5 Cmo 124/2024-127 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 7. 9. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalovaným 1. a 2. (dále jen „žalovaní“) zaplacení částky 288 990 Kč s 6% úrokem ročně z této částky od 27. 6. 2023 do zaplacení a s odměnou ve výši 963 Kč. Jak žalobkyně uvedla, je řádnou majitelkou směnky vlastní vystavené v Praze dne 23. 7. 2020 společností , právnická osoba, , IČO , IČO, . Směnka zní na částku 288 990 Kč a splatnou se stala v Praze dne 26. 6. 2023. Žalovaní převzali svým podpisem aval za výstavce směnky. Vyzváni byli k úhradě pohledávky dne 27. 6. 2023, na směnku však ničeho neuhradili.2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 22. 9. 2023, č. j. 49 Cm 167/2023-14, proti kterému podali žalovaní včasné námitky.3. Žalovaná 1. v námitkách uvedla, že ve sporu není pasivně legitimována, neboť není osobou zavázanou z úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne 18. 12. 2019 (dále jen „Úvěrová smlouva“) ani ze směnky z titulu směnečného rukojemství. Ručitelkou se stala v době, kdy byla společnicí a jednatelkou společnosti , právnická osoba, V březnu 2020 však podíl ve společnosti převedla na žalovaného 2. Společně se smlouvou o převodu podílu byla mezi společností a žalovaným 2. uzavřena kupní smlouva o převodu nemovitých věcí. Touto smlouvou žalovaný 2.mimo jiné převzal závazky vůči žalobkyni z Úvěrové smlouvy, a tedy i závazky z pohledávek ze zajišťovací směnky, čímž vstoupil do práv a povinností žalované 1. coby směnečné rukojmí ze směnky, na jejímž základě byl vydán směnečný platební rozkaz. Podle dodatku č. 1 k Úvěrové smlouvě ze dne 23. 7. 2020 (dále jen „Dodatek č. 1“) došlo k zániku směnečného rukojemství žalované 1. ke dni 23. 7. 2021. Žalovaná 1. dále namítla, že směnečná suma byla do směnky vyplněna v rozporu s dohodou o vyplňovacím právu směnečném. Úvěr z Úvěrové smlouvy byl ještě minimálně v průběhu března 2023 ze strany společnosti , právnická osoba, a žalovaného 2. splácen a částka doplněná do blankosměnky není správná, neboť nezohledňuje všechny uhrazené splátky úvěru. Na směnku byla vyplněna částka vyšší, než která odpovídá dohodě o vyplňovacím právu směnečném, což činí směnku neplatnou. Žalovaná 1. ve snaze přesně konkretizovat uvedenou směnečnou námitku vyžadovala po žalobkyni předložení aktuálního stavu splátek úvěru, resp. sdělení výše nesplacené částky úvěru, tyto informace jí však nebyly žalobkyní poskytnuty z důvodu, že žalovaná 1. již není jednatelkou společnosti , právnická osoba, Jak žalovaná 1. uvedla, žalobkyně porušila povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, když řádně neuplatňovala nároky proti výstavci směnky, a jednala tak ke škodě žalované 1.4. Žalovaný 2. namítl, že podpis na směnce u jeho jména jako avala není jeho pravým podpisem, směnka není pravá. Uvedl, že se nechal přesvědčit, aby pro partnera své dcery , Anonymizováno, podepisoval různé listiny, aniž by rozuměl, co je jejich obsahem. Po čase zjistil, že se stal jednatelem společnosti , právnická osoba, , což se mu nelíbilo, a proto zaplatil „nějaké firmě“, aby ze společnosti mohl vystoupit. V průběhu roku 2021 mu žalobkyně sdělila, že nesplácí úvěr za výstavce, a v roce 2023 po něm žádala prostřednictvím avalu směnky zaplacení částky 281 000 Kč. Podpis u jména žalovaného 2. jako avala mohl padělat , Anonymizováno, . Žalovaný 2. dále uvedl, že předložená směnka je zajišťovací blankosměnkou, přičemž žalobkyně neprokázala právo ji vyplnit, nepředložila směnečné vyplňovací prohlášení a není zřejmé, proč směnku vyplnila na částku 288 900 Kč se splatností dne 26. 6. 2023. Žalovaný 2. žádné směnečné vyplňovací prohlášení nikdy neviděl a nepodepsal.5. Žalobkyně ve vyjádření k námitkám žalované 1. uvedla, že skutečnosti žalovanou 1. tvrzené ohledně jí namítaného nedostatku pasivní věcné legitimace mohou mít vztah k úvěrovému závazku, nemají však žádný vliv na existenci směnečného závazku žalované 1., tudíž ani na její pasivní legitimaci v řízení. K tvrzenému nesprávnému vyplnění blankosměnky žalobkyně uvedla, že pokud žalovaná 1. rozporuje správnost vyplnění směnky, musí nejen lapidárně prohlásit, že směnka měla být vyplněna jinak, ale musí konkrétně uvést, jak, proč a v čem byla vyplňovací dohoda porušena, a toto vše musí prokázat. K tomu žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 299/2015 a sp. zn. 29 Cdo 5884/2017. Podle žalobkyně je nepřípustné přenášet důkazní břemeno ze žalované 1. na žalobkyni, v důsledku čehož nelze žalobkyni uložit, aby předložila doklady tak, jak žalovaná 1. navrhuje.6. K námitkám žalovaného 2. žalobkyně uvedla, že žalovaný 2. podepsal dodatek č. 1 k Úvěrové smlouvě, na němž byla jeho totožnost ověřena žalobkyní dle občanského průkazu žalovaného 2. Žalovaný 2. dále podepsal zápis ze shromáždění schůze , právnická osoba, ze dne 15. 