5 Cmo 51/2025-39 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným směnečným platebním rozkazem uložil soud prvního stupně žalovaným 1. a 2. povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 230 844 Kč (bod a/ výroku), 6 % úrok p.a. z této částky ode dne 13. 11. 2024 do zaplacení (bod b/ výroku), směnečnou odměnu ve výši 769,48 Kč (bod c/ výroku) a k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 46 465 Kč (bod d/ výroku). Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě ze dne 10. 1. 2025, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovaným 1. a 2. zaplacení nároků ze směnky podle žalobních tvrzení vystavené žalovanou 1. na řad žalobkyně dne 11. 11. 2021. Směnka zní na směnečný peníz 230 844 Kč a splatnou se stala dne 12. 11. 2024 v Praze. Žalovaná 2. se za zaplacení směnky zaručila jako směnečná rukojmí.2. Z obsahu spisu se podává, že směnečný platební rozkaz byl doručen žalované 2. dne 25. 2. 2025, jak prokazuje poštou vrácená doručenka. Dne 6. 3. 2025 obdržel soud prvního stupně z datové schránky žalované 2. podání, ve kterém žalovaná 2. požádala o splátkový kalendář s tím, že nemá možnost z rodinných důvodů zaplatit celou částku najednou. Vzhledem k tomu, že tvrzení žalované 2., jímž proti směnečnému platebnímu rozkazu ve věci vydanému brojí, jsou vybudována pouze na tom, že není schopna nárok žalobkyně, jak jí byl směnečným platebním rozkazem přiznán, uhradit ve stanovené lhůtě, posoudil odvolací soud podání žalované 2. podle jeho obsahu jako odvolání do výroku směnečného platebního rozkazu o lhůtě k plnění (§ 41 odst. 2 o. s. ř.), neboť žalovaná 2. v uvedeném podání proti směnce či proti důvodu směnky ničeho nenamítla, ba naopak výslovně navrhla plnění směnečného dluhu ve splátkách.3. Žalobkyně v podání ze dne 31. 1. 2025 vyjádřila souhlas s eventuálním splněním povinnosti žalované 2. v pravidelných splátkách v minimální výši 50 000 Kč, splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozhodnutí, a to pod ztrátou výhody splátek (pro celou pohledávku včetně příslušenství a náhrady nákladů řízení).4. Odvolací soud, aniž by k projednání odvolání žalované 2. nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. e/ o. s. ř.), přezkoumal směnečný platební rozkaz podle § 212 o. s. ř., a to v rozsahu dotčeném odvoláním žalované 2., tedy co do lhůty jí stanovené k plnění.5. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku, soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.6. Odvolací soud připomíná závěry přijaté v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 29 Cdo 3150/2019, podle nichž i v případech směnečných platebních rozkazů nelze vyloučit, že okolnosti případu budou v poměrech konkrétní věci vyžadovat, aby soud určil delší lhůtu k plnění, případně rozložil plnění dlužné částky do splátek, jejichž výši a splatnost současně určí. Učiní-li tak, stane se směnečný platební rozkaz vykonatelným až uplynutím nově stanovené lhůty, případně ve vztahu k jednotlivým splátkám okamžikem, kdy se stanou splatnými.7. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 7. 4. 2025 sdělila, že za minimální přípustnou výši splátky by považovala částku 50 000 Kč měsíčně. Žalovaná 2. v podaném odvolání navrhla úhradu dluhu tak, že by ve splátkách zaplatila k 20. 3. 2025 částku 30 844 Kč, k 25. 3. 2025 částku 40 000 Kč, k 25. 4. 2025 částku 40 000 Kč, k 25. 5. 2025 částku 40 000 Kč, k 15. 6. 2025 částku 40 000 Kč a k 25. 6. 2025 částku 40 000 Kč. Návrh na splátkový kalendář odůvodnila pouze tím, že z rodinných důvodů není schopna žalovanou částku zaplatit najednou. Vzhledem k tomu, že ke svým osobním, majetkovým a výdělkovým poměrům ničeho neuvedla a nedoložila a ani blíže nekonkretizovala tvrzené rodinné poměry, které jí ve splnění směnečného závazku brání, nelze mít její žádost o umožnění zaplatit směnečný dluh v navrhovaných splátkách za důvodnou, neboť žalovaná 2. neosvědčila, že v jejích možnostech není platit splátky vyšší, než jak jí byly navrženy. I přes uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalované 2., co se lhůty k plnění ve směnečném platebním rozkazu týče, lze vyhovět, ovšem s tím, že měsíční splátky budou stanoveny v souladu s návrhem žalobkyně, tedy ve výši 50 000 Kč měsíčně, kterou žalobkyně považuje za minimální, a to pod ztrátou výhody splátek.8. S odkazem na shora uvedené odvolací soud směnečný platební rozkaz ohledně lhůty k plnění ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2. změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. tak, že žalovaná 2. je povinna platební povinnosti jí tímto směnečným platebním rozkazem uložené zaplatit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po 50 000 Kč, splatných vždy k 25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po dni, v němž toto usnesení nabude právní moci, až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.9. Výrok o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2. je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Nakolik byl směnečný platební rozkaz k odvolání žalované 2. změněn ve lhůtě k plnění ve vztahu mezi ní a žalobkyní, podkladem pro tuto změnu byla shodná vůle žalované 2. a žalobkyně, resp. akceptace návrhu žalované 2. na plnění ve splátkách žalobkyní za podmínek jí stanovených. Ve vztahu k odvolání žalované 2. co do lhůty k plnění tak nelze uvažovat o výlučném úspěchu některé z účastnic odvolacího řízení, a proto v tomto rozsahu odvolacího řízení nemá na náhradu jeho nákladů právo ani žalobkyně ani žalovaná 2. (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).