5 Cmo 67/2024-34 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným směnečným platebním rozkazem soud prvního stupně uložil žalovaným 1. a 2. povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 155 661 Kč (bod a/ výroku), 6% úrok ročně z částky 194 861 Kč ode dne 24. 5. 2023 do 9. 10. 2023, z částky 184 461 Kč ode dne 10. 10. 2023 do 9. 11. 2023, z částky 174 061 Kč ode dne 10. 11. 2023 do 8. 12. 2023, z částky 163 661 Kč ode dne 9. 12. 2023 do 2. 1. 2024 a z částky 155 661 Kč ode dne 3. 1. 2024 do zaplacení (bod b/ výroku), směnečnou odměnu ve výši 649,54 Kč (bod c/ výroku) a k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 31 108,50 Kč (bod d/ výroku).2. Žalobkyně podala proti výroku směnečného platebního rozkazu pod bodem d/ o nákladech řízení včasné odvolání, v němž navrhla jeho změnu tak, že jí na náhradě nákladů řízení bude přiznána částka 31 229,50 Kč. V odůvodnění odvolání namítla, že při výpočtu odměny za úkon právní služby vycházel soud prvního stupně ze základu předmětu sporu ve výši 155 661 Kč, kdy tato částka představuje toliko směnečný peníz. S ohledem na skutečnost, že směnečný peníz i směnečná odměna představují dva samostatné nároky, měla by být výše odměny za úkon právní služby podle vyhlášky č. 117/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vypočtena z obou těchto částek, tedy z částky 156 310,54 Kč, když takto soud prvního stupně sám postupoval při stanovení výše soudního poplatku. Vzhledem k tomu, že k výpočtu výše přiznané odměny není ve směnečném platebním rozkazu uvedeno nic, co by odůvodňovalo tento způsob výpočtu nákladů řízení, považuje žalobkyně výpočet za vnitřně rozporný a tudíž nesprávný. Výše odměny tak podle žalobkyně činí částku 7 380 Kč za úkon právní služby.3. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně usnesením ze dne 28. 5. 2024, č. j. 49 Cm 33/2024-30, zrušil směnečný platební rozkaz proti žalovanému 2., přezkoumal odvolací soud směnečný platební rozkaz v odvoláním dotčeném výroku pod bodem d/ o nákladech řízení pouze ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1. Směnečný platební rozkaz byl v uvedeném rozsahu přezkoumán včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž by za tím účelem bylo nařizováno jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.).4. Žalovaná 1. se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.5. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.6. V daném případě soud prvního stupně napadeným směnečným platebním rozkazem uložil žalované 1. povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně se žalovaným 2. směnečný peníz ve výši 155 661 Kč s 6% úrokem ročně z částek a za období, jak specifikováno pod bodem b/ směnečného platebního rozkazu, a dále směnečnou odměnu ve výši 649,54 Kč. Zcela tak vyhověl žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovaným 1. a 2. přiznání nároků ze směnky vystavené podle jejích tvrzení žalovanou 1. dne 20. 4. 2020 v , adresa, na řad žalobkyně znějící na směnečný peníz 194 861 Kč a splatné dne 23. 5. 2023 v platebním místě , adresa, , na které jako rukojmí za výstavce připojil svůj podpis žalovaný 2. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a že doložila odeslání výzvy k plnění žalované 1. ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř., náleží jí proti žalované 1. coby neúspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).7. Soud prvního stupně proto správně rozhodl o povinnosti žalované 1. zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Pochybil však při určení její výše, když pro účely stanovení mimosmluvní odměny za zastupování žalobkyně advokátem vycházel z částky 155 661 Kč rovnající se dosud nezaplacenému směnečnému penízi, třebaže za tarifní hodnotu měla být podle § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů považována částka 156 310,54 Kč odpovídající součtu směnečného peníze a směnečné odměny ve výši 649,54 Kč žalobkyni přiznané podle čl. I. § 48 bod 4. zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů. Tento závěr vychází z toho, že směnečná odměna není příslušenstvím pohledávky, v důsledku čehož bylo namístě ji do tarifní hodnoty zahrnout. Právem tak žalobkyně namítá nesprávné určení výše mimosmluvní odměny, jak jí soudem prvního stupně byla přiznána.8. S odkazem na shora uvedené odvolací soud konstatuje, že za náklady řízení žalobkyní účelně vynaložené je třeba považovat soudní poplatek za žalobu ve výši 7 816 Kč, mimosmluvní odměnu za 2 a půl úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, jednoduchá výzva k plnění) po 7 380 Kč podle ustanovení § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ a § 1 odst. 2 písm. h/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 téže vyhlášky a náhradu za 21% daň z přidané hodnoty podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. (4 063,50 Kč).9. Z vyložených důvodů odvolací soud směnečný platební rozkaz v jeho výroku pod bodem d/ o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1. změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. tak, že výše náhrady nákladů řízení, k jejímuž zaplacení byla žalovaná 1. zavázána, činí částku 31 229,50 Kč. V ostatním byl výrok d/ směnečného platebního rozkazu potvrzen jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).10. Výrok o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1. je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v rozsahu svého požadavku na zvýšení přiznané náhrady nákladů řízení zcela úspěšná a tedy náleží jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení žalovanou 1. ve výši odpovídající jedné polovině mimosmluvní odměny z 1 úkonu právní služby (podání odvolání) po 300 Kč podle ustanovení § 7 bod 1. ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když tarifní sazba činí částku 121 Kč, jež odpovídá soudem prvního stupně nepřiznané části nákladů řízení žalobkyně. Žalobkyni dále náleží 1 paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 téže vyhlášky a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a paušální náhrady podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. (94,50 Kč). Náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 544,50 Kč je žalovaná 1. povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).