5 Cmo 87/2025-155 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 7. 8. 2024, č. j. 55 Cm 156/2023-70 (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost nahradit náklady odvolacího řízení ve výši 13 600 Kč na účet zástupce žalobkyně (výrok II.). V odůvodnění usnesení uvedl, že žalovaný, který podal včasné odvolání proti rozsudku ve věci vydanému, požádal po výzvě k úhradě soudního poplatku za odvolání o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 3. 1. 2025, č. j. 55 Cm 156/2023-118, potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 24. 3. 2025, č. j. 5 Cmo 25/2025-126, bylo rozhodnuto, že požadované osvobození se žalovanému nepřiznává. Usnesením ze dne 30. 4. 2025, č. j. 55 Cm 156/2023-137, byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 32 745 Kč, a to ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení usnesení. Na tuto výzvu, která byla zmocněnkyni žalovaného doručena dne 19. 5. 2025, žalovaný nereagoval a poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil. Odvolací řízení bylo proto zastaveno podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSOP“). K žádosti žalovaného o povolení splátek soudního poplatku, která byla soudu prvního stupně doručena dne 6. 5. 2025, soud prvního stupně uvedl, že ji posoudil jako žádost o umožnění zaplatit poplatek v prodloužené lhůtě (postupně ve splátkách až do úplného zaplacení soudního poplatku). Vzhledem k tomu, že v této žádosti žalovaný netvrdí ani neprokazuje, že by oproti poměrům v době rozhodování o osvobození od soudních poplatků došlo k jakékoli změně v jeho majetkových a výdělkových poměrech, a to tak zásadním způsobem, že by mu bylo možno přiznat osvobození od soudních poplatků, případně mu povolit zaplatit soudní poplatek ve splátkách (tedy v prodloužené lhůtě), nebylo o této žádosti rozhodováno. Výrok o nákladech odvolacího řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 146 odst. 2, věta první o. s. ř., neboť žalovaný nezaplacením soudního poplatku ve stanovené lhůtě zavinil zastavení odvolacího řízení. Uloženo mu proto bylo zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši odměny za právní zastoupení v rozsahu 1 úkonu právní služby a dále ve výši režijního paušálu a náhrady za daň z přidané hodnoty.2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl, že soud prvního stupně nerozhodl o jeho návrhu na povolení splácení soudního poplatku a řízení bez dalšího zastavil. Podle žalovaného takový postup znemožňuje účastníkům žádat o splátky soudního poplatku či o prodloužení lhůty k jeho úhradě, neboť by vždy riskovali zastavení řízení. Jedná se tak o postup, který znamená zásah do práva na spravedlivý proces a přístup soudu. Pokud soud prvního stupně posoudil žádost ze dne 6. 5. 2025 jako žádost o prodloužení lhůty k úhradě soudního poplatku, měl o ní samostatně rozhodnout. Tím, že tak neučinil a řízení zastavil, dopustil se zjevné nespravedlnosti. Na podporu svých tvrzení žalovaný odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně na jeho rozhodnutí ze dne 4. 9. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1958/2024, a dále na usnesení zvláštního senátu č. j. Konf 2/2014-17. Z těchto rozhodnutí vyplývá, že o žádosti o splátky soudního poplatku rozhoduje soud, nikoli předseda soudu, a že taková žádost může být posouzena buď jako žádost o osvobození od poplatku nebo jako žádost o prodloužení lhůty či o postup podle § 9 odst. 4 písm. c/ ZSOP. Z judikatury dále vyplývá, že i když zákon možnost splátek výslovně neupravuje, lze je připustit na základě § 9 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. c/ ve spojení s § 9 odst. 6 ZSOP. Soud může určit přiměřenou lhůtu k úhradě nebo rozhodnout o poplatku až v konečném rozhodnutí. Tento výklad umožňuje účastníkům volit mezi jednorázovou úhradou a splátkami. Žalovaný dále poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1679/2015, a ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1424/2017, která potvrzují, že zamítnutí žádosti o osvobození od poplatku neznamená automaticky zamítnutí