14 Cmo 95/2025-209 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl dle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), o přerušení řízení do pravomocného skončení řízení vedeného před Okresním soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 38 C 202/2023.2. Soud prvního stupně usnesení odůvodnil tím, navrhovatelka je účastníkem řízení o pozůstalosti po panu , jméno FO, , zemřelém 9. 3. 2021 (dále jen „zůstavitel“), vedeném u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 17 D 666/2021. Toto postavení nabyla na základě smlouvy o zcizení dědictví ze dne 29. 6. 2023, uzavřené mezi ní jakožto nabyvatelem a syny zůstavitele JUDr. PhDr. , jméno FO, , , jméno FO, (dále jen „D. Ř.“) a , jméno FO, (dále jen „R. Ř.“) jakožto zciziteli (dále jen „smlouva o zcizení dědictví“). Zůstavitel byl do své smrti jediným jednatelem účastnice 2) a předsedou představenstva účastnice 3) s výhradou jeho údajného odvolání, které je napadeno pro neplatnost. Po smrti zůstavitele nastoupila na jeho místo dne 10. 3. 2021 v účastnici 2) , jméno FO, (dále jen „A. Ř.“) a následně dne 15. 8. 2023 účastnice 1), která funkci jednatelky účastnice 2) vykonává i v době podání návrhu. A ke dni 8. 7. 2022 byla účastnice 1) zvolena do funkce člena a předsedy představenstva účastnice 3), přičemž tuto funkci vykonává též ke dni podání návrhu. Od 14. 4. 2021 je rovněž jednatelkou účastnice 4). Účastnice 1) je dcerou zůstavitele a A. Ř., a tedy vedle navrhovatelky a A. Ř. jedním z potencionálních dědiců po zůstaviteli. Jednání účastnice 1) při výkonu jejích funkcí se bezprostředně dotýkají dědických práv navrhovatelky, která je věřitelem účastnic 2) a 3). Navrhovatelka v návrhu popsala dluhy, které za účastnicemi 2) a 3) eviduje a vymáhá v rámci soudních řízení, přičemž účastnice 1) je odmítá splnit, přestože jsou účastnicemi 2) a 3) uznané. Navrhovatelka má současně za to, že účastnice 1) opakovaně porušila své povinnosti a péči řádného hospodáře při výkonu funkce statutárního orgánu hned v několika společnostech, které navrhovatelka uvádí. V průběhu nadepsaného řízení soud prvního stupně zjistil, že u Okresního soudu v Hradci Králové je pod sp. zn. 38 C 202/2023 vedeno řízení o určení dědického práva, kterého se A. Ř. domáhá proti účastnici 1), D. Ř. a R. Ř. určení, že je jedinou dědičkou po zůstaviteli dle závěti zůstavitele ze dne 16. 2. 2021, a pokud ne dle ní, pak dle závětí ze dne 28. 2. 2020 či ze dne 15. 11. 2020 (dále jen „druhé řízení“). V druhém řízení bylo nejprve zjištěno, že závěť ze dne 16. 2. 2021 je pravým a platným pořízením pro případ smrti zůstavitele. Řízení však bylo dne 30. 4. 2024 přerušeno pro zahájení trestního stíhání A. Ř. pro spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu a zneužití pravomoci úřední osoby, kterých se měla dopustit manipulací s poslední vůlí zůstavitele. Bude-li uznána vinnou, bude mít tato skutečnost zásadní význam z hlediska její dědické nezpůsobilosti. Soud prvního stupně proto nadepsané řízení přerušil, neboť v druhém řízení je řešena zcela zásadní otázka, tedy kdo je dědicem po zůstaviteli. Aktivní legitimace navrhovatelky v nadepsané věci je pak zcela závislá na výsledcích trestního stíhání A. Ř. a rozhodnutí v druhém řízení.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, nebo změnil tak, že se řízení nepřerušuje.4. Odvolatelka vytýká soudu prvního stupně chybný závěr v tom, že výsledek druhého řízení ovlivní aktivní věcnou legitimaci navrhovatelky. Podmínka pro přerušení řízení stanovená § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. tedy není naplněna. Dle odvolatelky je vyřešení otázky určení okruhu dědiců po zůstaviteli pro nadepsané řízení irelevantní. Navrhovatelka je jedním z potencionálních dědiců a její dědická způsobilost nebyla nikdy žádným účastníkem sporována. Stala se jím na základě smlouvy o zcizení dědictví. Kromě práva na pozůstalost náleží navrhovatelce i právo na povinný díl, o čemž v řízení o pozůstalosti doposud nepanovaly žádné pochybnosti. Jediným zpochybňovaným potencionálním dědicem je A. Ř., zbývající okruh dědiců je dán. Tato skutečnost sama o sobě nemůže mít za následek