14 Cmo 358/2024-56 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením přiznal likvidátorce zaniklé společnosti , právnická osoba, . v likvidaci (dále jen „společnost“) , tituly před jménem, , jméno FO, (dále jen „likvidátorka“) odměnu za provedenou likvidaci společnosti ve výši 5 000 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze po právní moci usnesení [výrok I.], a náhradu hotových výdajů spojených s likvidací společnosti ve výši 4 562 Kč, která jí po odečtení poskytnuté zálohy na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč již nebude vyplacena [výrok II.], a rozhodl, že likvidátorka je povinna zaplatit nespotřebovanou část zálohy na hotové výdaje ve výši 5 438 Kč na účet Městského soudu v Praze s uvedením příslušných platebních dispozic, a to do tří dnů od právní moci usnesení [výrok III.].2. Soud prvního stupně uvedl, že likvidátorka byla jmenována do funkce v období mezi 1. 1. 2001 a 31. 12. 2013, proto bude na tuto věc v souladu s § 3043 odst. 2 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, aplikována vyhláška č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále jen „vyhláška“). Přitom odkázal na ustálenou rozhodovací praxi Vrchního soudu v Praze. Výrok I. odůvodnil s odkazem na § 71 odst. 6 a 9 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a § 4 odst. 1 a 2 vyhlášky tím, že odměna nižší než 5 000 Kč „se jeví jako dosti nízká zejména s ohledem na početnost zákonných povinností likvidátorky, potřebu znalosti práva a zodpovědnost“ (přitom odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2017, sp. zn. 7 Cmo 74/2016), avšak přiznání vyšší odměny vyhláška neumožňuje. Dle § 5 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, likvidátorce nenáleží náhrada DPH. Výrok II. usnesení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 8 odst. 1 vyhlášky tím, že za účelně vynaložené a doložené shledal hotové výdaje na zveřejnění oznámení vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku ve výši 2 160 Kč, na ověřování listin ve výši 126 Kč, na správní poplatky ve výši 486 Kč a na poštovné ve výši 790 Kč, jejichž náhradu likvidátorce přiznal. Účelně vynaloženým pak neshledal hotový výdaj na archivaci písemností a účetnictví ve výši 2 400 Kč, neboť podle jeho přesvědčení tato cena přesahuje cenu za archivaci dokumentů obvyklou. Tou je dle soudu prvního stupně 1,00 Kč za jeden běžný metr (cca 12 šanonů) za den, tedy zhruba 30 Kč za jeden šanon za rok, tj. 300 Kč za desetileté archivační období (za jeden běžný metr pak 3 650 Kč za desetileté archivační období). Vzhledem k tomu, že jde o likvidaci nemajetné společnosti a likvidátorka byla do této funkce jmenována pro více podobných společností, objem archivovaných dokumentů by neměl přesáhnout jeden běžný metr. I s ohledem cenu dalších s archivací spojených činností shledal za přiměřenou částku ve výši 1 000 Kč, kterou likvidátorce jako náhradu tohoto hotového výdaje přiznal. Likvidátorce naopak nepřiznal náhradu hotového výdaje na „kopírování listin (odhad)“, „kancelářský materiál (odhad)“ a „telekomunikační poplatky (odhad)“ v celkové výši 1 050 Kč, neboť jejich vynaložení likvidátorka soudu nedoložila. Dále jí nepřiznal ani náhradu za „vedení účetnictví a zpracování účetních závěrek“ ve výši 3 000 Kč, jelikož vzhledem k tomu, že likvidátorka (jmenovaná ze seznamu insolvenčních správců) tuto činnost delegovala na třetí osobu a společnost byla nemajetná a neaktivní, je náhrada již zahrnuta v likvidátorce přiznané odměně (k tomu odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2012, sp. zn. 7 Cmo 456/2011). Soud prvního stupně tak likvidátorce přiznal z jí požadované výše náhrady hotových výdajů (10 012 Kč) částku 4 562 Kč a uložil jí vrátit částku 5 438 Kč představující rozdíl mezi poskytnutou zálohou ve výši 10 000 Kč a přiznanou náhradou hotových výdajů na účet soudu prvního stupně.3. Proti výrokům II. a III. usnesení soudu prvního stupně podala likvidátorka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud tyto výroky zrušil, nebo změnil tak, že likvidátorce přizná náhradu hotových výdajů spojených s likvidací ve výši 10 012 Kč.4. Odvolatelka nesouhlasí s nepřiznáním náhrady hotového výdaje za vedení účetnictví a zpracování účetních závěrek. Odvolatelka namítá, že soudem prvního stupně citované usnesení Vrchního soudu v Praze není na tuto věc použitelné, resp. bylo již překonáno. Není pravdou, že sestavení účetnictví u neaktivních a nemajetných společností vždy znamená pouze vyplnit daňové přiznání s nulovou položkou. I k tomuto výsledku je třeba dojít šetřením. Po dobu likvidace je také nezbytné sestavit účetní závěrky včetně rozvahy obsahující veškerá zjištění o majetku a dluzích likvidované společnosti. Odvolatelka nese za vedení účetnictví odpovědnost, která se vstupem společnosti do likvidace neumenšuje. Povinnost k vedení účetnictví navíc vyplývá přímo ze zákona. Dále odvolatelka příkladmo uvádí, k jakým činnostem je likvidátor v souvislosti s vedením účetnictví povinen. K nepřiznání náhrady za archivaci dokumentů uvádí, že žádná spisovna nepřijme k archivaci jediný šanon. Obvyklá cena bez zohlednění souvisejících nákladů by činila 4 380 Kč, vč. DPH. Některé z dokumentů se musí archivovat po dobu 30, nikoli 10 let. Státní archivy navíc vydávají souhlas se skartací až po 45 letech. Zákonnou povinnost archivace přitom nelze obejít. Náhrada ve výši 1 000 Kč je proto nepřiměřená. Vynaložení administrativních výdajů není odvolatelka schopna doložit, potřeba jejich vynaložení je ale dle odvolatelky nezpochybnitelná.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (§ 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/), a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.6. Dle § 1 odst. 2 vyhlášky určuje odměnu likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem soud. V případě, kdy jsou odměna likvidátora a jeho hotové výdaje hrazeny státem, vyplácí tyto částky soud.7. Dle § 6 vyhlášky je v odměně likvidátora je zahrnuta i náhrada za administrativní a jiné práce uskutečněné v souvislosti s prováděním likvidace.8. Dle § 8 odst. 1 vyhlášky likvidátorovi náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie.9. Vzhledem k tomu, že odvolatelka byla do funkce likvidátorky jmenována usnesením soudu prvního stupně ze dne 12. 12. 2007, č. j. 71 Cm 48/2007-19, které nabylo právní moci dne 20. 2. 2008, posuzoval odvolací soud její nárok na náhradu hotových výdajů podle vyhlášky (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2023, sp. zn. 14 Cmo 244/2022, nebo ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 14 Cmo 58/2023).10. Soud prvního stupně s ohledem na skončení likvidace, výmaz společnosti z obchodního rejstříku a odvolatelkou předložené vyúčtování odměny a hotových výdajů správně přistoupil k rozhodnutí o předmětných nárocích odvolatelky (srov. zejm. § 71 odst. 6, § 74 odst. 1, § 75 odst. 1 a 6 a § 75a obch. zák.).11. V konečné zprávě likvidátora a návrhu na určení odměny a náhrady hotových výdajů ze dne 16. 4. 2024 požadovala odvolatelka náhradu hotových výdajů v celkové výši 10 012 Kč.12. První předestřenou otázkou je účelnost hotových výdajů vynaložených na službu sestavování účetních závěrek a zpracování daňových přiznání, kterou odvolatelce poskytla společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále též jen „, jméno FO, “). Výdaj na poskytnutí této služby odvolatelka doložila příjmovým pokladním dokladem za sestavování účetních závěrek a zpracování přiznání k dani z příjmu právnických osob vystaveným na částku 3 000 Kč.13. Soud prvního stupně odvolatelce nepřiznal náhradu tohoto hotového výdaje s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2012, sp. zn. 7 Cmo 456/2011, neboť společnost je neaktivní a nemajetná. Soud prvního stupně však pomíjí, že v citovaném usnesení soud nezaložil svůj závěr pouze a jedině na nemajetnosti a neaktivitě likvidované společnosti. Tuto skutečnost soud spojil s tím, že zkušený likvidátor jmenovaný do této funkce soudem ze seznamu insolvenčních správců delegoval vedení účetnictví na třetí osobu. Ač měl tedy v daném případě mít k této činnosti (která navíc pro nemajetnost a neaktivitu likvidované společnosti neměla být náročná) sám dostatečnou odbornost, svěřil její výkon třetí osobě. Proto soud v citovaném usnesení došel k závěru, že náhrada výdajů za vedení účetnictví je zahrnuta již ve zvýšené odměně likvidátora.14. Soud prvního stupně přehlédl, že závěr vyplývající z jím citovaného usnesení byl v rozhodovací praxi zdejšího soudu překonán. Skutečnost, že odvolatelka pověřila vedením účetnictví a zpracováním účetních závěrek (vztahujících se třeba i k nemajetné a neaktivní společnosti) jiný subjekt, ji sama o sobě nezbavuje nároku na náhradu hotových výdajů za tuto činnost. I odvolací soud tak p