7 Cmo 183/2023-0 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zastavil řízení o návrhu na zápis změn do obchodního rejstříku ze dne 30. října 2020 vedeným pod Fj 50925/2020/KSUL a výrokem II. rozhodl, že po právní moci usnesení se navrhovateli vrací soudní poplatek ve výši 1 000 Kč.2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně konstatoval, že se navrhovatel se podaným návrhem domáhal zápisu změny v obchodním rejstříku u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO advokáta B, , sídlem , Adresa advokáta B, (dále jen „společnost“), spočívající v (opětovném) zápisu jeho osoby jako jednatele společnosti se dnem vzniku funkce 1. ledna 2018. Usnesením ze dne 5. listopadu 2020, č. j. C 40860/RD126/KSUL, Fj 50925/2020/KSUL, soud prvního stupně vyzval navrhovatele, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy doložil pravomocné rozhodnutí příslušného soudu, kterým bylo rozhodnuto o neplatnosti usnesení valné hromady společnosti konané dne 6. srpna 2019; navrhovatel požadované rozhodnutí nedoložil. Dne 24. května 2021 bylo rejstříkovému soudu doručeno usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. února 2021, č. j. 24 Cm 54/2019-118, které nabylo právní moci dne 30. března 2021 (soud prvního stupně nespecifikoval předmět a výsledek daného řízení; předmětným rozhodnutím bylo určeno, že rozhodnutí společníka společnosti , tituly před jménem, , Anonymizováno, ze dne 19. července 2019 o odvolání , Jméno navrhovatele, z funkce jednatele společnosti je „nicotné“ – pozn. odvolacího soudu). Na základě uvedeného rozhodnutí rejstříkový soud v souladu s § 81 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“), dne 1. června 2021 provedl v obchodním rejstříku zápis navrhovatele jako jednatele společnosti se dnem vzniku funkce 1. ledna 2018, se dnem zápisu změny dne 1. června 2021 (zápis protokolem č. j. C 40860/RD154/KSUL, Fj 25676/2021/KSUL). Soud prvního stupně vzhledem k uvedenému s odkazem na § 83, § 103 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dospěl k závěru, že je dán neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, neboť je zde překážka věci rozhodnuté, a proto předmětné řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.3. Výrok II. o vrácení soudního poplatku soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.4. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.5. Namítá, že závěr soudu prvního stupně o existenci překážky věci rozhodnuté není správný. Domnívá se, že pravomocné rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. února 2021, č. j. 24 Cm 54/2019-118, nezakládá překážku věci rozhodnuté, neboť v uvedeném řízení byla posuzována „nicotnost“ rozhodnutí , tituly před jménem, , Anonymizováno, ze dne 19. července 2019 o odvolání navrhovatele z funkce jednatele společnosti, avšak v nadepsaném řízení se posuzuje „nicotnost“ rozhodnutí valné hromady společnosti ze dne 6. srpna 2019; předmět řízení je tudíž odlišný.6. Odvolatel poukazuje na to, že neplatnost usnesení valné hromady ze dne 6. srpna 2019 nikdy nenamítal, jeho argumentace se vždy týkala „nicotnosti“ předmětné valné hromady, tuto argumentaci opakuje a zdůrazňuje, že předmětná valná hromada se nekonala, neboť ji jakožto jediný jednatel společnosti odvolal, zápis z této valné hromady označuje za falzum. K tomu odvolatel odkazuje zejména na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2017, sp. zn. 29 Cdo 1104/2016 a ze dne 19. září 2018, sp. zn. 29 Cdo 4727/2016, a argumentuje tím, že k „nicotnému“ rozhodnutí, které nebylo přijato, a je tedy nezpůsobilé vyvolat právní následky, musí rejstříkový soud přihlédnout i bez návrhu ex officio, a tím spíše v případě, kdy byla nicotnost výslovně namítnuta.7. Závěrem žádal, aby odvolací soud rozhodl o vyloučení vyšší soudní úřednice paní , Anonymizováno, z dalšího projednávání věci, maje za to, že tato v dané věci nepůsobí nezaujatě.