2 Cmo 215/2020-87 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o zaplacení směnečné pohledávky ve výši , částka, s příslušenstvím a odměnou (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků (výrok II.). V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 4 odst. 1 písm. a/, § 7 odst. 1 a § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSOP“), a konstatoval, že žalobkyně byla usnesením ze dne 7. 5. 2020, č. j. 13 Cm 52/2020-11, vyzvána k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši , částka, , a to ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení. Výzva byla žalobkyni doručena dne 18. 5. 2020, lhůta k zaplacení soudního poplatku tak žalobkyni skončila dne 2. 6. 2020. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudní poplatek zaplatila až dne 3. 6. 2020, kdy byla platba připsána na účet soudu prvního stupně, stalo se tak po marném uplynutí stanovené lhůty a k zaplacení poplatku se nepřihlíží. K tomu soud prvního stupně odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, kterou příkladmo vyjmenoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poplatek za žalobu zaplatila po stanovené lhůtě, rozhodl soud prvního stupně o zastavení řízení postupem podle ustanovení § 9 odst. 1 ZSOP. O nákladech řízení rozhodl podle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně zavinila zastavení řízení a je tak povinna hradit žalovanému náklady řízení. Žalovanému však žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků řízení.2. Žalobkyně podala proti usnesení včasné odvolání, ve kterém uvedla, že v souvislosti s epidemiií koronaviru SARS coV 2 a vyhlášeným nouzovým stavem a následnými omezujícími opatřeními se počátkem dubna 2020 přestěhovala na chatu do obce , jméno FO, . Usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku za žalobu se do její dispozice dostalo až 2. 6. 2020. Předtím na základě upozornění sousedky, že má k vyzvednutí doporučenou poštu, telefonicky kontaktovala soud, kde jí bylo sděleno, že jí bylo zasláno usnesení s výzvou k zaplacení poplatku. Usnesení jí bylo přečteno do telefonu a na základě toho žalobkyně dne 2. 6. 2020 v 9:07 hod. zaplatila soudní poplatek ve výši, jak jí byla sdělena. Poplatek byl na účet soudu připsán dne 3. 6. 2020, tedy jeden den po uplynutí lhůty dle výzvy soudu prvního stupně. , jméno FO, základě toho žalobkyně učinila součástí odvolání návrh na prominutí zmeškání lhůty pro zaplacení soudního poplatku, když k pozdnímu zaplacení poplatku podle ní došlo z omluvitelného důvodu.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání podaného odvolání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že se jedná o odvolání nedůvodné.4. Podle § 2 odst. 1 písm. a/ ZSOP poplatníkem poplatku za řízení před soudem prvního stupně je navrhovatel (navrhovatelé), není-li dále stanoveno jinak. Podle § 4 odst. 1 písm. a/ téhož zákona vzniká poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení. Podle § 7 odst. 1 ZSOP je poplatek, s výjimkou poplatku za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem, splatný vznikem poplatkové povinnosti. Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, vyzve soud podle § 9 odst. 1 ZSOP poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň patnácti dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.5. V daném případě vznikla žalobkyni podáním žaloby poplatková povinnost ve smyslu výše citovaného ustanovení § 4 odst. 1 písm. a/ ve spojení s § 2 odst. 1 písm. a/ ZSOP. Vzhledem k tomu, že soudní poplatek za žalobu nebyl žalobkyní zaplacen při jejím podání, vyzval ji soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 5. 2020, č. j. 13 Cm 52/2020-11, k jeho zaplacení ve výši , částka, podle položky 1b sazebníku soudních poplatků ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení s poučením, že řízení bude v případě nezaplacení poplatku zastaveno a že k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Výzva byla žalobkyni doručena dne 18. 5. 2020, kdy byla zásilka s výzvou k zaplacení poplatku vložena do její domovní schránky (§ 50 odst. 1 o. s. ř.). Lhůta soudem prvního stupně stanovená v délce patnácti dnů tak začala žalobkyni běžet dnem následujícím po dni doručení výzvy k úhradě soudního poplatku, tedy dnem 19. 5. 2020, a skončila dnem 2. 6. 2020. Žalobkyně v takto určené lhůtě soudní poplatek nezaplatila.6. Pokud jde o platbu částky , částka, provedenou dle tvrzení žalobkyně na úhradu soudního poplatku dne 2. 6. 2020, tato byla dle záznamu o složení sepsaného účtárnou soudu prvního stupně ze dne 4. 6. 2020 připsána na účet tohoto soudu až dne 3. 6. 2020, a tedy přihlížet k ní nelze, jak vyplývá z ustanovení § 9 odst. 1, poslední věta ZSOP, neboť učiněna byla po marném uplynutí lhůty. Co se návrhu žalobkyně na prominutí zmeškání lhůty k zaplacení poplatku týče, tento byl pravomocně zamítnut usnesením soudu prvního stupně ze dne 12. 4. 2023, č. j. 13 Cm 52/2020-58, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 7. 2023, č. j. 2 Cmo 86/2023-70.7. Stran výhrad žalobkyně, že soudy zvolily příliš formalistický přístup a nesprávnou interpretací ustanovení § 9 odst. 1 ZSOP jí znemožnily přístup k soudu a zabránily tomu, aby se stanoveným postupem mohla domoci svého práva u nezávislého a nestranného soudu, odvolací soud připomíná, že Ústavní soud například v usnesení ze dne 3. 6. 2019 sp. zn. III. ÚS 1348/19, ze dne 7. 12. 2006 sp. zn. III. ÚS 689/06, ze dne 25. 9. 2008 sp. zn. III. ÚS 1730/08, ze dne 12. 2. 2009 sp. zn. II. ÚS 26/09, ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. IV. ÚS 1156/09, ze dne 3. 9. 2012 sp. zn. IV. ÚS 685/12, ze dne 27. 3. 2013 sp. zn. I. ÚS 1831/12, ze dne 29. 10. 2013 sp. zn. I. ÚS 3931/12 či ze dne 23. 3. 2016 sp. zn. III. ÚS 2865/15, konstantně zastává názor, že za datum úhrady soudního poplatku je považován den, kdy došlo k jeho připsání na účet soudu, a nikoli den, kdy dal plátce peněžnímu ústavu pokyn k provedení platby, a že povinnost uhradit soudní poplatek je splněna až okamžikem připsání peněžní částky na účet soudu, neboť tímto okamžikem se dostane do faktické dispozice soudu. K tomu lze odkázat též na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2911/2022. V případě bezhotovostních plateb je tak den platby shodný se dnem, kdy byla platba připsána na účet soudu, neboť povinnost uhradit soudní poplatek je splněna až připsáním peněžní částky na tento účet. Až v tomto okamžiku je totiž bez dalšího postavena najisto faktická dispozice soudu s poukázanou částkou a je bez jakýchkoli pochybností potvrzeno, že účastník řízení skutečně soudní poplatek v souladu s pokyny soudu zaplatil. Do doby, než je částka na účet soudu připsána, je nejisté, zda účastník řízení požadovanou částku na účet soudu skutečně odeslal a zda vůbec bude tato částka na účet soudu poukázána (například pro nedostatek disponibilních prostředků na účtu účastníka). Tento výklad odpovídá významu, který je pojmu „zaplacen“ obecně přisuzován, tj. faktické dispozici příjemce s uhrazenou peněžní částkou. Z hlediska včasnosti splnění uvedené povinnosti není proto rozhodné, kdy dal účastník řízení pokyn bance k bankovnímu převodu, tj. v dané věci, že žalobkyně dala dne 2. 6. 2020 pokyn k platbě soudního poplatku, nýbrž rozhodný je až den, kdy je částka skutečně na účet soudu připsána, tj. podle záznamu o složení ze dne 4. 6. 2020 až 3. 6. 2020.8. Soud prvního stupně tak postupoval správně, pokud zastavil řízení po zjištění, že soudní poplatek nebyl žalobkyní v určené lhůtě (tedy do data 2. 6. 2020) zaplacen, když k poplatku zaplacenému dne 3. 6. 2020 již přihlížet nebylo možné (§ 9 odst. 1, poslední věta ZSOP). Správně rozhodl též o nákladech řízení, neboť žalovanému, který by na jejich náhradu měl právo s ohledem na procesní zavinění žalobkyně na zastavení řízení, žádné náklady nevznikly.9. Z vyložených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil v obou jeho výrocích jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř.10. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měl v odvolacím řízení úspěšný žalovaný. Podle obsahu spisu žalovanému ani v tomto řízení žádné náklady nevznikly, v důsledku čehož odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů odvolacího řízení právo.