12 Cmo 203/2024-74 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením odmítl námitky žalovaného ze dne 13. 5. 2024, doručené soudu dne 23. 5. 2024, doplněné dne 27. 5. 2024, proti směnečnému platebnímu rozkazu vydanému týmž soudem dne 10. 4. 2024 pod č. j. 24 Cm 34/2024-14 (výrok I.) a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení ve výši 24 974 Kč (výrok II.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že směnečný platební rozkaz, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 3 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou a povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení, byl žalovanému doručen dne 25. 4. 2024 a právní moci nabyl dne 11. 5. 2024. K nepodepsanému elektronickému podání ze dne 13. 5. 2024 obsahujícímu návrh ve věci samé soud nepřihlížel, což dal odesílateli na vědomí dne 23. 5. 2024. Žalovaný následně zaslal námitky datované dne 13. 5. 2024 datovou schránkou dne 23. 5. 2024 a následně je doplnil dne 27. 5. 2024 o žádost o prominutí zmeškání lhůty a přiznání odkladného účinku. Svůj návrh odůvodnil tím, že námitky podal e-mailem, když si z důvodu zdravotní indispozice nemohl vzpomenout na přístupové údaje k datové schránce, nemohl ani zajít na poštu ani nikoho poslat. Předchozí usnesení soudu prvního stupně ze dne 29. 5. 2024, č. j. 24 Cm 34/2024-31 bylo částečně zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 7. 2024, č. j. 12 Cmo 119/2024-50 v části výroku, kterou byly odmítnuty námitky pro opožděnost, neboť nebylo dosud pravomocně rozhodnuto o žádosti žalovaného o prominutí zmeškání lhůty. V části, kterou byla žádost o prominutí zmeškání lhůty zamítnuta, bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno a nabylo právní moci dne 19. 8. 2024. K odvolání žalovaného se vyjádřil žalobce, který měl žádost i odvolání za nedůvodné. Soud prvního stupně proto znovu posoudil včasnost procesního úkonu žalovaného a shledal, že námitky byly podány opožděně. Patnáctidenní lhůta pro podání námitek počala žalovanému plynout dne 26. 4. 2024 a skončila dne 10. 5. 2024. Námitky podané žalovaným dne 23. 5. 2024 a doplněné dne 27. 5. 2024 jsou opožděné. Soud proto výrokem I. napadeného usnesení námitky žalovaného podle ust. § 175 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), odmítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 24 974 Kč (výrok II.), zahrnující odměnu za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“) ve výši 20 340 Kč, režijní paušál dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč a 21% DPH.2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytkl nesprávné posouzení včasnosti námitek, kdy má za to, že jeho žádosti o prominutí lhůty mělo být vyhověno. Ačkoli se jedná o výjimečný institut, v případě žalovaného měl být aplikován, zejména když žalovaný tvrdil, že předmětná směnka není pravá, neboť podpis na směnce není jeho podpisem. Žalovaný nepodepsal ani vyplňovací směnečné prohlášení. Pokud nedojde ke změně usnesení a námitky nebudou projednány před civilním soudem, bude nutné rozhodnutí přezkoumat v exekučním řízení, což žalovaný nepovažuje za vhodné. Důvody, pro které žalovaný požadoval prominutí zmeškání lhůty, odpovídají ust. § 58 o. s. ř., žalovaný má tedy za to, že námitky podal včas.3. Žalobce navrhl, aby bylo napadené usnesení potvrzeno a byla mu přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že tvrzení žalovaného, že mělo být vyhověno žádosti o prominutí lhůty, není způsobilým odvolacím důvodem. O tomto návrhu bylo již pravomocně rozhodnuto tak, že byl zamítnut. Žalobce ani nespatřuje nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně (ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 958/2012). Žalovaný netvrdil ani neprokázal žádnou skutečnost, která by byla způsobilá naplnit odvolací důvod, jeho tvrzení o neplatnosti směnky a podpisu není relevantní ke skutečnosti, že promeškal lhůtu k podání námitek.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle ustanovení § 212 a následujících o. s. ř., aniž za tím účelem nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.5. Z obsahu spisu zjistil, že směnečný platební rozkaz ze dne 10. 4. 2024, č. j. 24 Cm 34/2024-14 byl doručen do vlastních rukou žalovaného dne 25. 4. 2024. Dne 13. 5. 2024 bylo do elektronické podatelny soudu doručeno e-mailové podání žalovaného bez elektronického podpisu obsahující námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu. Poté, co soud prvního stupně žalovaného vyrozuměl přípisem ze dne 22. 5. 2024 o tom, že k výše uvedenému podání nelze přihlížet, neboť nebylo do tří dnů doplněno předložením originálu či písemným podáním, a dále mu sdělil, že směnečný platební rozkaz již nabyl právní moci, bylo soudu dne 23. 5. 2024 doručeno podání odeslané z datové schránky žalovaného, k němu byly přiloženy námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 13. 5. 2024. Žádost žalovaného o prominutí zmeškání lhůty k podání námitek byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 29. 5. 2024, č. j. 24 Cm 34/2024-31, které bylo v této části potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 11. 7. 2024, č. j. 12 Cmo 119/202450, zamítnuta.6. Podle ust. § 175 odst. 1 o. s. ř. předloží-li žalobce v prvopisu směnku, o jejíž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Podle § 175 odst. 3 o. s. ř. pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne.7. Podle § 57 odst. 1, 3 o. s. ř. se do běhu lhůty nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.8. V posuzované věci byl směnečný platební rozkaz (obsahující řádné poučení o běhu a délce lhůty k podání námitek a soudu, u něhož je třeba námitky podat) doručen žalovanému do vlastních rukou dne 25. 4. 2024. Patnáctidenní lhůta k podání námitek tak začala běžet v souladu s ust. § 57 odst. 1 o. s. ř. dne 26. 4. 2024 a skončila dne 10. 5. 2024. Žalovaný podal námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu až dne 23. 5. 2024, tedy po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Jeho žádost o prominutí zmeškání lhůty ze dne 27. 5. 2024 byla pravomocně zamítnuta. Postup soudu prvního stupně, který následně rozhodl o odmítnutí námitek pro jejich opožděnost, byl proto správný.9. K argumentaci odvolatele týkající se splnění podmínek pro vyhovění žádosti o prominutí zmeškání lhůty podle § 58 odst. 1 o. s. ř. je nutno uvést, že podle ust. § 212a odst. 6 o. s. ř. usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, lze přezkoumat jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení. Takovou otázkou bylo v tomto řízení výlučně posouzení včasnosti námitek žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu. O jeho žádosti o prominutí zmeškání lhůty k tomuto procesnímu úkonu a tedy i o tom, zda byly v daném případě splněny podmínky vyžadované ustanovením § 58 odst. 1 o. s. ř., již bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2024, č. j. 24 Cm 34/2024-31, které bylo v této části potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 11. 7. 2024, č. j. 12 Cmo 119/2024-50. V tomto odvolacím řízení se tedy již nelze přezkumem správnosti shora uvedeného rozhodnutí soudu prvního stupně zabývat.10. Z důvodů, které jsou výše uvedeny, odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.11. Výrokem II. napadeného usnesení soud prvního stupně správně rozhodl podle ust. § 146 odst. 3 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení ve prospěch žalobce, nesprávně však určil výši této náhrady, když žalobci přiznal odměnu za zastoupení advokátem dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu za vyjádření k odvolání žalovaného. Uvedené odvolání však směřovalo proti usnesení o odmítnutí námitek, nejednalo se tedy o rozhodnutí ve věci samé. Za vyjádření k tomuto podání žalovaného měl soud prvního stupně v souladu s § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu přiznat žalobci mimosmluvní odměnu ve výši jedné poloviny. Za řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu tedy žalobci náleží náhrada v celkové výši 12 668,70 Kč zahrnující mimosmluvní odměnu ve výši jedné poloviny (10 170 Kč) za jeden úkon (vyjádření k odvolání ze dne 26. 6. 2024) podle § 7 a § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, jednu paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a náhradu 21% DPH ve výši 2 198,70 Kč.12. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně