5 Cmo 2/2025-305 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 14. 11. 2019 se společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní žalobkyně“) domáhala proti žalovanému zaplacení částky 20 000 Kč s 6% úrokem z této částky od 1. 11. 2019 do zaplacení, s odměnou ve výši 67 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. od 1. 11. 2019 do zaplacení. Jak původní žalobkyně uvedla, je řádnou majitelkou směnky vystavené v Praze dne 30. 9. 2019, kterou se žalovaný zavázal zaplatit dne 31. 10. 2019 částku 20 000 Kč. Směnka na ni byla indosována její původní majitelkou společností , právnická osoba, , IČO , IČO, . Na výzvu k zaplacení směnky ze dne 4. 11. 2019 žalovaný nereagoval a na směnku ničeho nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 2. 6. 2020, ve kterém namítl, že směnku nikdy nepodepsal. Z toho důvodu navrhl zamítnutí žaloby.3. Usnesením ze dne 5. 10. 2021, č. j. 49 Cm 164/2019-122, soud prvního stupně postupem podle ustanovení § 107a o. s. ř. připustil, aby na místo původní žalobkyně do řízení vstoupil , Jméno žalobce, , narozený , rodné přijmení, , Datum narození žalobce, (dále jen „žalobce“).4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 26 651,20 Kč (výrok II.) a dále státu na účet soudu prvního stupně znalečné ve výši 4 964,22 Kč (výrok III.). Jedná se o v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, když jeho předchozí rozsudek ze dne 23. 3. 2022, č. j. 49 Cm 164/2019-149, byl v jeho výrocích I., II. a III. zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 2022, č. j. 5 Cmo 38/2022-173, jímž věc byla zároveň vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.5. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně odkázal na úpravu obsaženou v čl. I. § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“) a v ustanovení § 565 o. z. Konstatoval, že žalobce nedostál své povinnosti prokázat pravost podpisu žalovaného na směnce. První znalecký posudek označil podpis za padělek se snahou o nápodobu, byť v nízké rovině pravděpodobnosti. Pokud jde o revizní znalecký posudek, ten původnímu posudku vyčetl dílčí vady a připojil možnost úmyslně komoleného podpisu pravého. Vzhledem k tomu, že revizní posudek uzavřel, že mezi těmito variantami nelze rozhodnout, není možné ho považovat za podporující tvrzení žalobce o pravosti podpisu žalovaného na směnce. Soud prvního stupně dále uvedl, že k vystavení směnky nemohlo dojít v Praze v den vystavení na ní uvedený, neboť žalovaný se nacházel v zahraničí. Žalobce přitom nevysvětlil důvod, proč by mělo být na směnce uvedeno jiné datum než to, kdy směnka byla skutečně emitována. Svědecké výpovědi k této otázce nebyly jednoznačné. Neodpovídalo-li by datum vystavení směnky realitě, bylo třeba dohody účastníků o jiném termínu. Taková dohoda však prokázána nebyla, kdy žalovaný opakovaně popřel, že by směnku někdy podepsal, a vyslovil domněnku, že na směnce by nemuselo být dvakrát jeho nepravé příjmení, ale příjmení a jméno. Soud prvního stupně uzavřel, že svědecké výpovědi vyvracejí variantu, že by směnka byla vystavena již v roce 2014, a tedy směnka uvedená v mailu z 20. 3. 2014, kterou byl žalovaný upomínán k jejímu zaplacení, zjevně nemůže být totožná se směnkou, jež je předmětem řízení. Pravost podpisu žalovaného na směnce nebyla prokázána znalecky a s ohledem na mezery a logické rozpory ve výpovědích ani svědecky. Žaloba byla proto zamítnuta. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého přiznal právo na jejich náhradu plně úspěšnému žalovanému. Pokud jde o výrok III. rozsudku, tento vychází z ustanovení § 148 o. s. ř. Stát vyplatil na znalečném celkem částku 99 964,22 Kč, žalobce složil na náhradu nákladů důkazů zálohu v celkové výši 95 000 Kč. Po započtení této zálohy je žalobce, který je procesně neúspěšnou stranou, povinen uhradit státu na znalečném částku 4 964,22 Kč.6. Žalobce podal proti rozsudku včasné odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), ve kterém navrhl jeho změnu tak, že žalobě bude vyhověno a bude mu přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Namítl, že nebylo jeho povinností vysvětlovat či dokonce prokazovat, proč datum vystavení směnky na ní uvedené případně neodpovídá skutečnému datu jejího