14 Cmo 104/2024-405 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem podílu ve společnosti , Jméno advokáta A, . (dále též jen „společnost“), o velikosti 67/1000, čemuž odpovídá vklad na základním kapitálu v částce 134 000 Kč (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci 1. žalovanému k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení 60 984 Kč (výrok II.), a dále žalobci uložil povinnost zaplatit společnosti na náhradě nákladů řízení 22 400 Kč a to rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Jedná se (již) v pořadí o třetí rozhodnutí soudu prvního stupně, když jeho usnesení ze dne 15. 5. 2019, č. j. 78 Cm 259/2015-142, zrušil zdejší soud usnesením ze dne 21. 9. 2020, č. j. 14 Cmo 303/2019-178, a jeho v pořadí druhé usnesení ze dne 27. 4. 2022, č. j. 78 Cm 259/2015-66, zrušil zdejší soud usnesením ze dne 26. 4. 2023, č. j. 14 Cmo 227/2022-280.3. Soud prvního stupně vyšel ve svém (dalším) rozhodnutí z toho, že:- 1. žalovaný je v obchodním rejstříku zapsán jako společník společnosti s podílem 67/1000 na základním kapitálu společnosti;- 15. 7. 2011 podepsal žalobce a 1. žalovaný listinu označenou jako „Smlouva o převodu podílu ve spol. , právnická osoba, .“ (dále též jen „smlouva o převodu podílu“), což zjistil z výpisu z knih podpisů;- obsah smlouvy o převodu podílu provedeným dokazováním (ani výslechy svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , tituly před jménem, , právnická osoba, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , dále jen „, právnická osoba, .“, či účastnickým výslechem žalobce a 1. žalovaného, ani listinami) zjištěn nebyl;- 15. 7. 2011 byly , jméno FO, , , jméno FO, a , tituly před jménem, , právnická osoba, (na straně jedné) a žalobcem (na straně druhé) podepsány smlouvy, jejichž „předmětem byl převod obchodního podílu“ ve společnosti na žalobce;- 15. 7. 2011 vyslovila valná hromada společnosti souhlas s převodem obchodního podílu 1. žalovaného (o velikosti 67/1000) na žalobce.4. Na takto ustanoveném základě soud prvního stupně s odkazem na § 115 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“), uzavřel, že je-li 1. žalovaný zapsán v obchodním rejstříku jako „majitel sporného podílu“, má žalobce na požadovaném určení naléhavý právní zájem (§ 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále též jen „o. s. ř.“). Pasivně legitimováni jsou 1. žalovaný a společnost. Žalobce však neprokázal (mezi účastníky sporný) obsah smlouvy o převodu podílu (v uvedeném neunesl důkazní břemeno). Žalobcem tvrzené skutečnosti se z provedeného dokazování (kromě výpovědi žalobce) nepodávají. Samotná skutečnost, že mezi žalobcem a 1. žalovaným byla smlouva o převodu podílu uzavřena, nedává odpověď na otázky „za jakých podmínek“ tak bylo učiněno, a zda nabyla účinnosti, to vše v situaci, kdy nebyla předložena (rejstříkovému) soudu k provedení zápisu z ní se podávajících skutečností. Nebyla-li , tituly před jménem, , jméno FO, pro toto řízení zbavena mlčenlivosti, není možné na její výpovědi trvat (§ 21 odst. 1, 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii).5. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšnému 1. žalovanému přiznal 60 984 Kč sestávající z odměny za 18 (tam specifikovaných) úkonů právní služby po 2 500 Kč, 18 režijních paušálů po 300 Kč a 21 % DPH. Procesně úspěšné 2. žalované přiznal 22 400 Kč, sestávající z odměny za 8 (tam specifikovaných) úkonů právní služby po 2 500 Kč, 8 režijních paušálů po 300 Kč.6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.7. Odvolatel namítá, že již v podání ze dne 24. 8. 2021 (k výzvě soudu prvního stupně) sdělil obsah smlouvy o převodu podílu (sdělením přesného znění). Tvrdil-li 1. žalovaný opak (např. co do sjednaných odkládacích podmínek), bylo na něm, aby své tvrzení prokázal (odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, z níž cituje). Soud prvního stupně v rozporu se zákonem přenesl důkazní břemeno na žalobce. Zničil-li písemné vyhotovení smlouvy o převodu podílu 1. žalovaný, má taková skutečnost jít k jeho tíži. Shodně tak zmaření výslechu svědkyně J. R. (jež byla z jeho strany zproštěna mlčenlivosti, což je dle jeho názoru dostačující), přičemž tuto skutečnost je nutno posuzovat v kontextu jejího vyjádření ze dne 10. 3. 