9 Cmo 124/2024-67 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že „Návrh, aby soud jmenoval společnosti , Jméno advokáta B, ., IČO , IČO advokáta B, , hmotněprávního opatrovníka, a to , Jméno advokátky B, , nar. , Datum narození advokátky B, , eventuálně jiného opatrovníka vybraného ze seznamu insolvenčních správců, se zamítá.“ (výrok I.), že „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.“ (výrok II.) a že „Navrhovatel je povinen zaplatit České republice, na účet Městského soudu v Praze, náhradu nákladů řízení státu ve výši, jež bude stanovena samostatným usnesením, do tří dnů od právní moci daného samostatného usnesení.“ (výrok III.).2. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně následovně: „Navrhovatel návrhem podaným dne 9. 5. 2023 požadoval, aby soud jmenoval účastnici 1. , Jméno advokáta B, ., IČO , IČO advokáta B, (dále jen „Společnost“), hmotněprávního opatrovníka podle § 165 odst. 1 a § 486 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Svůj návrh odůvodnil tím, že je společníkem Společnosti s 50% podílem. Jednatel Společnosti , tituly před jménem, dne 5. 11. 2013 zemřel a více jak 10 let neexistuje osoba oprávněná za Společnost jednat, spravovat její záležitosti a hájit její práva. Do funkce opatrovníka navrhl účastnici 2. , Jméno advokátky B, , ta na výzvu soudu, ať sdělí, zda s ustanovením do funkce hmotněprávního opatrovníka Společnosti souhlasí, nijak nereagovala.“3. Soudu prvního stupně bylo z obchodního rejstříku a z rejstříkového spisu Společnosti sp. zn. C 35393, které vede jako soud rejstříkový, známo, že Společnost má dva společníky, navrhovatele s podílem 50 % a , tituly před jménem, , nar. , Anonymizováno, , s podílem 50 %. Jednatel Společnosti , tituly před jménem, , nar. , Anonymizováno, , dne , Anonymizováno, zemřel a od té doby nebyl do obchodního rejstříku zapsán nový jednatel Společnosti. Dále mu bylo známo z jeho vlastní činnosti, že je u Městského soudu v Praze vedeno řízení o zrušení Společnosti s likvidací pod sp. zn. 81 Cm 67/2015 a řízení o jmenování chybějícího jednatele Společnosti pod sp. zn. 81 Cm 157/2015. Řízení o zrušení Společnosti s likvidací sp. zn. 81 Cm 67/2015 zahájil navrhovatel , Jméno navrhovatele, návrhem ze dne 24. 2. 2015 s odůvodněním, že valná hromada Společnosti konaná 22. 10. 2014 neschválila volbu nového jednatele, účetní závěrku za rok 2013 a návrh na změnu sídla Společnosti, přičemž o druhé společnici Haně Johnové tvrdil, že je nečinná a skrývá se v zahraničí, protože je vyšetřovaná Policií ČR, útvarem hospodářské kriminality. Řízení je v současnosti přerušeno do skončení řízení sp. zn. 81 Cm 157/2015 o jmenování chybějícího jednatele Společnosti soudem, které zahájila společnice , Anonymizováno, návrhem ze dne 1. 4. 2015, přičemž do této funkce navrhla sama sebe. K dnešnímu dni je uvedené řízení skončeno zamítavým rozhodnutím, které však dosud nenabylo právní moci. Dále bylo u zdejšího soudu vedeno řízení sp. zn. 73 Cm 103/2018 o žalobě Společnosti proti , Anonymizováno, o zaplacení peněžité částky (o náhradu majetkové újmy), přičemž šlo o společnickou žalobu, kterou za Společnost podal společník , Jméno navrhovatele, . Žaloba byla pravomocně zamítnuta. Dále bylo u zdejšího soudu vedeno řízení sp. zn. 80 Cm 17/2017, ve kterém se , Anonymizováno, domáhala vůči , Anonymizováno, určení, že je jediným společníkem Společnosti, neboť vyzvala obdarovaného , Anonymizováno, k vrácení daru podle § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, pro hrubé porušování dobrých mravů jmenovaným vůči ní a členům její rodiny. Žaloba byla pravomocně zamítnuta (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 14 Cmo 298/2019). Z uvedených skutečností soud prvního stupně dovodil, že mezi společníky Společnosti jsou nepřekonatelné rozpory ve smyslu § 93 písm. c) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“). Soud prvního stupně citoval ust. § 165 odst. 1 a § 486 odst. 1 o. z.4. Podle soudu prvního stupně „Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že jmenování hmotněprávního opatrovníka společnosti s ručením omezeným je opatřením dočasné povahy a neslouží k řešení sporů mezi společníky, nýbrž je nástrojem ochrany zájmů dotčené obchodní společnosti, resp. veřejného zájmu. Nadto je řešením ultima ratio, ke kterému může soud přistoupit jen v krajních případech. Současně pak platí, že zahájené řízení o jmenování chybějícího jednatele či