5 Cmo 76/2025-169 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o odvoláních žalovaných 1. a 2. (dále jen „žalovaní“) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2024, č. j. 53 Cm 15/2023-75 (výrok I., pokud jde o žalovanou 1., a výrok II., pokud jde o žalovaného 2.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). V odůvodnění usnesení uvedl, že žalovaní podali včasná odvolání proti rozsudku shora uvedenému, přičemž zároveň požádali o osvobození od soudních poplatků. Jejich žádosti byly zamítnuty usneseními ze dne 15. 10. 2024, č. j. 53 Cm 15/2023-110, a č. j. 53 Cm 15/2023-111, která byla potvrzena usneseními Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2024, č. j. 5 Cmo 130/2024-124, a č. j. 5 Cmo 131/2021-127. Na základě následných výzev k zaplacení soudních poplatků nebyly soudní poplatky v soudem stanovené lhůtě žalovanými zaplaceny, a proto byla odvolací řízení zastavena postupem podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSOP“). Výrok o nákladech odvolacího řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 146 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaní svým chováním zavinili, že odvolací řízení byla zastavena, a jsou proto povinni hradit žalobkyni její náklady. Žalobkyni však v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.2. Žalovaní podali proti usnesení včasná odvolání. Namítli nezákonnost usnesení z důvodu jeho předčasného vydání, neboť dosud nenabylo právní moci opravné usnesení soudu prvního stupně ze dne 27. 2. 2025, č. j. 53 Cm 15/2023-141, proti kterému bylo v zákonné lhůtě podáno odvolání, o němž však dosud nebylo rozhodnuto. Uvedli dále, že s ohledem na usnesení soudu prvního stupně ze dne 30. 4. 2025, č. j. 53 Cm 15/2023-160, jímž došlo k přerušení celého soudního řízení, nemůže být o jimi podaných odvoláních proti opravnému usnesení a proti usnesení, které jím bylo opraveno, rozhodnuto v rámci tohoto odvolání.3. Pokud jde o žalovanou 1., ve vztahu k ní došlo k přerušení řízení v důsledku prohlášení konkursu na její majetek usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2025, č. j. KSOS 22 INS 14729/2024-A28, o čemž účastníci řízení byli informováni usnesením soudu prvního stupně ze dne 30. 4. 2025, č. j. 53 Cm 15/2023-160. Odvolací soud proto přezkoumal napadené usnesení pouze ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2., aniž k projednání odvolání žalovaného 2. nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že se jedná o odvolání nedůvodné.4. Podle § 2 odst. 5 ZSOP je poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem odvolatel. Podle § 4 odst. 1 písm. b/ téhož zákona vzniká poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, podáním odvolání. Podle § 7 odst. 1 ZSOP je poplatek, s výjimkou poplatku za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem, splatný vznikem poplatkové povinnosti. Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, vyzve soud podle § 9 odst. 1 ZSOP poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň patnácti dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.5. V daném případě se žalovaný 2. včas odvolal proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 8. 7. 2024, č. j. 53 Cm 15/2023-75, jímž byl vůči němu a vůči žalované 1. ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu ze dne 12. 6. 2023, č. j. 53 Cm 15/2023-15, a jímž bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení. Podáním odvolání vznikla žalovanému 2. poplatková povinnost ve smyslu výše citovaného ustanovení § 4 odst. 1 písm. b/ ve spojení s § 2 odst. 5 ZSOP. Žalovaný 2. v odvolání proti rozsudku požádal o osvobození od soudního poplatku za odvolání. Tato žádost byla zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. 10. 2024, č. j. 53 Cm 15/2023-111, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2024, č. j. 5 Cmo 131/2024-127. Soud prvního stupně poté vyzval žalovaného 2. k zaplacení soudního poplatku za jím podané odvolání, a to usnesením ze dne 21. 1. 2025, č. j. 53 Cm 15/2023-131a, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 2. 2025, č. j. 53 Cm 15/2023-141. Usnesením, které bylo doručeno zástupci žalovaného 2. dne 7. 2. 2025, byla žalovanému 2. stanovena lhůta k zaplacení poplatku v délce patnácti dnů ode dne jeho doručení. Součástí usnesení bylo poučení o tom, že v případě nezaplacení soudního poplatku bude odvolací řízení zastaveno. Žalovaný 2. ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil, důsledkem čehož je, že v řízení o jím podaném odvolání nelze pokračovat.6. K poukazu žalovaného 2. na to, že dosud nebylo rozhodnuto o jeho odvolání proti usnesení ze dne 27. 2. 2025, č. j. 53 Cm 15/2023-141, jímž byla postupem podle ustanovení § 164 o. s. ř. opravena výzva k zaplacení soudního poplatku za odvolání, odvolací soud konstatuje, že odvolání proti usnesení, kterým bylo opraveno rozhodnutí, netýká-li se oprava výroku rozhodnutí, není přípustné (§ 202 odst. 1 písm. i/ o. s. ř.). Soud prvního stupně přitom výzvu k zaplacení poplatku (tedy usnesení ze dne 21. 1. 2025, č. j. 53 Cm 15/2023-131a) opravil pouze v údaji osoby, která ho vydala, když jako asistentka soudce byla na něm nesprávně vypsána JUDr. Lucie Kubová, třebaže usnesení bylo vydáno (jak z jeho záhlaví vyplývá) asistentkou soudce Mgr. Barborou Čejkovou. Výrok usnesení tak opravným usnesením dotčen nebyl, a tedy odvolání žalovaného 2. proti němu je odvoláním nepřípustným. Vzhledem k tomu, že právní moc rozhodnutí odkládá pouze odvolání včasné, přípustné a podané osobou k němu oprávněnou (§ 206 odst. 1 o. s. ř.), není správná úvaha žalovaného 2., že opravné usnesení není dosud v právní moci.7. Žalovanému 2. nelze přisvědčit ani v tom, že o odvolání jím podaném proti usnesení o zastavení odvolacího řízení nemůže být rozhodnuto s ohledem na existenci usnesení soudu prvního stupně ze dne 30. 4. 2025, č. j. 53 Cm 15/2023-160, kterým podle něj došlo k přerušení celého soudního řízení. Jak ze spisu vyplývá, tímto usnesením soud prvního stupně vyrozuměl účastníky řízení o tom, že v důsledku prohlášení konkursu na majetek žalované 1. došlo k přerušení řízení a poučil je o tom, že návrh na jeho pokračování může podat žalobkyně nebo insolvenční správce. Odvolací soud konstatuje, že přerušení řízení se týká pouze vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1., neboť pouze ve vztahu mezi nimi nastaly účinky prohlášení konkursu ve smyslu ustanovení § 263 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon). Sama okolnost, že takto soud prvního stupně vyrozumění účastníkům o konkursu prohlášeném na majetek žalované 1. neformuloval, na tomto závěru ničeho nemění.8. S odkazem na shora uvedené odvolací soud uzavírá, že výrok II. usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o odvolání žalovaného 2. proti rozsudku ze dne 8. 7. 2024, č. j. 53 Cm 15/2023-75, postupem podle ustanovení § 9 odst. 1 ZSOP je věcně správný. Pokud jde o výrok III. téhož usnesení o nákladech odvolacího řízení, i tento je ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2. věcně správný, neboť žalobkyní nebyly v odvolacím řízení vynaloženy žádné náklady, které by jí byl žalovaný 2. povinen zaplatit podle ustanovení § 146 odst. 2, první věta o. s. ř. s ohledem na jeho procesní zavinění na zastavení odvolacího řízení.9. Z vyložených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. a dále ve výroku III. ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2. potvrdil jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř.10. Výrok o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2. je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měla v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně. Ani v tomto odvolacím řízení však žádné takové náklady žalobkyni nevznikly, v důsledku čehož rozhodl odvolací soud tak, že žalobkyně a žalovaný 2. nemají vůči sobě navzájem na jejich náhradu právo.