2020 učiněného v trestním řízení vedeném před Okresním soudem ve Znojmě. Soudu prvního stupně vytýká i porušení zásady volného hodnocení důkazů, provedené důkazy totiž nehodnotil v jejich vzájemné souvislosti. Navrhl provedení audiozáznamu z jednání před soudem prvního stupně, při němž byla provedena účastnická výpověď 1. žalovaného, jeho výpověď byla „nejistá, zmatená“, a tedy ve výsledku nepřesvědčivá.8. 1. žalovaný s odvoláním nesouhlasil, navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Žalobce neprokázal platné uzavření smlouvy o převodu podílu, ani její doručení společnosti. Cílem postupu žalobce je připravit 1. žalovaného o jeho podíl, a tím mu zabránit v uplatnění jeho práv v (již zahájeném, avšak přerušeném) řízení o náhradu škody (způsobené z pozice jednatele společnosti). Předložené důkazy svědčí jednoznačně o tom, že žalobce (coby tehdejší jednatel společnosti) s 1. žalovaným jako se společníkem jednal (oslovoval jej tak v komunikaci, zval jej na zasedání valné hromady, nadto převod podílu by byl bez souhlasu úvěrující banky zakázán), žalobcem tvrzeným postupem by „páchal ekonomickou sebevraždu“. Nesouhlasí se závěry odvolatele týkající se: (i) rozložení důkazního břemene, odkazuje na (ve věci vydané) usnesení odvolacího soudu z 26. 4. 2023, č. j. 14 Cmo 227/2022-280, (ii) zmaření důkazů, „nepovažoval totiž za nutné uchovávat neúčinnou a zaniklou smlouvu“, (iii) hodnocení důkazů provedené soudem prvního stupně. Věrohodně v průběhu řízení vysvětlil, z jakých konkrétních důvodu nezprostil J. R. mlčenlivosti. Bylo tomu tak proto, že předmětem proběhlých jednání byly skutečnosti mající charakter obchodního tajemství společnosti a žalobce, jež v součinnosti s „údajnými věřiteli“ inicioval šikanózní insolvenční návrh vůči společnosti, by získal informace, které budou zneužity při jeho snaze společnost destabilizovat a na její úkor se bezdůvodně obohatit.2. žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, stejně jako řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.10. Jednání odvolacího soudu bylo (dne 13. 1. 2025) konáno v nepřítomnosti zástupce 2. žalované (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), neboť jím uváděné důvody jeho odročení neopodstatnily. Ustálené soudní praxi totiž odpovídá závěr, dle něhož, má-li být jednání z důležitých důvodů odročeno, musí být důvod odročení řádně tvrzen a zásadně i doložen co do jeho existence, aby soud mohl posoudit jeho závažnost, což nebylo zástupem 2. žalované splněno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2000, sp. zn. 25 Cdo 911/2000), přičemž, zkoumá-li soud, zda účastník (zástupce) žádá o odročení jednání z důležitého důvodu, může vycházet jen ze skutečností, které mu jsou známy v době rozhodování o této žádosti [srov. např. rozhodnutí publikované pod č. C 524 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 6, cit. v např. Odročení soudního jednání a omluva účastníka nebo jeho právního zástupce (J. Spáčil, Bulletin advokacie 2004, 3:12), kde jsou shrnovány ustálené závěry soudní praxe k této otázce]. Zástupce 2. účastnice v žádosti o odročení jednání (ze dne 11. 1. 2025) tvrdil, že je v „pracovní neschopnosti“ (od 9. 1. 2025), což dokládá potvrzením o dočasné pracovní neschopnosti. Podává-li se však z (doloženého) potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti, že tato byla vystavena pro „zaměstnavatele Západočeská univerzita v Plzni“, tj. pro školský vzdělávací subjekt (vysokou školu), pak při absenci dalších tvrzení (ze strany dotčeného zástupce) není možno (bez dalšího) uzavřít, že se jedná o okolnost, která by mu bránila v účasti u jednání odvolacího soudu dne 13. 1. 2025, tedy, že by v daném případě šlo o důležitý důvod, pro něž by mělo být jednání odročeno. Je tomu tak proto, že k tomu, aby žádost o odročení byla podložena důležitým důvodem, je potřebné, aby zástupce tvrdil takové skutečnosti, které jsou vzhledem ke své povaze způsobilé jeho účast u jednání soudu omluvit, tj. ty, jež mu znemožňují se jednání zúčastnit, a současně jsou vážné (důležité, omluvitelné) jak z hledisek objektivních, tak subjektivních, zda mohla být překážka předvídána, případně odvrácena (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1358/99, nebo ze dne 25. 5. 1999, sp. zn. 31 Cdo 2432/98, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovis