9 Cmo 57/2024-75 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně rozhodl v záhlaví označeným usnesením tak, že „Řízení se podle § 96 odst. 2 věty prvé o. s. ř. z důvodu zpětvzetí žaloby zastavuje.“ (výrok I.), ,,Žalobkyně jsou povinny zaplatit žalované společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalované podle § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. náhradu nákladů řízení ve výši 12 342 Kč, neboť žalobkyně vzaly žalobu zpět, čímž procesně zavinily, že řízení bylo zastaveno a žalovaná tak má právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Náklady řízení žalované byly tvořeny odměnou advokáta, kterým byla žalovaná zastoupena ve výši 9 300 Kč za 3 úkony právní služby ā 3 100 Kč [§ 151 odst. 2 o. s. ř., § 7 bod 1, § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (příprava a převzetí, vyjádření ze dne 29. 8. 2023, podání ze dne 7. 12. 2023)], paušální náhradou hotových výdajů advokáta žalované ve výši 900 Kč za tři provedené úkony právní služby ā 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), a náhradou DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je advokát povinen odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 2 142 Kč. Povinnost k úhradě nákladů řízení společně a nerozdílně vyplývá z § 140 odst. 1 ve spojení s § 91 odst. 2 o. s. ř.“ (výrok II.) a „Žalobkyním se dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, po právní moci tohoto usnesení vrací poměrná část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, a to prostřednictvím účtárny Městského soudu v Praze.“ (výrok III.). Usnesení soudu prvního stupně nebylo odůvodněno s odkazem na § 169 odst. 2 věta druhá.2. Proti usnesení soudu prvního stupně jen ohledně náhradově nákladového výroku II. podala žalovaná odvolání. V odvolání namítla, že soud prvního stupně vycházel z nesprávné tarifní hodnoty ve smyslu příslušných ustanovení advokátního tarifu a určil nesprávnou výši náhrady nákladů za jeden úkon právní služby. Pokud jde o odměnu za jeden úkon právní služby, soud prvního stupně ji určil ve výši 3 100 Kč, když vycházel z ustanovení § 7 bod 1 a § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále též jen „advokátní tarif“ či „vyhláška“). Tarifní hodnota dle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu byla soudem prvního stupně určena nesprávně. Dle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu platí, že částka 50 000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech … § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu dopadá na případy určení, zda tu je právní vztah nebo právo, určení neplatnosti právního jednání, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné nebo jde-li o určení neplatnosti právního jednání, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné. Tato ustanovení na projednávanou věc zjevně nedopadají, a to mimo jiné proto, že se týkají případů, kdy jde o věc penězi neocenitelnou. Tak tomu však není v projednávaném případě, neboť v této věci požadovaly žalobkyně převedení předmětného „obchodního“ podílu odpovídající vkladu ve výši 200 000 Kč úplatu ve výši 200 000 Kč. Tarifní hodnota tedy musí odpovídat této částce, neboť se nejedná o věc penězi neocenitelnou. Soud prvního stupně tak měl postupovat dle obecného ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu a tarifní hodnotu určit jako odpovídající výši peněžitého plnění, resp. ceně věci, tedy 200 000 Kč. Analogicky lze na tuto věc vztáhnout rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 865/2005 ze dne 15. prosince 2005, v němž Nejvyšší soud posuzoval výši tarifní hodnoty v případě žaloby na projev vůle. Nejvyšší soud konstatoval následující: „V případě žaloby na projev vůle, jde-li o předmět právního úkonu, k jehož vzniku, změně nebo zániku má projev vůle směřovat, penězi ocenitelný, se při stanovení výše mimosmluvní odměny advokáta nepostupuje podle § 9 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu potud, že by se vycházelo z tarifní hodnoty 10.000,- Kč. V takovém případě se odměna stanoví podle § 8 odst. 1 ve spojení s příslušnou položkou § 7 advokátního tarifu v závislosti na ceně předmětu právního úkonu, k jehož vzniku, změně nebo zániku má projev vůle směřovat.“ Tyto závěry Nejvyššího soudu tedy potvrzují výše uvedené principy, že u žaloby na určení obsahu kupní smlouvy (resp. smlouvy o převodu podílu) je třeba tarifní hodnotu předmětu sporu určit dle ceny předmětu, který má být touto smlouvou převáděn. V projednávaném případě tedy měla být tarifní hodnota stanovena na 200 000 Kč. Odvolatelka navrhla, aby náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně byla žalované přiznána ve výši 34 122 Kč, konkrétně za 3 úkony právní služby po 9 100 Kč, 3 režijní paušály po 300 Kč a náhrada daně z přidané hodnoty 5 922 Kč.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (výroku II.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.4. Dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu „Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok.“5. Dle § 9 odst. 3 advokátního tarifu „Částka 35 000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech:a) určení, zda tu je právní vztah nebo právo, určení neplatnosti právního jednání, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné nebo jde-li o určení neplatnosti právního jednání, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné,b) žalob na projev vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku právního jednání, jehož předmět je penězi neocenitelný.“6. Dle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu „Částka 50 000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v řízení v otázkách svěřenských fondů, obchodních společností, družstev a jiných právnických osob, a dále ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném řízení.“7. Odvolací soud se plně ztotožňuje s argumentací odvolatelky, na níž pro stručnost odkazuje, včetně jí zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Při určení tarifní hodnoty soud primárně vychází z ceny věci, která je předmětem sporu. Odborná právní teorie k tomu v komentářové literatuře uvádí následující: „ustanovení § 9 odst. 3, 4 představují výčet situací, u nichž činí tarifní hodnota 35 000 Kč, resp. 50 000 Kč, a tedy odměna za jeden úkon ve výši 2 500 Kč, resp. 3 100 Kč. Pro všechny případy pak platí, že nejde o věc penězi ocenitelné…“ viz komentář k § 9 odst. 3 a 4 advokátního tarifu in Kovářová, D. a kol., Odměna advokáta (komentář). Praha: Wolters Kluver, a.s., 2016, s. 2808. V předmětné věci podaly žalobkyně žalobu na nahrazení projevu vůle - o určení obsahu budoucí smlouvy o úplatném převodu podílu soudem dle § 1787 o. z. Předmětem smlouvy o převodu podílu byl převod specifikovaného 100% podílu za úplatu 200 000 Kč. Předmětem právního jednání v této věci byla věc movitá - podíl, která je penězi ocenitelná (úplata za něj byla sjednána ve výši 200 000 Kč), v důsledku čehož nelze vycházet z tarifní hodnoty věci stanovené v § 9 odst. 3 písm. b) ani odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, aplikovaného soudem prvního stupně, ale je třeba aplikovat § 8 odst. 1 advokátního tarifu.9. V důsledku výše přijatého závěru bylo třeba přepočíst soudem prvního stupně nesprávně přiznanou náhradu nákladů řízení, kdy odměna za jeden úkon právní služby nečiní 3 100 Kč (k níž dospěl soud prvního stupně na základě aplikace § 9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu), ale 9 100 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. advokátního tarifu.10. Žalované tedy náleží náhrada nákladů řízení v celkové výši 34 122 Kč, a to odměna za 3 úkony právní služby ve výši 27 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 29. 8. 2023, vyjádření ze dne 7. 12. 2023), náhrada hotových výdajů v celkové výši 900 Kč (náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu 300 Kč), a náhrada za daň z přidané hodnoty 21% ve výši 5 922 Kč, jež jsou žalobkyně společně a nerozdílně povinny zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce - , Jméno advokáta B, , advokáta coby zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).11. Na základě výše uvedeného odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku II., podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.12. Ohledně náhrady nákladů odvolacího řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení, neboť odvolatelka sice měla plný úspěch jen částečný.13. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 o. s. ř.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšné žalované. Ty s