14 Cmo 60/2025-249 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl, že v řízení se v souladu s § 111 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), pokračuje, neboť řízení vedené pod sp. zn. 75 Cm 122/2019 u Městského soudu v Praze (dále jen „vedlejší řízení“) bylo již pravomocně skončeno (výrok I.), uložil navrhovatelce, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení sdělila, zda na podaném návrhu stále trvá (výrok II.), a oběma účastníkům uložil, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení sdělili, zda věci, pro které se navrhovatelka domáhá zmocnění ke svolání valné hromady společnosti , Jméno navrhovatelky C, . (dále jen „společnost“), nebyly již na valné hromadě společnosti projednány. Soud prvního stupně pro případ, že valná hromada společnosti již předmětné věci projednala, uložil oběma účastníkům sdělit soudu rovněž to, zda byla či nebyla vyslovena neplatnost těchto usnesení (výrok III.).2. Proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně podali odvolání oba účastníci.3. Navrhovatelka navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že řízení se přerušuje „do pravomocného skončení (vedlejšího) řízení o žalobě pro zmatečnost“. Uvádí, že důvody pro přerušení řízení stále trvají. Ve vedlejším řízení bylo totiž podáno dovolání (vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 27 Cdo 3109/2024) a žaloba pro zmatečnost. Věc proto dle navrhovatelky nelze považovat za „definitivně skončenou“.4. Společnost navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se v řízení nepokračuje, případně, aby usnesení soudu prvního stupně zrušil. Shrnuje dosavadní průběh řízení. Zdůrazňuje, že vedlejší řízení, do jehož pravomocného skončení bylo přerušeno nadepsané řízení, bylo sice již pravomocně skončeno rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 4. 2024, č. j. 14 Cmo 87/2023-195, důvody pro přerušení však nadále trvají, neboť ve vedlejším řízení podala navrhovatelka dovolání a žalobu pro zmatečnost. Pokračování v tomto řízení by proto nebylo procesně hospodárné a hrozilo by vznikem neodčinitelných následků, k čemuž by mohlo dojít, pokud by otázka posuzovaná v obou řízeních byla posouzena odlišně.5. Společnost ve svém vyjádření k odvolání navrhovatelky uvedla, že je vhodné, aby odvolací soud respektoval shodnou vůli účastníků a hospodárnost soudního řízení.6. Odvolací soud přezkoumal I. usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 a 6 o. s. ř., ve spojení s § 1 odst. 3 a 4 a § 28 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.], a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.7. Řízení ve věci samé je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3 a 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci zákona o zvláštních řízeních soudních.8. Podle § 111 odst. 2 o. s. ř. jestliže je řízení přerušeno podle § 109 odst. 1 a 2, činí soud všechna potřebná opatření, aby byly odstraněny překážky, jež způsobily přerušení nebo pro které přerušení trvá. Jakmile odpadne překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, pokračuje soud v řízení i bez návrhu.9. Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně svým usnesením ze dne 9. 11. 2021, č. j. 71 Cm 419/2015-188, s odkazem na § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušil nadepsané řízení do pravomocného skončení vedlejšího řízení. Vedlejší řízení bylo pravomocně skončeno na základě usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 4. 2024, č. j. 14 Cmo 87/2023-195, které nabylo právní moci dne 17. 6. 2024 (§ 121 o. s. ř.). Proti tomuto pravomocnému usnesení bylo podáno dovolání (řízení je u Nejvyššího soudu vedeno pod sp. zn. 27 Cdo 3109/2024) a žaloba pro zmatečnost (§ 121 o. s. ř.; uvedené lze ověřit také na webu www.infosoud.justice.cz).10. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se podává, že v případě fakultativního přerušení řízení podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. (jak tomu bylo i v projednávané věci) jakmile odpadne překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, soud pokračuje, resp. musí pokračovat v tomto přerušeném řízení; jeho rozhodnutí tento (zákonem předvídaný) postup pouze deklaruje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1669/2018, a ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2800/2020). Na tomto závěru nic nemůže změnit skutečnost, že v řízení, pro které bylo řízení přerušeno do jeho pravomocného skončení, bylo podáno dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2376/2018, ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 839/2019, či ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3005/2024). K těmto závěrům se Nejvyšší soud přihlásil také v usnesení ze dne 12. 7. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1828/2022, v němž dovodil, že jakmile odpadla překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno (v souvisejícím řízení bylo vydáno pravomocné rozhodnutí), byl soud povinen pokračovat v přerušeném řízení bez zřetele na to, že proti pravomocnému rozhodnutí byla, či snad mohla být podána ústavní stížnost.11. Podle odvolacího soudu jsou uvedené závěry aplikovatelný i v případě, kdy ve vedlejším řízení, do jehož pravomocného skončení bylo řízení přerušeno, byla podána žaloba pro zmatečnost, která je - stejně jako dovolání - mimořádným opravným prostředkem.12. Soud prvního stupně proto správně rozhodl o pokračování v přerušeném řízení, neboť překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno odpadla (§ 111 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).13. Nutno dodat, že odvolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí, které není rozhodnutím ve věci samé, toliko z těch důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil v jeho výroku I. (§ 212a odst. 6 o. s. ř.). Proto ani sám o novém přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. v tomto odvolacím řízení rozhodnout nemůže, jakkoliv to účastníci ze shodných (nových) důvodů v odvoláních navrhují.14. Mají-li tak účastníci řízení za to, že existuje (nový) důvod pro přerušení řízení, mohou soudu prvního stupně buď shodně přerušení řízení navrhnout dle § 110 o. s. ř., nebo každý z nich může samostatně podat (nový) návrh na přerušení řízení dle § 109 o. s. ř.15. Odvolací soud proto ze shora vyložených důvodů napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).16. O nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).