vystavení. Dle ustálené judikatury platí, že datum vyplněné na směnce musí být reálně možné. Pokud žalobce neobjasní, z jakého důvodu se datum skutečného podpisu směnky liší od data v jejím textu uvedeného, nemá to na jeho úspěch ve sporu žádný vliv. Stejně tak nebylo povinností žalobce prokazovat existenci jakékoli dohody mezi výstavcem a věřitelem o jiném datu vystavení směnky, než jaké je na ní uvedeno. Žalobce dále namítl, že soud prvního stupně chybně vyhodnotil skutkový význam výpovědí obou svědků, tedy , tituly před jménem, , Anonymizováno, (dále jen „, tituly před jménem, , Anonymizováno, “) a , tituly před jménem, , Anonymizováno, (dále jen „, tituly před jménem, , Anonymizováno, “). Svědek , tituly před jménem, , Anonymizováno, uvedl, že seděl vedle žalovaného a přímo ho viděl podepsat směnku. Jde o zcela jednoznačný důkaz a již pouze na jeho základě by bylo nutné žalobě vyhovět, neboť jde o jednoznačnou a přesnou informaci, kterou svědek podal. Svědek , tituly před jménem, , Anonymizováno, rovněž ve své původní výpovědi v roce 2021 uvedl, že viděl podpis směnky, a rovněž na základě tohoto důkazu by bylo nutné žalobě vyhovět. I z druhé výpovědi tohoto svědka v roce 2024 jasně plyne, že svědek si je naprosto jistý, že žalovaný směnku podepsal. I pokud by svědek přímo neviděl akt uchopení tužky a podpisu trvající zhruba tři sekundy, pak měl soud prvního stupně dát tuto část jeho výpovědi do kontextu s jinými větami, které svědek vyslovil. Správně tak měl soud prvního stupně dospět k tomu, že i z doplňující výpovědi svědka , tituly před jménem, , Anonymizováno, jasně plyne, že žalovaný směnku skutečně podepsal. Podle žalobce soud prvního stupně výpovědi obou svědků vyložil chybně a učinil z nich nesprávný závěr, že nepodporují žalobcova tvrzení. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně řízení nekoncentroval a nedal stranám poučení podle ustanovení § 119a odst. 1 o. s. ř., je nadále možné doplnění dalších důkazů i v této fázi řízení, a to dle ustanovení § 205a písm. e/ o. s. ř. Svědek , tituly před jménem, , Anonymizováno, ve své výpovědi uvedl, že podpisu směnky byly přítomny další dvě osoby, a to konkrétně některá z asistentek a dále pravděpodobně jeho kolegyně advokátka , tituly před jménem, , Anonymizováno, , což potvrdil k dotazu žalobce jednatel společnosti , právnická osoba, Žalobce proto s ohledem na absenci poučení podle ustanovení § 119a odst. 1 o. s. ř. navrhl doplnění dokazování o výslech , tituly před jménem, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a dále o znalecký posudek z oboru daktyloskopie, v podobě znaleckého zkoumání daktyloskopických stop na originále směnky. Tímto posudkem by mělo být prokázáno, že žalovaný měl směnku v ruce, a tudíž ji skutečně podepsal. Jedná se o důkaz, který žalobce navrhoval již v původním řízení, avšak soud prvního stupně ho neprovedl a ani se nijak nevypořádal s tím, z jakého důvodu tento důkazní návrh zcela pominul.7. Žalovaný v rámci vyjádření k odvolání žalobce setrval na tom, že směnku nepodepsal a že důkazní břemeno ohledně pravosti jeho podpisu na směnce je na straně žalobce. Ani jeden ze znaleckých posudků přitom nevyzněl tak, že by jednoznačně potvrzoval, že podpis na směnce je pravým podpisem žalovaného, a tedy žalobce své důkazní břemeno neunesl. Směnka měla být vyplněna v Praze s datem 30. 9. 2019, což nebylo v průběhu řízení zpochybňováno. Teprve po vznesení námitky žalovaného, že tohoto dne nebyl v místě vystavení směnky přítomen, uvedl žalobce různé verze o tom, kterého dne k vystavení směnky došlo. Z těchto důvodů žalovaný navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, v mezích vytčených podaným odvoláním i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), a po zopakování dokazování výslechem svědků , tituly před jménem, , Anonymizováno, a , tituly před jménem, , Anonymizováno, (§ 213 odst. 2, část věty za středníkem o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.9. Podle čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Podle čl. I. § 28 odst. 1 ZSŠ se přijetím směnky cizí směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti. Není-li směnka zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49. Podle čl. I. § 48 odst. 1 Z