7 Cmo 102/2023-27 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl o zrušení společnosti , Jméno navrhovatele A, ., IČO: , IČO, , sídlem , Adresa navrhovatele A, /dále jen „společnost“/ s likvidací [výrok I.], likvidátorem společnosti jmenoval ze seznamu insolvenčních správců , tituly před jménem, , Anonymizováno, , narozeného dne , Anonymizováno, , sídlem , adresa, [výrok II.], společnosti uložil povinnost zaplatit na účet soudu prvního stupně soudní poplatek ve výši 2 000 Kč [výrok III.] a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení [výrok IV.].2. Soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že navrhovatel odůvodnil návrh tím, že společnost nevykonává svoji činnost, což je zřejmé mimo jiné z toho, že společnost nepodává daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob od roku 2013, ačkoli je k tomu na základě ustanovení § 38m odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, povinna, ve Sbírce listin nejsou založeny dokumenty zákonem stanovené, poslední založená účetní závěrka je za rok 2007.3. Soud ze Sbírky listin a z rejstříkového spisu společnosti zjistil, že společnost nezakládá zákonem stanovené listiny do Sbírky listin, poslední založená účetní závěrka je za rok 2007, a lze tedy usuzovat na její nečinnost. Z těchto důvodů společnost vyzval usnesením ze dne 19. 12. 2022, č. j. 84 Cm 1367/2022 – 4, k vyjádření a odstranění důvodů vedoucích k jejímu zrušení, ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení. Předmětné usnesení bylo obchodní společnosti doručeno fikcí dne 2. 1. 2023, účastníku 2. byla výzva dne 12. 1. 2023 vhozena do schránky. Lhůta k nápravě uplynula marně.4. Soud uzavřel, že pokud účastník nereagoval na výzvu soudu a náprava vytýkaného stavu nebyla zjednána, zjištěné skutečnosti naplňují podmínky § 93 písm. b) zákona č 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (dále jen z.o.k.), pro zrušení společnosti a její likvidaci, neboť závěr o tom, že společnost není schopna vykonávat svoji činnost pro nečinnost, učinit lze, a to zejména s ohledem na stav Sbírky listin, v možnostech soudu pak není blíže ověřovat případné aktivity společnosti, které nevyplývají z veřejně dostupných údajů. Proto návrhu vyhověl. Výrok o jmenování likvidátora společnosti soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 191 odst. 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“). Výrok o poplatkové povinnosti společnosti soud prvního stupně opřel o § 2 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a o položku 11 bod 1 písm. e) Sazebníku soudních poplatků. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).5. Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost - účastnice 1) odvolání. Uvedla zejména, že jednatel společnosti je jejím jediným společníkem, tedy je vlastníkem společnosti a má právo ji vlastnit. Vlastník sice společnost řadu let nevyužívá k podnikání, avšak ji drží, čímž vykonává své vlastnické právo. Navrhla napadené usnesení zrušit.6. Navrhovatel ve vyjádření k odvolání uvedl, že se ztotožňuje se závěry soudu. Navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí.7. Po přezkoumání usnesení soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), odvolací soud dospěl k níže uvedeným závěrům.8. Odvolací soud předznamenává, že soud může zasahovat do vnitřních poměrů obchodní společnosti jen v zákonem stanovených případech a za zákonem stanovených podmínek. Jedním z takových případů je rozhodnutí o zrušení obchodní společnosti s likvidací. Jedná se o krajní zásah (ultima ratio) do poměrů společnosti, proto je nutné obezřetně posuzovat splnění zákonem stanovených podmínek a dbát na zachování zásady proporcionality. Řízení o zrušení obchodní korporace je třeba vést v souladu s příslušnou právní úpravou včetně respektování procesních práv všech jeho účastníků.9. Z obsahu předloženého spisu se podává, že soud prvního stupně usnesením č. j. 84 Cm 1367/2022 – 4, ze dne 19. prosince 2022, společnost vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů odstranila důvody vedoucí k jejímu zrušení. Předmětné usnesení soud prvního stupně doručil společnosti i jejímu jedinému společníku. K výzvě soudu se však nikdo nevyjádřil, proto soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením společnost zrušil a nařídil její likvidaci.10. Z výpisu z obchodního rejstříku dostupného na www.justice.cz odvolací soud zjistil, že v soudem (prvního stupně) stanovené lhůtě ani později společnost povinné účetní závěrky do sbírky listin obchodního rejstříku nezaložila.11. Podle § 172 o. z.