5 Cmo 5/2024-78 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem, ve znění jeho opravného usnesení (dále jen „rozsudek“) ponechal vůči žalovanému 1. v platnosti směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 4. 7. 2023, č. j. 47 Cm 75/2023-33 (výrok I.), žalovanému 1. uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 34 267,20 Kč (výrok II.), zamítl vůči žalované 2. žalobu na zaplacení částky 1 384 983 Kč s příslušenstvím a odměnou (výrok III.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované 2. náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč (výrok IV.).2. Rozsudek byl napaden včasnými odvoláními žalovaných 1. a 2., a to v rozsahu jeho výroků I. a II.3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek v odvoláním dotčených výrocích I. a II., včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání podaných odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. a/ o. s. ř.).4. Jak vyplývá z ustanovení § 201 o. s. ř., k podání odvolání je zásadně povolán jen účastník řízení. Právo podat odvolání však přísluší pouze tomu účastníku, jemuž byla rozhodnutím soudu způsobena v jeho právech určitá (byť nepatrná) újma.5. V posuzovaném případě je každý ze žalovaných vůči žalobkyni jako druhé straně sporu v samostatném procesním vztahu, neboť žaloba byla proti žalovaným 1. a 2. podána jako proti směnečným dlužníkům, kteří coby dlužníci solidárně zavázaní jsou vždy ve smyslu ustanovení § 91 odst. 1 o. s. ř. účastníky samostatnými. Vzhledem k tomu, že samostatný společník je oprávněn podat odvolání jen za svou osobu a že rozsudek řeší ve výrocích I. a II. výlučně nárok, jak byl žalobkyní uplatněn vůči žalovanému 1., není odvolání žalované 2. proti těmto výrokům rozsudku přípustné, neboť poměry žalované 2. nejsou jimi nijak řešeny, a tedy není do nich žádným způsobem zasahováno.6. Z vyložených důvodů odvolací soud odvolání žalované 2. odmítl jako podané osobou neoprávněnou podle ustanovení § 218 písm. b/ o. s. ř.7. Pokud jde o odvolání žalovaného 1., jeho obsahem je pouhá citace důvodů, jak jsou uvedeny v ustanovení § 205 odst. 2 písm. b/, c/, e/ a g/ o. s. ř., návrh na zrušení rozsudku ve výrocích I. a II. a dále prohlášení žalovaného 1., že odvolání doplní a odůvodní ve lhůtě do 31. 12. 2023.8. Podle ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř. v odvolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). Podle ustanovení § 209, věta první o. s. ř. se předseda senátu soudu prvního stupně postará o odstranění případných vad ve včas podaném odvolání (§ 43 o. s. ř.).9. V daném případě odvolání žalovaného 1. konkrétní odvolací důvod neobsahovalo, neboť žalovaný 1. se v něm omezil na citaci odvolacích důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. b/, c/, e/ a g/ o. s. ř., aniž by konkrétně uvedl, k jakým tvrzeným skutečnostem nebo označeným důkazům soud prvního stupně nepřihlédl, jakou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je řízení postiženo, které důkazy byly soudem prvního stupně nedostatečně či nesprávně vyhodnoceny, a v čem spočívají nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci.10. S ohledem na to, že odvolání žalovaného 1. neobsahovalo náležitosti požadované ustanovením § 205 odst. 1 o. s. ř., vyzval ho soud prvního stupně usnesením ze dne 5. 12. 2023, č. j. 47 Cm 75/2023-74, k odstranění jeho vad tak, že žalovanému 1. mimo jiné uložil konkretizovat, v čem je spatřována nesprávnost odvoláním napadeného rozhodnutí, a uvést, jakého rozhodnutí se domáhá. Lhůta k odstranění vad odvolání byla žalovanému 1. stanovena v délce deseti dnů ode dne doručení usnesení. Žalovaný 1. byl současně poučen o tom, že odvolání bude odvolacím soudem odmítnuto v případě neodstranění jeho vad ve stanovené lhůtě. Na toto usnesení, které bylo žalovanému 1. doručeno dne 21. 12. 2023, žalovaný 1. žádným způsobem nereagoval a vady odvolání neodstranil ani do dne rozhodnutí odvolacího soudu.11. Odvolání žalovaného 1. tak postrádá zákonné náležitosti řádného odvolání, v důsledku čehož ho nelze považovat za podklad způsobilý pro přezkoumání napadeného rozsudku, neboť neuvedení odvolacích důvodů přes výzvu soudu k odstranění jeho vad brání pokračování v odvolacím řízení, jak vyplývá z ustanovení § 212a odst. 2 o. s. ř., podle kterého nelze rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, přezkoumat podle odstavce 1 téhož ustanovení, pokud odvolání ve věcech neuvedených v § 120 odst. 2 o. s. ř. neobsahuje přes výzvu soudu (§ 43 a § 209 o. s. ř.) žádné odvolací důvody.12. Se zřetelem k výše uvedenému odvolací soud odvolání žalovaného 1. odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 211 o. s. ř.13. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 3 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měla žalobkyně, neboť odvolání žalovaných 1. a 2. byla odmítnuta. Vzhledem k tomu, že žalobkyni podle obsahu spisu v průběhu odvolacího řízení žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá právo žádný z účastníků řízení.