19 Cmo 4/2025-52 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl takto: „I. Soud nařizuje toto předběžné opatření: Odpůrkyni 1) se ukládá zdržet se nakládání s pozemky parc. č. 1210/16, 1210/17, 1210/18, 1210/98 a 1235/2, vše v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zejména formou jejich prodeje nebo převodu na třetí osobu. II. Návrh na nařízení předběžného opatření se, ve vztahu k uložení povinnosti odpůrkyni 1) zdržet se nabízení uvedených pozemků k prodeji, zamítá. III. Návrh na nařízení předběžného opatření se, ve vztahu k uložení povinnosti odpůrkyni 2) zdržet se výkonu zástavního práva dle smlouvy o zastavení shora označených pozemků, uzavřené dne 14. 2. 2024 mezi odpůrkyněmi, zamítá. IV. Navrhovatelce se ukládá, aby do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení podala návrh na zahájení řízení o určení vlastnického práva k pozemkům uvedeným ve výroku I. V. Navrhovatelka je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Praze soudní poplatek za podaný návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, č. účtu , č. účtu, u ČNB , adresa, , konst. symbol , konst. symbol, , variab. symbol , var. symbol, .”2. Výrok I. odůvodnil soud prvního stupně zejména tím, že 2. účastnice při obsazování statutárních orgánů společnosti , právnická osoba, . a následně 1. účastnice , Jméno účastnice, . (dále též jen „společnost“) postupovala v rozporu s akcionářskou dohodou, kterou uzavřela s navrhovatelkou. Ačkoliv e-aukce ohledně předmětných pozemků již proběhla, majetkové právo navrhovatelky je stále ohroženo. Výrok IV. odůvodnil soud prvního stupně tím, že navrhovatelka ve svém návrhu akcentovala neplatnost převodu předmětných pozemků ze společnosti , právnická osoba, . na společnost.3. Proti výrokům I. a IV. usnesení soudu prvního stupně podala společnost odvolání. Navrhuje jejich změnu, kterou bude návrh navrhovatelky zamítnut.4. V obsáhlém odvolání odvolatelka zejména namítá, že usnesení představuje bezprecedentní exces soudu prvního stupně. Bylo vydáno bez právně relevantních tvrzení ohledně návrhu ve věci samé, a pokud by byl připuštěn závěr, že tímto návrhem měla být žaloba na určení vlastnického práva, pak věcně nepříslušným soudem. Navíc je toto usnesení neproporcionálním. Skutečnosti osvědčené soudem prvního stupně z listin předložených navrhovatelkou nevyplývají. Navrhuje spojení s řízením, které je vedeno o odvolání podaném proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. října 2024, č. j. 2 Nc 1285/2024-13. Své námitky a návrhy odvolatelka blíže odůvodňuje.5. Navrhovatelka odvolání neshledává důvodným.6. Uvádí zejména, že skutečnosti rozhodující pro nařízení předběžného opatření soud prvního stupně srozumitelně uvádí a nařízené předběžné opatření je přiměřené. Řízení ve věci samé, kterým má být žaloba na určení vlastnického práva k pozemkům, navrhovatelka zahájila. Své vyjádření rovněž podrobně odůvodňuje.7. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.], a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.8. Podle § 75 odst. 2 o. s. ř. návrh na nařízení předběžného opatření podle § 76 musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení skutečností o tom, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, vylíčení skutečností, které odůvodňují předběžné opatření, a musí být z něj patrno, jakého předběžného opatření se navrhovatel domáhá; ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti musí návrh dále obsahovat identifikační číslo osoby (dále jen „identifikační číslo“) právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení.9. Podle § 75a o. s. ř. návrh na předběžné opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije.10. Rozhodovací (korporátní) soudní praxe je ustálena v posouzení, že nařízení předběžného opatření (§ 74 odst. 1, § 75c odst. 1 o. s. ř.) musí vždy obstát z hlediska principu proporcionality jakožto obecné právní zásady (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. března 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sp. zn. 25 Cdo 2516/2009). Z tohoto principu vyplývá požadavek na