva k plnění s takto vylíčeným důvodem vzniku pohledávky a s takto formulovaným právním posouzením pohledávky splňuje náležitosti výzvy podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, náleží žalobkyni za tento úkon právní služby mimosmluvní odměna v plné výši.7. S odkazem na shora uvedené odvolací soud konstatuje, že za účelně vynaložené náklady řízení, pokud jde o nárok, jak byl žalobkyní uplatněn vůči žalovanému 2., je třeba považovat soudní poplatek za žalobu ve výši 17 332 Kč, mimosmluvní odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva žalovanému 2. k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) po 9 700 Kč podle ustanovení § 7 bod 6. ve spojení s § 11 odst. 1, písm. a/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 téže vyhlášky a náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. (6 300 Kč).8. Z vyložených důvodů odvolací soud směnečný platební rozkaz v jeho výroku pod bodem d/ o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2. změnil podle ustanovení § 220 odst. 1, písm. a/ o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. tak, že výše náhrady nákladů řízení, k jejímuž zaplacení byl žalovaný 2. vůči žalobkyni zavázán, činí částku 53 632 Kč a že náhradu nákladů v této výši je žalovaný 2. povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně, neboť údaj platebního místa, jak se podává z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na zastoupení žalobkyně advokátkou, soud prvního stupně opomněl ve výroku d/ směnečného platebního rozkazu uvést. V ostatním byl výrok d/ směnečného platebního rozkazu ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2. potvrzen jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).9. Podle § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení o námitkách žalovaného 2. proti směnečnému platebnímu rozkazu ve věci vydanému.