zahájené řízení o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora brání rozhodnutí o jmenování hmotněprávního opatrovníka (viz odst. 40 a následující odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 27 Cdo 3438/2022, dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, či ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2022, sp. zn. 14 Cmo 75/2022). Soud v takovém případě může přerušit řízení do doby rozhodnutí v řízení o jmenování chybějícího jednatele či do doby rozhodnutí v řízení o zrušení společnosti, po kterých by s ohledem na výsledek těchto řízení mohl pokračovat v řízení o jmenování hmotněprávního opatrovníka. Řízení o jmenování hmotněprávního opatrovníka lze také spojit s řízením o jmenování jednatele (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 29 Cdo 396/2016). Takový postup však není pro nehospodárnost na místě tehdy, je-li od počátku zřejmé, že návrhu na jmenování hmotněprávního opatrovníka nelze vyhovět. Tak tomu je i v posuzované věci. Nelze přehlédnout, že Společnost má dva společníky, každý z nich má 50% podíl ve Společnosti. Ani jednomu z nich nic nebrání postupem podle § 183 z. o. k. svolat valnou hromadu, na které by mohl být zvolen nový jednatel. K tomu dosud nedošlo jen kvůli rozporům mezi společníky. Nejsou-li společníci společnosti s ručením omezeným schopni se na osobě jednatele dohodnout a pro absenci většinového podílu ve společnosti nastává při hlasování valných hromad patová situace, jde to k tíži společníků, svědčí to o jejich nepřekonatelných rozporech a nefunkčnosti společnosti. Takové společnosti nelze jmenovat hmotněprávního opatrovníka, neboť by to bylo neúčelné, zjevně zanikl původní společný úmysl společníků se ve společnosti sdružit a jmenováním hmotněprávního opatrovníka nelze řešit spory mezi společníky (tento institut slouží k řešení kupříkladu takových situací, jako je úmrtí či dlouhodobá zdravotní indispozice jediného jednatele a současně většinového společníka společnosti s historicky funkčními vztahy, kdy menšinový společník sám nemá dostatek hlasů k tomu, aby situaci vyřešil). Za situace, kdy se společníci nejsou schopni na valné hromadě ani mimo ni dohodnout na osobě jednatele ani dalších podstatných záležitostech spadajících do působnosti valné hromady, např. na schválení účetní závěrky, by se ze jmenování hmotněprávního opatrovníka coby opatření dočasné povahy stalo opatřením povahy trvalé, což se příčí účelu daného institutu, a současně by ani hmotněprávní opatrovník nebyl schopen řádně vykonávat svou funkci, protože by mu společníci nebyli schopni poskytnout součinnost v podobě usnesení valné hromady o záležitostech spadajících do její působnosti potřebných pro běžný chod společnosti. V posuzované věci nebyli společníci schopni jmenovat jednatele Společnosti po téměř 10 let, vedli a vedou vůči sobě řadu soudních řízení, v řízení sp. zn. 81 Cm 157/2015 dokonce proběhla neúspěšná mediace, což svědčí o nepřekonatelných rozporech mezi společníky. Kromě těchto rozporů jmenování jednatele valnou hromadou Společnosti nic nebrání. Za takové situace nejsou společníci Společnosti, tj. ani navrhovatel, k podání návrhu na jmenování hmotněprávního opatrovníka Společnosti aktivně věcně legitimováni, pročež soud návrh výrokem I. tohoto usnesení zamítl (srov. obdobné závěry, podle nichž spory mezi společníky nelze řešit ani návrhem na jmenování jednatele soudem, přijaté v usneseních Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 14 Cmo 266/2019, a ze dne 5. 10. 2022, sp. zn. 14 Cmo 211/2022). Výrokem II. tohoto usnesení soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Navrhovatel byl se svým návrhem neúspěšný a dalším účastníkům dosud žádné náklady řízení nevznikly. Jelikož odměna Společnosti ustanovené procesní opatrovnice a její hotové výdaje jsou náklady řízení, které platí stát (§ 140 odst. 2 o. s. ř.), uložil soud výrokem III. tohoto usnesení neúspěšnému navrhovateli povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení podle § 148 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s., když § 23 z. ř. s. dopadá jen na náklady řízení účastníků, nikoli státu. Jelikož ke dni vydání rozhodnutí ve věci samé není výše nákladů řízení státu ještě známa (opatrovnice dosud náklady řízení nevyčíslila), rozhodl soud v souladu s § 155 odst. 1 o. s. ř. o základu této náhrady s tím, že její výše bude stanovena samostatným usnesením.“5. Proti usnesení soudu prvního st