5 Cmo 98/2023-60 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 6. 10. 2022 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 414 289,45 Kč s 6% úrokem ročně z této částky od 28. 6. 2022 do zaplacení a s odměnou ve výši 1 367,15 Kč. Jak žalobkyně uvedla, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , vystavila na její řad dne 21. 5. 2014 v , adresa, směnku vlastní reg. č. , č. účtu, , kterou se zavázala zaplatit žalobkyni 414 289,45 Kč. Splatnost směnky byla dne 27. 6. 2022 v Praze u žalobkyně. Žalovaný je na směnce avalistou. Přes výzvu žalobkyně dopisem ze dne 27. 6. 2022 žalovaný ničeho na směnku žalobkyni nezaplatil.2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 26. 10. 2022, č. j. 13 Cm 132/2022-19, proti kterému podal žalovaný námitky. Uvedl v nich, že směnka byla vystavena jako blankosměnka k zajištění úvěrové smlouvy č. , č. účtu, . Dne 23. 12. 2014 podala společnost , právnická osoba, insolvenční návrh s návrhem na prohlášení konkursu. V řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 34899/2014 byl dne 27. 1. 2025 zjištěn úpadek uvedené společnosti. Ke dni úpadku tak byla žalobkyni známa konečná výše pohledávek z úvěru, včetně příslušenství, když úvěr byl k datu zjištění úpadku výstavce směnky zesplatněn. Přestože žalobkyni nic nebránilo v doplnění blankosměnky a v jejím uplatnění vůči žalovanému kdykoli od data 27. 1. 2015, kdy úvěr byl zesplatněn, realizovala své právo až dne 27. 6. 2022. Právo žalobkyně doplnit a uplatnit předmětnou směnku je proto promlčeno. Žalovaný dále namítl, že dne 27. 6. 2016 podal insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení. V řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOL 16 INS 10750/2019 byl dne 16. 7. 2019 zjištěn jeho úpadek a věřitelé byli vyzváni k přihlášení pohledávek do insolvenčního řízení. Žalobkyně svou pohledávku vůči žalovanému nijak neuplatnila, byla jí známa výše dlužné částky z úvěru a bylo jen na ní, zda blankosměnku vyplní a uplatní či nikoli. Do insolvenčního řízení ji mohla přihlásit jako pohledávku podmíněnou s tím, že v uvedeném řízení se uplatní až po splnění podmínky doplnění blankosměnky. Jak žalovaný uvedl, zvůle žalobkyně nemůže jít k jeho tíži. Jednání žalobkyně v podobě vyčkávání s doplněním blankosměnky je nadto obcházením principů insolvenčního řízení a jeho smyslu. Žalovaný zároveň napadl i výši částky do blankosměnky doplněné a údaj data její splatnosti.3. Žalobkyně k námitkám žalovaného uvedla, že směnka byla emitována jako blankosměnka a k jejímu vyplnění došlo v den její splatnosti, tj. 27. 6. 2022. Ohledně možnosti uplatnit nárok ze směnky v insolvenčním řízení odkázala na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2019, č. j. 2 Cmo 147/2019-25, ze kterého citovala podstatné závěry. K otázce správnosti vyplnění blankosměnky pak odkázala na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12. 2010, č. j. 12 Cmo 272/2010-97.4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 600 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku uvedl, že směnka, o kterou žalobkyně uplatněný nárok opírá, je platnou směnkou vlastní a že žalobkyně je nepochybně jejím vlastníkem. Konstatoval, že právo vyplnit blankosměnku se nepromlčuje. V té souvislosti odkázal na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2004, sp. zn. 9 Cmo 274/2004, a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1181/2009, a ze dne 11. 6. 1931, sp. zn. Rv I 930/31. Není proto důvodná námitka promlčení práva na vyplnění blankosměnky. Nedůvodná je i námitka promlčení nároků ze směnky, neboť směnka byla splatná dne 27. 6. 2022 a žaloba byla soudu doručena dne 6. 10. 2022, tedy před uplynutím tříleté promlčecí doby. Vzhledem k tomu, že žalovaný se k zaplacení směnky zavázal jako rukojmí za jejího výstavce a je podle čl. I. § 32 odst. 1 ve spojení s čl. I. § 77 odst. 3 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“), zavázán stejně jako výstavce, promlčují se vůči němu nároky v téže promlčecí době. Soud prvního stupně dále uvedl, že směnka byla emitována jako blankosměnka a že žalobkyni bylo uděleno právo chybějící údaje do ní doplnit. Využití tohoto práva není přitom smluvně nijak časově omezeno. Zdůraznil, že blankosměnky jsou před vyplněním toliko obecnými listinami, nemají ještě povahu dokonalého cenného papíru a neplyne z nich proto ani žádná pohledávka, kterou by bylo možno přihlásit v insolvenčním řízení, a to ani jako pohledávku nesplatnou, neboť do doby doplnění blankosměnky pohledávka z ní neexistuje. Vzhledem k tomu, že žalobkyně chybějící údaje do uplatněné směnky doplnila v den její splatnosti, tj. 27. 6. 2022, přičemž lhůta k přihlášení pohledávek skončila dne 16. 9. 2019, nemohla žalobkyně žádnou pohledávku z předložené směnky v insolvenčním řízení vedeném vůči žalovanému v době k tomu určené přihlásit. Odepřením možnosti žádat zaplacení směnečné pohledávky v nalézacím řízení by tak bylo žalobkyni odňato její ústavním pořádkem zajištěné právo v soudním řízení nárok uplatnit. K námitce žalovaného, že na žalobkyni bylo, aby prokázala, že blankosměnku doplnila řádně a včas a že výše směnečné sumy odpovídá výši dluhu z úvěru, soud prvního stupně uvedl, že se jedná o námitku neurčitou. Připomněl abstraktní a nespornou povahu směnečných závazků a dále to, že majitel směnky nemusí při jejím vymáhání prokazovat, že mu směnečný dlužník ze směnky skutečně dluží. Z těchto důvodů soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení § 175 odst. 4 o. s. ř. o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti. Výrok o nákladech námitkového řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého žalobkyni přiznal právo na jejich náhradu ve výši 2 paušálních náhrad podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.5. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho změnu tak, že směnečný platební rozkaz bude zrušen a žalobkyni bude uložena povinnost nahradit mu náklady řízení, případně že bude zrušen rozsudek soudu prvního stupně a věc mu bude vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Soudu prvního stupně vytkl, že zcela opomenul námitku základní a ve věci nejdůležitější, kterou je probíhající insolvenční řízení žalovaného. Uvedl, že na výstavce směnky (, právnická osoba, ) byl dne 27. 1. 2015 prohlášen konkurs. Podle ustanovení § 250 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“), se i nesplatné pohledávky vůči dlužníku stávají splatnými, a tedy splatnou se stala i pohledávka z úvěru zajištěného blankosměnkou. Nejpozději ke dni 27. 1. 2015 se proto pohledávka žalobkyně jako věřitele stala splatnou a žalobkyně ji měla řádně uplatnit, a to i prostřednictvím doplnění blankosměnky. Tuto skutečnost nebylo třeba speciálně sjednávat v dohodě o uplatnění vyplňovacího práva směnečného, neboť plyne ze zákona. Na žalovaného byl úpadek „prohlášen“ dne 16. 7. 2019 a rovněž na toto insolvenční řízení se vztahuje § 250 insolvenčního zákona. Veškeré pohledávky vůči žalovanému měly být proto uplatněny v insolvenčním řízení přihláškou. Žalovaný namítl, že žalobkyně se nepřihlášením pohledávky do insolvenčního řízení, vyčkáváním a teprve následným doplněním blankosměnky snaží získat neodůvodněnou výhodu proti ostatním věřitelům, když smyslem insolvenčního řízení je, aby zjištěné pohledávky věřitelů byly zásadně poměrně uspokojeny z výnosu zpeněžení majetkové podstaty. Žalovaný poukázal na smysl oddlužení a výklad soudu prvního stupně v napadeném rozsudku označil za rozporný s insolvenčním zákonem jako celkem a jeho smyslem. Nesprávné je podle žalovaného též vyhodnocení otázky promlčení, když nárok na vyplnění blankosměnky podléhá promlčení, a i pokud by nepodléhal, pak se zcela jistě uplatní korektiv dobrých mravů, když vyčkávání s doplněním blankosměnky sedm let od zesplatnění úvěru, k němuž se blankosměnka váže, a její uplatnění proti žalovanému po uplynutí lhůty k podání přihlášek do insolvenčního řízení žalovaného je jednáním v rozporu s dobrými mravy, neboť snaha žalobkyně dostat se do postavení věřitele mimo rámec insolvenčního řízení žalovaného je zcela zjevná.6. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedla, že žalovaný pouze rekapituluje tvrzení již vznesená v námitkách, přičemž s těmito tvrzeními se soud prvního stupně vyčerpávajícím způsobem v napadeném rozsudku vypořádal, když s odkazem na přiléhavou judikaturu komentoval zvláštní charakter blankosměnky jak před jejím vyplněním, tak po něm, když upozornil na právo žalobkyně přistoupit v souladu s dohodou o vyplňovacím právu směnečném k vyplnění směnky kdykoli po naplnění podmínek a když na základě toho uzavřel, že nedošlo k promlčení ani směnečné pohledávky ani práva blankosměnku vyplnit. Insolvenční řízení výstavce směnky ani insol