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně (které mu bylo spolu se rejstříkovým spisem předloženo dne 14. září 2023) podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že napadené usnesení z níže uvedených důvodů neobstojí.9. Podle § 6 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů (dále jen „zákon o vyšších soudních úřednících“), vyšší soudní úředník je vyloučen z provedení úkonu soudu z obdobných důvodů, které zvláštní zákon stanoví pro vyloučení soudce. Jakmile se vyšší soudní úředník dozví o skutečnostech, pro které by mohl být vyloučen, oznámí to neprodleně předsedovi senátu. V řízení může do doby, než je o vyloučení rozhodnuto, učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu (odst. 1). O vyloučení vyššího soudního úředníka rozhoduje předseda senátu; proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (odst. 2).10. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle odst. 4 uvedeného ustanovení nejsou důvodem k vyloučení soudce (přísedících) okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.11. Odvolatel jako jeden z odvolacích důvodů vznesl námitku podjatosti /§ 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř./ vyšší soudní úřednice, která přezkoumávané usnesení vydala. Důvodnost této námitky proto posuzuje odvolací soud, nikoli příslušný předseda senátu soudu prvního stupně podle § 6 odst. 2 zákona o vyšších soudních úřednících (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2009, sp. zn. 21 Cdo 3483/2008, uveřejněné pod číslem 66/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné - shodně jako další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na www.nsoud.cz), který ji shledal nepřípadnou. Námitky uplatněné odvolatelem, které mají odůvodnit podjatost vyšší soudní úřednice, jsou evidentním příkladem námitek, které zákon jako důvod pochybnosti o nepodjatosti soudce (vyššího soudního úředníka) vylučuje, neboť jejich podstatou je postup soudce (vyššího soudního úředníka) v řízení o projednávané věci (§ 14 odst. 4 o. s. ř.). Důvody uváděné odvolatelem nepřekročily rámec subjektivních pocitů či úvah, které nejsou objektivně způsobilé zpochybnit schopnost nepodjatě věc posoudit a rozhodnout o ní. Skutečnost, že o předmětné věci bylo rozhodnuto bezodkladně, sama o sobě nedokládá absenci nestranného úsudku ze strany vyšší soudní úřednice, není okolností, jež by naznačovala její zainteresovanost na výsledku daného řízení, přičemž je nutno dodat, že odvolatel zcela pomíjí lhůtu zakotvenou v § 96 odst. 1 z. v. r. k rozhodnutí o návrhu na zápis. Jinak řečeno, v daném případě se z obsahu rejstříkového spisu nepodává žádná právně relevantní skutečnost, která by nasvědčovala, byť jen potencionálně, podjatosti rozhodující vyšší soudní úřednice.12. Podle § 101 odst. 1 z. v. r. zapsaná osoba a osoby, které se podle jiného zákona zapisují do veřejného rejstříku v rámci zápisu zapsané osoby, se mohou do 1 měsíce od zápisu návrhem domáhat u rejstříkového soudu výmazu nebo změny zápisu provedeného podle § 98; zmeškání této lhůty nelze prominout. Ustanovení § 78 odst. 1 tím není dotčeno.13. Podle § 159a o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení (odst. 1). Výrok pravomocného rozsudku, kterým bylo rozhodnuto ve věcech uvedených v § 83 odst. 2, je závazný nejen pro účastníky řízení, ale i pro další osoby oprávněné proti žalovanému pro tytéž nároky z téhož jednání nebo stavu. Zvláštní právní předpisy stanoví, v kterých dalších případech a v jakém rozsahu je výrok pravomocného rozsudku závazný pro jiné osoby než účastníky řízení (odst. 2). V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány (odst. 3). Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu (odst. 4).14. Podle § 167 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.15. Překážka věci rozsouzené (rei iudicatae) podle výše citovaného § 159a odst. 4 o. s. ř. patří k podmínkám řízení, jejichž nedostatek znemožňuje, aby byla znovu projednána věc, o níž již bylo dříve (v jiném řízení) pravomocně rozhodnuto, je-li pravomocné soudní rozhodnutí závazné pro účastníky nového řízení Je-li existence pravomocného rozhodnutí, kterým již bylo v téže věci rozhodnuto, v jiném řízení zjištěna, přihlíží k ní soud z úřední povinnosti a takové řízení zastaví (§ 104 odst. 1 o. s. ř.). Předpokladem ovšem je, že jde