9 Cmo 213/2024-63 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zahájil řízení o zrušení obchodní korporace , Jméno advokáta B, . ….. (dále jen „společnost“) s likvidací a jmenování likvidátora (výrok I.), ustanovil společnosti opatrovníka dle § 29 odst. 2 o. s. ř. , Jméno advokáta A, , advokáta …(výrok II.), zrušil obchodní společnost , Jméno advokáta B, . (dále též jen „společnost“) s likvidací (výrok III.), jejím likvidátorem jmenoval , Jméno opatrovníka A, , nar. , Datum narození opatrovníka A, soudu v Praze soudní poplatek ve výši 2 000 Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci usnesení na stanovený účet (výrok V.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.).2. V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud“) uvedl, že „Vzhledem k tomu, že obchodní korporace nemá statutární orgán schopný usnášet se zapsaný ve veřejném rejstříku, přičemž tento stav již trvá dobu delší než zákonem tolerovanou, a odporuje donucujícímu ustanovení zákona, konkrétně povinnosti zápisu názvu statutárního orgánu (§ 25 odst. 1 písm. g/ zák. č. 304/2013 Sb.), je dán důvod pro zrušení právnické osoby podle ust. § 172 odst. 1 písm. d) o. z. Zákonem stanovený důvod soud shledal v ustanovení § 9 odst. 1 z. v. r. neboť obsah zápisu ve veřejném rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení zákona a nelze dosáhnout nápravy jinak. Soud tedy obchodní korporaci zrušil, jak uvedeno ve výroku III. tohoto usnesení. Tento postup soudu splňuje též podmínku zájmu ochrany třetích osob s ohledem na princip materiální publicity zápisu ve veřejném rejstříku.“3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala zrušovaná společnost odvolání a dále její jediný společník - a to obchodní společnost , Jméno opatrovníka B, .4. Společnost v odvolání namítla, že napadené rozhodnutí bylo nesprávné, předčasné a nezákonné s tím, že soud při svém šetření pominul, že společnost měla v obchodním rejstříku od 14. července 2022 do 26. dubna 2024 řádně zapsaného prokuristu, a to pana Ing. Janna Dědíčka, jenž měl oprávnění činit veškeré úkony jako statutární orgán, proto nebyl dán důvod k nařízení likvidace společnosti. Navíc soud vydal napadené rozhodnutí ještě před uplynutím lhůty, kdy valná hromada společnosti mohla zvolit nový statutární orgán (bývalému jednateli zanikla funkce dne 19. února 2024). Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno.5. Stěžejní odvolací námitka společníka - obchodní společnost , Jméno opatrovníka B, ., spočívala v tom, že účastníky řízení o zrušení společnosti jsou i její společníci, přičemž společníkovi nebylo dosud stále předmětné usnesení doručeno, ačkoliv se jedná o jeho právech a povinnostech zásadním způsobem. Dále rozporoval, že nebylo koho vyzvat k odstranění závadného stavu, když společnost měla řádně zapsaného prokuristu. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.6. Vrchní soud v Praze jako soud se zabýval tím, zda je proti předmětnému rozhodnutí stran výroku I. o zahájení řízení o zrušení společnost s likvidací a jmenování likvidátora přípustné odvolání a dospěl k závěru, že nikoli.7. Řízení o zrušení právnické osoby v daném případě obchodní společnosti, je řízení, které je upraveno zákonem. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s.), viz § 2 písm. e) ve spojení s § 85 písm. a) z. ř. s.8. Dle § 13 z. ř. s. řízení se zahajuje i bez návrhu, není-li zákonem stanoveno, že lze řízení zahájit jen na návrh. Soud řízení zahájí bezodkladně poté, co se dozví o skutečnostech rozhodných pro vedení řízení podle tohoto zákona. (odst. 1); o zahájení řízení bez návrhu vydá soud usnesení, které doručí účastníkům do vlastních rukou, nestanoví-li zákon jinak. Řízení je zahájeno dnem, kdy takové usnesení bylo vydáno (odst. 2); proti usnesení o zahájení řízení bez návrhu není odvolání přípustné (odst. 3). V daném případě tedy zákon nezakládá přípustnost odvolání proti usnesení o zahájení řízení, jenž soud zahájil bez návrhu, tedy ex officio.9. Odvolací soud z výše uvedeného důvodu odvolání v rozsahu výroku I. odmítl dle § 218 písm. c) o. s. ř. jako směřující proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně ve zbývajícím rozsahu a dospěl k závěru, že v době rozhodování odvolacího soudu neexistují důvody pro vedení předmětného řízení.11. Předně odvolací soud poukazuje na to, že je mu známa existence rozhodnutí soudu prvního stupně - konkrétně usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2024 č. j. 85 Cm 1503/2024-15, jímž tento změnil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2024 č. j. 85 Cm 765/2024-3 tak, že společnost se nezrušuje a jejím likvidátorem se nejmenuje , Jméno opatrovníka A, , přičemž na usnesení je vyznačena doložka právní moci ke dni 21. 6. 2024. Vzhledem k tomu, že platí níže vysvětlený závěr ohledně účastenství v řízení o zrušení společnosti s likvidací, přičemž toto usnesení nebylo řádně doručeno všem účastníkům řízení (společníkovi společnosti), nemohlo ani nabýt právní moci, tudíž překážka věci rozhodnuté dána není. Odvolací soud neshledal, že by věc nemohl projednat pro překážku litispendence, neboť řízení vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 85 Cm 765/2024 (kdy společnost neměla vůbec obsazen statutární orgán) bylo zahájeno dříve - dne 13. 3. 2024, oproti řízení zahájeném dne 14. 5. 2024 pod sp. zn. 85 Cm 1503/2024, tedy později a za jiného skutkového stavu (společnost měla již obsazen statutární orgán - jednatele); totožnost věci tudíž nebyla dána. Odvolací soud tedy pokračoval v řízení.12. Pochybením soudu prvního stupně v řízení bylo, že v něm nejednal se všemi účastníky. Je přitom i jen ze zápisu v obchodním rejstříku patrné, že obchodní společnost , Jméno opatrovníka B, . byla a je jediným společníkem předmětné rušené společnosti, a potažmo tak je i účastníkem řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací a byla jím již v době rozhodování soudu prvního stupně. K účastenství v takových řízeních viz následující. Podle § 2 písm. e) z. ř. s. „tento zákon upravuje řízení o některých otázkách týkajících se právnických osob a svěřenského fondu“. Dle § 85 písm. a) z. ř. s. „řízeními o některých otázkách týkajících se právnických osob jsou řízení ve statusových věcech právnických osob, včetně jejich zrušení a likvidace, jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo likvidátora, přeměn a otázek statusu veřejné prospěšnosti“. Předmětné řízení o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora je tedy tzv. nesporným řízením ve statusových věcech právnických osob upraveným primárně zákonem o zvláštních řízeních soudních. Dle § 6 odst. 1 z. ř. s. v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, je účastníkem řízení (dále jen „účastník“) navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. Okruh účastníků v nesporných řízeních řídících se zákonem o zvláštních řízeních soudních je určen jednak první definicí (§ 6 odst. 1 z. ř. s.), dopadající jak na „beznávrhové“ řízení, což je i posuzovaný případ, tak též i na řízení, jež lze zahájit výlučně k návrhu (dále pak druhou definicí viz § 6 odst. 2 z. ř. s.). Účastníky řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací a jmenování likvidátora, jsou ve smyslu první definice účastenství dle § 6 odst. 1 z. ř. s. vždy zrušovaná společnost s ručením omezeným a dále osoba, která je soudem jmenována likvidátorem (ta teprve od okamžiku jejího jmenování), a dále také všichni společníci zrušované společnosti s ručením omezeným, neboť se nepochybně jedná i o jejich právech nebo povinnostech, které z takového rozhodnutí pro ně budou plynout - jak rozvedeno níže. Stejně k otázce účastenství společníků zrušované společnosti uzavřel Ústavní soud v nálezu ze dne 12. září 1996, sp. zn. IV. ÚS 230/95, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 6, str. 39, a dále v nálezu ze dne 29. června 2005, sp. zn. I. ÚS 83/04, které jsou na danou věc aplikovatelné i dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Odvolacímu soudu není známo ke dni jeho rozhodnutí, že by Ústavní soud či Nejvyšší soud v této otázce ve své rozhodovací praxi v souvislosti s rekodifikací soukromého práva (platnou a účinnou od 1. 1. 2014) dospěly k opačnému právnímu závěru, resp. že by se odchýlily od svého předchozího závěru. Naopak z usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2022 sp. zn. I. ÚS 328/22 vyplývá, že společník veřejné obchodní společnosti má být účastníkem řízení o zrušení této společnosti. ÚS dovodil, že není chybnou, když soudy nejednaly jako s účastníkem řízení o zrušení v.o.s. s osobou, jež již tímto společníkem není, pročež argumentum a contrario je tak třeba jednat jako s účastníkem s osobou, jež společníkem je. Ostatně ani soud prvního stupně neuvedl v rámci svého odůvodnění žádné rozhodnutí Ústavního soudu nebo Nejvyššího soudu (vztahující se k rekodifikované právní úpravě), které by jeho závěr o neúčastenství společníků v řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací mělo dovozovat. Přede