poměřování újmy, jež by mohla vzniknout žalobci (navrhovateli) nevyhověním jeho návrhu s újmou, jež by vznikla účastníkovi, jemuž má být předběžným opatřením uložena povinnost, pokud by návrhu naopak vyhověno bylo. Takový postup v sobě nutně zahrnuje posouzení míry důvodnosti návrhu ve věci samé, neboť jestliže se nejeví jako pravděpodobné, že návrh ve věci samé bude úspěšný, pak není zásadně důvodu účastníkovi ukládat navržené právní povinnosti (podobně J. Jirsa a kol., Občanský soudní řád, 1. část, Soudcovský komentář, Wolters Kluwer, 2019, komentář k § 75 a § 75c), což znamená, že potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení o předběžném opatření je nutné posuzovat ve vztahu k předmětu řízení ve věci samé (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2020, sp. zn. 14 Cmo 423/2019, ze dne 17. prosince 2018, sp. zn. 14 Cmo 322/2018, ze dne 9. března 2020, sp. zn. 3 Cmo 30/2018, ze dne 20. ledne 2020, sp. zn. 7 Cmo 7/2020, nebo ze dne 11. ledna 2011, sp. zn. 6 Cmo 1/2021).11. Je-li návrh na nařízení předběžného opatření podán před zahájením řízení, pak musí být z tohoto návrhu zřejmé, jakou žalobu (návrh ve věci samé) hodlá navrhovatel po nařízení předběžného opatření podat, tedy jaké řízení bude následovat pro vyřešení sporů (poměrů) mezi účastníky (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2018, sp. zn. 3 Cmo 30/2018, ze dne 20. ledna 2020, sp. zn. 7 Cmo 7/2020, nebo ze dne 9. března 2020, sp. zn. 14 Cmo 56/2020).12. Navrhovatelka však v návrhu netvrdila ničeho o tom, jakou určitou žalobu (návrh ve věci samé) hodlá vůči společnosti, popř. 2. účastnici podat. Důsledkem tohoto nedostatku je, že nelze posoudit, jestli povinnost, která má být předběžným opatřením uložena, má vůbec vztah k věci samé, a zda jsou tak splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření (§ 74 odst. 1, § 75c odst. 1 o. s. ř.). Návrh tudíž neobsahuje vylíčení skutečností, které odůvodňují předběžné opatření (§ 75 odst. 2 o. s. ř.), tj. neobsahuje všechny náležitosti (§ 75a o. s. ř.). Pak ovšem bylo povinností soudu prvního stupně takový návrh odmítnout (§ 75a ve spojení s § 75c odst. 4 o. s. ř.; k tomuto postupu srov. naposledy označená usnesení Vrchního soudu v Praze).13. Soud prvního stupně postupoval zjevně nesprávně, pokud předběžné opatření v rozsahu výroku I. (svého usnesení) nařídil a pokud navrhovatelce uložil (v rámci závislého výroku) povinnost k podání návrhu na zahájení řízení o určení vlastnického práva k pozemkům (výrokem IV. přezkoumávaného usnesení), který nadto ani navrhovatelka neuvedla jako návrh ve věci samé, jež hodlá podat.14. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a IV. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření odmítl, a v rozsahu povinnosti podat návrh na zahájení řízení tak, že se tato povinnost navrhovatelce neukládá (výrok I. usnesení odvolacího soudu).15. Výroky II. a III. tohoto usnesení jsou opodstatněny tím, že jeho vydáním se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Třebaže soud prvního pochybil i v otázce nákladů řízení, neboť bylo jeho povinností o nich rozhodnout, odvolací soud z důvodu této vady spis soudu prvního stupně k vydání doplňujícího usnesení nevrátil, nýbrž v rámci hospodárnosti řízení (a minimalizace újmy navrhovatelky) rozhodl i o těchto nákladech, které v řízení před soudem prvního stupně společnosti a ani 2. účastnici nevznikly.16. O nákladech řízení mezi navrhovatelkou a společností (výrok II.) bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť společnost byla v řízení plně úspěšná. Navrhovatelka je proto povinna nahradit společnosti náklady řízení spočívající v nákladech jeho právního zastoupení za 2 úkony právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /dále jen „AT“/, a to 1x za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT a 1x za podání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně podle § 11 odst. 2 písm. c) AT, ve výši 3 100 Kč za první z těchto úkonů a 1 550 Kč za úkon posléze uvedený, určených na podkladě § 9 odst. 4 písm. c) AT z tarifní hodnoty 50 000 Kč (což