odložení možnosti domáhat se ochrany práv proti potencionálně závažně poškozujícímu jednání ze strany účastnice 1) z pozice člena statutárních orgánů účastnic 2) až 4), když je takovým jednáním mj. kráceno dědické právo, příp. právo na povinný díl navrhovatelky. Důležitý zájem na zahájení nadepsaného řízení je na straně navrhovatelky nepochybně dán. Důležitý zájem je třeba vykládat šířeji než jen jako právní zájem, zahrnuje i zájem ekonomický, morální či společenský. Nedojde-li ze strany soudu k včasnému zásahu, bude účastnice 1) v závadovém jednání (spočívajícím především ve vyprázdnění obsahu pozůstalosti po zůstaviteli) ke škodě všech dalších účastnic, navrhovatelky i všech dalších dědiců nadále pokračovat po velmi dlouhou dobu, neboť v dohledné době nelze očekávat skončení druhého řízení v důsledku jeho přerušení pro paralelně probíhající trestní řízení. K tomu odvolatelka odkazuje na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 11. 2024, č. j. 5 Cmo 24/2024-490, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 11. listopadu 2023, č. j. 16 Cm 184/2022-419, ve věci týkající se zaplacení částky 240 387 373,80 Kč s příslušenstvím ze strany zde účastnice 2) do pozůstalosti po zůstaviteli, přičemž účastnice 1) ke dni podaného odvolání neučinila žádné kroky ke splnění této povinnosti. Případná pasivita soudu prvního stupně vyčkávajícího rozhodnutí v druhém řízení tedy může mít za následek jen těžko zvratitelné negativní důsledky v majetkové sféře hned několika různých osob.5. K podanému odvolání se vyjádřila účastnice 1) tak, že je považuje za nedůvodné, s usnesením soudu prvního stupně se ztotožňuje.6. Účastnice 1) souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že pokud lze alespoň hypoteticky vůbec uvažovat o tom, zda by navrhovatelka měla mít aktivní věcnou legitimaci k podání návrhu ve věci samé, což dle účastnice 1) tak jako tak nemá, je k tomu zcela nutnou podmínkou postavit najisto, že je dědicem z pozůstalosti, a má tak na fungování účastnic 2) až 4) důležitý zájem. Tvrzení navrhovatelky, že dosud nebylo její dědické právo zpochybňováno, jednak není pravdivé, a i kdyby nebylo, mohlo by se tak stát kdykoli v budoucnu. Neplatí ani, že by navrhovatelka měla s jistotou nárok alespoň na povinný podíl, neboť není nepominutelným dědicem po zůstaviteli. Právo na povinný díl nelze na základě právního jednání nepominutelného dědice zcizit. Povinný díl náleží toliko nepominutelnému dědici, nejde o volně převoditelné právo. Stejně tak je neopodstatněná obava navrhovatelky z údajných dlouhodobých a systematických kroků účastnice 1), které jsou způsobilé poškodit obsah a rozsah pozůstalosti po zůstaviteli, neboť ta ve funkci statutárních orgánů účastnic 2) a 3) od 3. 1. 2025 již nepůsobí. V účastnici 4) sice nadále zůstává ve funkci člena statutárního orgánu, avšak v jejím případě navrhovatelka žádné ani údajné poškození netvrdí. Ohrožení účastnice 4) dosud nebylo osvědčeno, natož prokázáno.7. Po přezkoumání odvoláním napadeného usnesení soudu prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.8. Podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.9. Odvolací soud při přezkumu rozhodnutí týkajících se aplikace § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. vychází konstantně z judikaturního výkladu shrnutého výstižně Nejvyšším soudem např. v usnesení ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3775/2017, podle něhož „Ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. neukládá soudu povinnost přerušit řízení, probíhá-li jiné řízení, v němž je řešena otázka významná pro rozhodnutí ve věci, ale pouze soud k takovému postupu opravňuje, a proto závisí na uvážení soudu, zda řízení přeruší.“ […] „Důvody k přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, která se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud může vyřešit sám podle § 135 odst. 2 o. s. ř. Hlavní důvod pro přerušení řízení spočívá v hospodárnosti řízení, tedy v tom, aby stejná otázka nebyla posuzována nadbytečně dvakrát“. Jde o zajištění hospodárnosti řízení, a proto by měl soud vždy posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní