12 Cmo 204/2024-364 — Vrchní soud v Praze

1. Citovaným usnesením soud prvního stupně přerušil řízení v nadepsané věci do pravomocného skončení řízení o žalobě pro zmatečnost vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 77 Cm 74/2024. V odůvodnění uvedl, že se žalobce žalobou ze dne 3. 6. 2021 domáhá uložení povinnosti projevit vůli (, Anonymizováno, ). Žalovaná dne 28. 6. 2024 podala žalobu pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 4. 2024, č. j. 12 Cmo 144/2023-298, kterým bylo odmítnuto odvolání žalované pro uplynutí lhůty k podání odvolání. Odvolání bylo podáno proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2022, č. j. 80 Cm 95/2021-135, kterým soud zamítl námitku nedostatku pravomoci českých soudů. V žalobě pro zmatečnost se bude řešit otázka pravomoci českých soudů, tato otázka má význam pro rozhodnutí v této věci, soud proto postupoval podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. s tím, že podle výsledků řízení bude v tomto řízení pokračovat.2. Žalobkyně podala proti citovanému usnesení včasné odvolání. Uvedla, že pro přerušení řízení nejsou dány zákonné důvody. Dle judikatury Nejvyššího soudu je hlavním důvodem pro přerušení řízení hospodárnost, soud by měl vždy posoudit účelnost vyčkání výsledku vedlejšího řízení z hlediska délky původního řízení, případně zda si předběžnou otázku vyřeší sám. Soud přerušil řízení s odůvodněním, že v žalobě pro zmatečnost se bude řešit otázka pravomoci českých soudů, která má význam pro rozhodnutí ve věci; sám však v napadeném usnesení uvedl, že si tuto otázku již posoudil, když usnesením ze dne 12. 5. 2022, č. j. 80 Cm 95/2021-135 zamítl námitku o nedostatku pravomoci a odvolání proti tomuto usnesení bylo Vrchním soudem odmítnuto. Rozhodnutí je tak pravomocné a pro soud závazné, předběžná otázka, která má být řešena v řízení o žalobě pro zmatečnost, již byla v tomto řízení pravomocně vyřešena. Žalobě pro zmatečnost nebyl přiznán odkladný účinek. Řízení o této žalobě není samostatným řízením, ale pouze opravným prostředkem. Přerušení řízení je nehospodárné, neboť řízení trvá z důvodu procesních obstrukcí žalované již déle než tři roky, aniž by proběhlo první jednání ve věci. Žalobkyně dále namítla zjevnou nedůvodnost žaloby pro zmatečnost. Žalovaná v žalobě tvrdí, že ani po šesti pokusech o doručení písemností neměl soud ustanovit opatrovníka, a že usnesení o ustanovení opatrovníka ze dne 1. 11. 2022, č. j. 80 Cm 95/2021-161 údajně nebylo vyvěšeno na úřední desce v rozporu s ust. § 50b odst. 3 písm. c) o. s. ř. S prvním tvrzením se již vypořádal Vrchní soud v Praze ve svém usnesení tak, že v postupu soudu nelze shledat pochybení, když ustanovil opatrovníka po řadě neúspěšných pokusů o doručení na adresu sídla žalované prostřednictvím provozovatele poštovních služeb i postupem dle čl. 8 až 10 Nařízení Evropského parlamentu a rady EU č. 2020/1784. Rovněž je nesprávné tvrzení o nevyvěšení usnesení o ustanovení opatrovníka na úřední desce, když toto usnesení bylo prokazatelně vyvěšeno na úřední desce soudu dne 3. 11. 2022 (č. l. 161). Žalobkyně s ohledem na výše uvedené navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se řízení nepřerušuje.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval podle § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. jednání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se žalobou podanou dne 3. 6. 2021 domáhá uložení povinnosti žalované projevit vůli a zaplatit částku 50 000 EUR s příslušenstvím. Žalovaná ve svém podání ze dne 9. 6. 2021 namítla nepříslušnost českých soudů k projednání věci. Soud prvního stupně námitku nedostatku pravomoci českých soudů usnesením ze dne 12. 5. 2022, č. j. 80 Cm 95/2021-135 zamítl. Soud prvního stupně usnesením ze dne 1. 11. 2022, č. j. 80 Cm 95/2021-161 ustanovil žalované opatrovníka, když se jí nepodařilo doručit písemnosti na známou adresu v cizině. Žalovaná v podání ze dne 27. 3. 2023 vznesla námitku proti ustanovení opatrovníka a uvedla, že jí nebyla dosud doručena žaloba a další písemnosti ve věci. V podání ze dne 12. 6. 2023 oznámila převzetí právního zastoupení advokátem , Jméno advokáta B, a podáním ze dne 15. 6. 2023 se odvolala jeho prostřednictvím proti usnesení ze dne 12. 5. 2022, č. j 80 Cm 95/2021-135. Odvolací soud usnesením ze dne 5. 4. 2024, č. j. 12 Cmo 144/2023-298 odvolání odmítl, protože bylo podáno po uplynutí zákonné lhůty (s odůvodněním, že usnesení spolu se žalobou bylo doručeno dne 3. 11. 