5 Cmo 28/2024-48 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 734 992 Kč s 6% úrokem ročně od 12. 6. 2023 do zaplacení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení ve výši 54 945 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku, který byl vydán jako rozsudek pro zmeškání, uvedl, že k prvnímu jednání, které se ve věci konalo dne 29. 11. 2023, se žalovaná nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a byly jí ve stanovených lhůtách doručeny žaloba i předvolání k tomuto jednání. Poučena byla zároveň o následcích nedostavení se k prvnímu jednání. K návrhu žalobkyně, která se k jednání dostavila, bylo proto rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání podle ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř. Za nesporná byla pokládána tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu, a to tvrzení, že žalovaná dne 5. 9. 2017 vystavila směnku vlastní, na základě které se zavázala zaplatit žalobkyni dne 11. 6. 2023 směnečnou pohledávku ve výši 734 992 Kč. Tuto částku však neuhradila ani na základě předžalobní výzvy. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého úspěšné žalobkyni náleží i náhrada nákladů řízení v částce 54 945 Kč, tj. 12 741 Kč za soudní poplatek, 3 úkony právní služby po 11 260 Kč, 3 x 300 Kč režijní paušál, náhrada za promeškaný čas 2 x 100 Kč a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 7 324 Kč.2. V zákonem stanovené lhůtě se proti rozsudku odvolala žalobkyně, a to pouze proti jeho výroku II. o nákladech řízení. Namítla, že soudní poplatek zaplatila na základě výzvy soudu prvního stupně ve výši 36 750 Kč Správná výše nákladů řízení, k jejichž náhradě měla být žalovaná zavázána, proto činí 78 954 Kč. Žalobkyně uvedla, že si je vědoma toho, že soud prvního stupně mohl o výši náhrady nákladů řízení rozhodnout na základě vyčíslení nákladů předloženého její právní zástupkyní. To však nic nemění na tom, že v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 a 2 o. s. ř. soud rozhoduje o nákladech řízení i bez návrhu, podle zákona a s ohledem na obsah příslušného soudního spisu. Pakliže soudu prvního stupně bylo známo, že žalobkyně zaplatila v řízení soudní poplatek ve výši 36 750 Kč (nikoli 12 741 Kč), měl při určení výše náhrady nákladů řízení kalkulovat právě s výší zaplaceného soudního poplatku, tedy bez ohledu na částku uvedenou v předloženém vyčíslení nákladů.3. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním dotčeném rozsahu, tedy v jeho výroku II. o nákladech řízení, a to včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž by za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. e/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.5. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.6. Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně napadeným rozsudkem vyhověl žalobě na zaplacení směnečné pohledávky ve výši 734 992 Kč s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla se svým nárokem plně úspěšná, náleží jí podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. proti neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva. Soud prvního stupně proto správně rozhodl o povinnosti žalované tuto náhradu zaplatit žalobkyni. Pochybil však při určení její výše, když žalobkyni na soudním poplatku za žalobu přiznal částku 12 741 Kč, třebaže žalobkyně zaplatila soudní poplatek dle jeho výzvy ve výši 36 750 Kč. Pokud žalobkyně v podání ze dne 29. 11. 2023 vyčíslila soudní poplatek částkou 12 741 Kč, je nepochybné, že se jedná o omyl na její straně, neboť uvedená částka zjevně neodpovídá výši žalobkyní zaplaceného soudního poplatku, který jí v řízení jako jeden z nákladů vznikl (viz úvodní věta vyčíslení „Žalobci vznikly v řízení tyto náklady:“). Že by se žalobkyně práva na náhradu zaplaceného soudního poplatku v rozsahu přesahujícím částku 12 741 Kč vzdala, se přitom z obsahu spisu nepodává. Přehlédnout pak nelze ani to, že již v žalobě žalobkyně žádala náhradu soudního poplatku ve výši „dle výzvy soudu“, tedy v plné výši, ve které byl žalobkyní soudu prvního stupně zaplacen.7. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek v jeho výroku II. o nákladech řízení změnil podle ustanovení § 220 odst. 1, písm. a/ o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. tak, že výše náhrady nákladů řízení, k jejímuž zaplacení byla žalovaná vůči žalobkyni zavázána, činí částku 78 954 Kč. V ostatním byl výrok II. rozsudku potvrzen jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).8. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně úspěšná a náleží jí tedy proti neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů tohoto řízení ve výši odpovídající mimosmluvní odměně za její zastupování advokátkou v rozsahu jedné poloviny za úkon právní služby spočívající v podání odvolání (1 050 Kč) podle ustanovení § 7 bod 5. a § 11 odst. 2 písm. c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s tím, že za tarifní hodnotu je třeba v daném případě považovat částku 24 009 Kč, která odpovídá rozdílu mezi výší nákladů řízení, jak žalobkyni byly napadeným rozsudkem přiznány, a výší nákladů řízení žalobkyní požadovaných. Nákladem žalobkyně je dále paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 283,50 Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 1 633,50 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).