9. 2019. Podpisy na těchto listinách zcela odpovídají podpisu žalovaného 2. na směnce a nevykazují žádné grafické odlišnosti. K námitce nesprávného vyplnění blankosměnky žalobkyně odkázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 556/2000, ze kterého citovala podstatné závěry. Stejně jako ve vztahu k žalované 1. zdůraznila povinnost žalovaného 2. konkrétně uvést jak, proč a v čem byla vyplňovací dohoda porušena, a dále jeho povinnost toto prokázat.7. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz vůči žalovaným v platnosti (výrok I.) a žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 900 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že dne 18. 1. 2019 byla mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, uzavřena Úvěrová smlouva, která byla mimo jiné zajištěna blankosměnkou avalovanou žalovanou 1. V kupní smlouvě z 6. 3. 2020, která nebyla žalovaným 2. zpochybněna, bylo mezi výstavcem směnky a žalovaným 2. jako nabyvatelem obchodního podílu dohodnuto převzetí úvěru ve výši 400 000 Kč a jeho splácení. Následně byl dne 23. 7. 2020 mezi žalobkyní a žalovanými uzavřen Dodatek č. 1, kterým bylo dohodnuto dozajištění vystavenou blankosměnkou avalovanou žalovanými, kteří prohlásili, že se seznámili s obsahem celého dodatku a že bez výhrad s ním i se zřízením zajištění ve formě blankosměnky souhlasí. Vzhledem k tomu, že uvedené listiny na sebe číselně i časově navazují, vzal soud prvního stupně za prokázané, že oba žalovaní jsou avalisté směnky, přičemž žalovaná 1. nebyla ani Dodatkem č. 1 z rukojemství vyvázána a je tak ve věci pasivně legitimována. Soud prvního stupně dále uvedl, že převod obchodního podílu mezi žalovanými nemá vliv na existenci směnečné závazku, stejně jako na jeho existenci nemá vliv to, že žalovaný 2. bez rozumné úvahy a potřebné obezřetnosti podepisoval údajně pod vlivem další osoby listiny, jejichž obsahu nerozuměl. Žalovaná 1. nezpochybnila podpis celé dokumentace. O jejím vyvázání ze směnečného rukojemství jednáno se žalobkyní bylo, avšak ani Dodatkem č. 1 k tomu nedošlo. Žalobkyně si poskytnutý úvěr zajistila mimo jiné vystavenou blankosměnkou a jistě by úvěr neposkytla, pokud by neměla dohodnuté zajištění, které bylo v Dodatku č. 1 ještě rozšířeno o aval žalovaného 2. Dokazování znaleckým posudkem ohledně pravosti podpisu žalovaného 2. jako avala na směnce soud prvního stupně neprováděl s odůvodněním, že z dalších listin vyplývá, že směnečné rukojemství převzal žalovaný 2. ke dni uzavření Dodatku č. 1 a vystavení směnky. Ohledně námitky žalovaných, že směnečná suma nebyla správně vyplněna, soud prvního stupně konstatoval, že se jedná o námitky neurčité, neboť žalovaní neuvedli, jaká má být správná výše směnečné sumy. Směnečný platební rozkaz byl proto ponechán v platnosti vůči oběma žalovaným a žalovaným byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 3 režijních paušálů po 300 Kč s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.8. Proti rozsudku podali žalovaní včasná odvolání, v nichž navrhli jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.9. Žalovaná 1. zopakovala svá námitková tvrzení a namítla, že byť tato tvrzení byla bezpečně prokázána, soud prvního stupně je nesprávně posoudil, když ve velmi strohém a nepřezkoumatelném odůvodnění rozsudku dospěl k závěru, že oba žalovaní jsou avalisté ze směnky a že žalovaná 1. nebyla z rukojemství vyvázána. Setrvala na tom, že důvodem jejího vyvázání ze směnečného rukojemství byla dohoda se žalobkyní a následný podpis Dodatku k Úvěrové smlouvě. Pokud tvrzení žalované 1. nebyla dostatečná, bylo povinností soudu prvního stupně žalovanou 1. poučit tak, aby je mohla náležitě doplnit. Žalovaná 1. vyjádřila nesouhlas s hodnocením její námitky o nesprávnosti směnečné sumy žalobkyní doplněné do blankosměnky. Podle žalované 1. je námitka, jak jí byla v tomto směru formulována, námitkou řádně odůvodněnou, a tedy námitkou určitou a projednatelnou. Výklad soudu prvního stupně o tom, že k řádnému odůvodnění uvedené námitky je třeba přesného vyčíslení částek, o které