2022 soudem ustanovenému opatrovníkovi, lhůta pro podání odvolání marně uplynula dne 18. 11. 2022). Žalovaná podala dne 28. 6. 2024 žalobu pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 4. 2024, č. j. 12 Cmo 144/2023-298 z důvodu namítaného nesprávného postupu při ustanovení opatrovníka a při doručování písemností.5. Dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. soud může přerušit řízení, pokud neučiní jiná vhodná opatření, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.6. Důvody pro přerušení řízení dle citovaného ustanovení shrnul Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 20 Cdo 580/2024 (a v dalších rozhodnutích v něm uvedených) tak, že jsou „dány zejména tehdy, probíhá-li řízení, v němž je řešena otázka, která má podstatný význam pro řešení daného případu, vztahuje se k danému skutkovému stavu a soud je oprávněn si ji vyřešit sám podle ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř. Hlavní důvod pro přerušení řízení spočívá v hospodárnosti řízení, tj. aby stejná otázka nebyla posuzována nadbytečně dvakrát. Soud přitom bere v úvahu i stav (pokročilost) obou řízení tak, aby eventuální přerušení mělo vůbec praktický smysl s ohledem na předpokládanou délku řízení, na jehož skončení hodlá vyčkat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. března 2014, sp. zn. 28 Cdo 3568/2013). Z hlediska hospodárnosti řízení je pak třeba vždy posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, tj. zda nebude účelnějším, vyřeší-li si soud otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, předběžně sám (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009).“7. Postup soudu dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je fakultativní a jeho použití je na místě v případě, kdy otázka řešená v jiném řízení má podstatný význam pro řešení posuzovaného případu. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 24. 9. 2024, č. j. 24 Cdo 1663/2024 (a předchozích rozhodnutích zde uvedených) konstatoval, že tento postup lze výjimečně uplatnit i na přerušení řízení do rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku (či o ústavní stížnosti), „jen je-li odůvodněna obava, že by účastník řízení byl při nepřerušení řízení vystaven mimořádně tíživým a neodčinitelným následkům pro případ, že by související pravomocné rozhodnutí, které bylo podkladem pro rozhodnutí, bylo později zrušeno nebo změněno (k tomu srov. právní názor vyjádřený například v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5471/2015, ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2719/2017, ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 878/2017, ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5245/2016, či ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 32 Cdo 1763/2020).“ Ve vztahu k mimořádným opravným prostředkům v tomto usnesení Nejvyšší soud dále uvedl, že jejich podáním „nedochází k suspenzi právní moci napadeného rozhodnutí, znamená to mimo jiné, že řízení se pokládá dnem právní moci rozhodnutí za skončené, i když rozhodnutí má být (v budoucnu) přezkoumáno soudem cestou mimořádného opravného prostředku. Lze proto poukazovat na to, že občanské soudní řízení (navzdory podanému mimořádnému opravnému prostředku) již neprobíhá, že pravomocné soudní rozhodnutí je (i když bylo napadeno mimořádným opravným prostředkem) závazné pro účastníky řízení, popřípadě též pro další osoby, stanoví-li to zákon, a v tomu odpovídajícím rozsahu též pro všechny orgány (§ 159a o. s. ř.), a že v jiném řízení je možné z něho vycházet; kdyby bylo cestou mimořádného opravného prostředku zrušeno a kdyby věc byla v novém rozhodnutí vyřešena jinak, může být v jiném řízení, v němž z něho soud nebo jiný orgán vycházel a v němž na něm založil své rozhodnutí, zjednána náprava pomocí žaloby na obnovu řízení [§ 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] (k tomu srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1585/2023).“8. V nyní posuzované věci odvolací soud žádné mimořádně tíživé či neodčinitelné následky pro žalovanou pro případ, že by bylo v řízení pokračováno, neshledal. Soud prvního stupně rozhodl bez návrhu o přerušení řízení s odůvodněním, že žalovaná podala žalobu pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 4. 2024, č. j. 12 Cmo 144/2023-298, a v tomto řízení se bude řešit otázka pravomoci českých soudů. Odvolací soud shodně se žalobkyní uvádí, že otázka pravomoci českých soudů již byla v tomto řízení pravomocně vyřešena; vyřešil ji sám soud prvního stu