12 Cmo 7/2025-987 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením soud prvého stupně zastavil řízení ve vztahu k účastnici 1 (výrok I.) a uložil navrhovatelce povinnost zaplatit účastnici 1) náhradu nákladů řízení ve výši 27 800 Kč (výrok II.). Rozhodnutí odůvodnil tím, že se navrhovatelka domáhá vyloučení účastníků 1) a 2) z funkce člena statutárního orgánu účastníka 3). Při jednání před soudem dne 3. 12. 2024 vzala svůj návrh ve vztahu k účastnici 1) zpět po upozornění soudu, že již od 9. 11. 2021 není členkou statutárního orgánu účastníka 3). Soud postupoval podle ust. § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a řízení zastavil, když ostatní účastníci se zpětvzetím souhlasili. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. Uvedl, že navrhovatelka vzala návrh vůči účastnici 1) zpět, čímž procesně zavinila zastavení řízení; účastnici 1) tak přiznal náhradu nákladů řízení, sestávající z odměny advokátky ve výši 24 800 Kč za 10 úkonů právní služby po 2 480 Kč (dle § 151 odst. 2 o. s. ř., § 7 bod 1, § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 3 000 Kč za 10 úkonů po 300 Kč (dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu), tedy celkem částku 27 800 Kč.2. Navrhovatelka podala včasné odvolání proti výroku II. shora uvedeného usnesení, v němž navrhla, aby odvolací soud tento výrok změnil tak, že navrhovatelka není povinna účastnici 1) hradit náklady řízení. Uvedla, že řízení o vyloučení členů statutárního orgánu je řízením, které lze zahájit i bez návrhu, soud měl proto aplikovat ustanovení o náhradě nákladů řízení dle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Řízení ve vztahu k účastnici 1) bylo zastaveno po upozornění soudu, že tato již není členkou statutárního orgánu, navrhovatelka proto navrhla řízení zastavit, neboť jeho pokračování by postrádalo smysl. Mezi bytovým družstvem a členy jeho statutárního orgánu navíc probíhají jednání o smírném uspořádání poměrů, jehož součástí má být též to, že si každý z účastníků ponese své náklady sám. Takové okolnosti nelze hodnotit jako odůvodňující přiznání náhrady nákladů dle § 23 z. ř. s., ani nelze usuzovat, že by navrhovatelka podala návrh na zahájení řízení svévolně a bezdůvodně dle § 24 z. ř. s. Ani při aplikaci ustanovení občanského soudního řádu by nebylo možné za daných okolností zpětvzetí návrhu považovat za procesní zavinění navrhovatelky. Soud prvního stupně tak aplikoval nesprávný právní předpis, případně nesprávně právně posoudil skutkový stav.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.4. Z obsahu spisu se podává, že navrhovatelka se svým návrhem ze dne 30. 6. 2017 domáhala vyloučení účastníků 1) a 2) z funkce členů statutárního orgánu bytového družstva (účastníka 3). Při jednání konaném dne 3. 12. 2024 vzala navrhovatelka svůj návrh ve vztahu k účastnici 1) zpět po upozornění, že tato není již od 9. 11. 2021 členkou statutárního orgánu bytového družstva. Ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu souhlasili.5. Podle ust. § 1 odst. 3 z. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád.6. Podle ust. § 23 z. ř. s. bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu.7. Podle ust. § 24 z. ř. s. soud může uložit náhradu nákladů řízení zcela nebo částečně tomu, kdo podal návrh na zahájení řízení, ačkoli šlo o svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování práva.8. S navrhovatelkou je nutno souhlasit v tom, že řízení o vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce náleží mezi řízení, která lze zahájit i bez návrhu, jak vyplývá z ust. § 63 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. V předmětné věci měl proto soud prvního stupně rozhodnout o nákladech řízení dle speciální právní úpravy obsažené v ust. § 23 z. ř. s. Přiznat náhradu nákladů dle tohoto ustanovení lze pouze výjimečně; ze spisu však nevyplývají zvláštní okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů účastnici 1), ani nelze uzavřít, že by ze strany navrhovatelky šlo o svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování práva.9. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku II., kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s. změnil tak, jak je shora uvedeno.10. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení odvolací soud rozhodl ve výroku II. tohoto usnesení podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s. tak, že ve vztahu mezi navrhovatelkou a účastnicí 1) nemá nikdo právo na jejich náhradu, když pro přiznání náhrady nákladů neshledal důvody.