(1) Soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu, zruší právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestližea) vyvíjí nezákonnou činnost v takové míře, že to závažným způsobem narušuje veřejný pořádek,b) již nadále nesplňuje předpoklady vyžadované pro vznik právnické osoby zákonem,c) nemá déle než dva roky statutární orgán schopný usnášet se, nebod) tak stanoví zákon.(2) Umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.12. Podle § 104 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a evidenci svěřeneckých fondů (dále jen z. v. r.), předseda senátu může uložit pořádkovou pokutu zapsané osobě také tehdy, jestliže neuposlechla výzvy rejstříkového soudu, aby mu sdělila skutečnosti nebo předložila listiny potřebné k rozhodnutí v řízení zahájeném bez návrhu nebo aby mu předložila listiny, které podle tohoto nebo jiného zákona mají být založeny do sbírky listin; pořádkovou pokutu lze uložit do výše 100 000 Kč.13. Podle § 105 z. v. r. neplní-li zapsaná osoba povinnosti podle § 104 opakovaně nebo může-li takové neplnění mít závažné důsledky pro třetí osoby a je na tom právní zájem, může rejstříkový soud i bez návrhu zahájit řízení o zrušení zapsané osoby s likvidací; rejstříkový soud na tuto skutečnost zapsanou osobu upozorní a poskytne jí přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.14. Zákon obsahuje speciální skutkovou podstatu pro zrušení právnické osoby, resp. obchodní korporace pro neplnění povinností vůči rejstříkovému soudu, do něhož spadá i nezakládání listin do sbírky. Zrušení právnické osoby z důvodu uvedeného podle § 105 z. v. r. spadá do skupiny důvodů podle § 172 odst. 1 písm. d/ o. z. Zrušení obchodní korporace z důvodu, že neplní povinnosti zakládat do sbírky listin zákonem požadované listiny je až krajním opatřením, jemuž by musel předcházet postup rejstříkového soudu podle § 104 z. v. r. (ke shodnému závěru dospěl Vrchní soud v Praze již v usnesení ze dne 12. srpna 2019, č. j. 14 Cmo 165/2019-31, či v usnesení ze dne 11. března 2020, č. j. 14 Cmo 35/2020-33); zda se tak stalo, ovšem ze spisu neplyne.15. Skutečnost, že právnická osoba nepodává finančnímu úřadu daňová přiznání, není sama o sobě důvodem pro zrušení společnosti podle § 93 písm. b/ ZOK. Na rozdíl od úpravy v § 68 odst. 6, písm. a/ zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinné do 31. 12. 2013, je podle § 93 písm. b/ ZOK předpokladem pro zrušení společnosti nikoli to, že společnost po dobu delší než dva roky neprovozuje žádnou činnost, ale to, že není schopna po dobu jednoho roku vykonávat svoji činnost a plnit tak svůj účel. Neschopnost vykonávat svoji činnost se váže na objektivní stav – pokud společnost činnost vykonávat může, ale nechce, není to důvod pro její zrušení (viz. Štenglová, I., Havel B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář, I. vydání, Praha: C. H. Beck, 2013, s. 211). Ve světle tohoto názoru ani skutečnost, že společnost nepředložila správci daně daňová přiznání za všechna požadovaná období přiznání (učinila tak jen za období 2018), sama o sobě důvodem pro závěr o neschopnosti společnosti vykonávat svoji činnost není. Nelze ovšem vyloučit že v souvislost s dalšímu relevantními prokázanými skutečnostmi by mohla přispět k závěru o naplnění skutkové podstaty podle § 93 písm. b/ ZOK. Podkladem pro zrušení společnosti podle tohoto ustanovení musí však být závěr o tom, že společnost objektivně není schopna vykonávat svou činnost. Z tohoto pohledu se soud prvního stupně věcí nezabýval a nezjišťoval, resp. nehodnotil (ani k nim neprováděl dokazování) právně relevantní skutečnosti.16. Pro úplnost je třeba dodat, že pro případ, že by soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro zrušení společnosti, pak z § 191 o. z. jednoznačně plyne pořadí možností, které soud zvažuje při jmenování likvidátora zrušované společnosti. Primárně posoudí, zda byl podán konkrétní návrh na jmenování likvidátora. Nebyl-li podán či nelze-li mu vyhovět, pak nastupuje v pořadí druhá možnost, a to jmenování likvidátorem člena statutárního orgánu. Teprve nelze-li ani tímto způsobem likvidátora jmenovat, může soud přistoupit ke krajnímu zp