žádosti o prodloužení lhůty či o splátky. Soud prvního stupně tak neměl žádost žalovaného ignorovat.3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že odvolání žalovaného je účelové a obstrukční a že jeho cílem je oddálit právní moc rozsudku a tím i možnost zahájit exekuční řízení k vymožení rozsudkem přiznaných nároků. Žalobkyně se ztotožnila se zastavením odvolacího řízení, aniž by bylo rozhodnuto o návrhu na splátky, neboť žalovaný neprokázal důvody pro posečkání. Žalovaný své majetkové poměry neprokázal a soud prvního stupně správně jeho žádost posoudil jako žádost o prodloužení lhůty k úhradě poplatku. Odkaz žalovaného na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1958/204, je podle žalobkyně nepřiléhavý, neboť skutkové okolnosti jsou odlišné. Žalobkyně se dále vyjádřila k aplikaci ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ ZSOP a konstatovala, že žalovaný netvrdil ani neprokázal žádné okolnosti osvědčující nebezpečí z prodlení nebo že by bez své viny poplatek nemohl zaplatit. Dle uvedeného ustanovení tak nebylo možno postupovat. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla potvrzení usnesení.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení a řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání podaného odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru o jeho nedůvodnosti.5. Podle § 2 odst. 5 ZSOP je poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem odvolatel. Podle § 4 odst. 1, písm. b/ téhož zákona vzniká poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, podáním odvolání. Podle § 7 odst. 1 ZSOP je poplatek, s výjimkou poplatku za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem, splatný vznikem poplatkové povinnosti. Podle § 9 odst. 1 ZSOP, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň patnácti dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.6. V daném případě se žalovaný včas odvolal proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 7. 8. 2024, č. j. 55 Cm 156/2023-70, jímž byl vůči němu ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu ze dne 23. 8. 2023, č. j. 55 Cm 156/2023-14, a jímž bylo rozhodnuto o jeho povinnosti zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení. Podáním odvolání vznikla žalovanému poplatková povinnost ve smyslu výše citovaného ustanovení § 4 odst. 1 písm. b/ ve spojení s § 2 odst. 5 ZSOP. V reakci na výzvu soudu prvního stupně k zaplacení soudního poplatku požádal žalovaný podáním ze dne 13. 11. 2024 o osvobození od jeho placení. Usnesením ze dne 3. 1. 2025, č. j. 55 Cm 156/2023-118, potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 24. 3. 2025, č. j. 5 Cmo 25/2025-126, bylo rozhodnuto, že žalovanému se osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Soud prvního stupně poté znovu vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání, a to usnesením ze dne 30. 4. 2025, č. j. 55 Cm 156/2023-137. Usnesení bylo doručeno tehdejší zástupkyni žalovaného , tituly před jménem, , Anonymizováno, postupem podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. dne 19. 5. 2025, kdy uplynula desetidenní lhůta od uložení zásilky na poště. Lhůta k zaplacení poplatku byla žalovanému stanovena v délce patnácti dnů ode dne doručení usnesení. Součástí usnesení bylo poučení o tom, že v případě nezaplacení soudního poplatku bude odvolací řízení zastaveno. Žalovaný v takto stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil.7. K žádosti žalovaného o povolení splátek soudního poplatku odvolací soud uvádí, že obsahově se jedná o žádost o prodloužení soudcovské lhůty k zaplacení poplatku (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. Konf 2/2014), přičemž účelu této žádosti bylo dosaženo tím, že soud prvního stupně delší lhůtu k úhradě poplatku žalovanému fakticky poskytl, neboť k jeho zaplacení měl žalovaný prostor až do uplynutí patnáctého dne ode dne doručení usnesení, jímž byl opětovně k úhradě soudního poplatku vyzván. Ani v této lhůtě, která běžela do data 3. 6. 2025 však soudní poplatek nebyl žalovaným zaplacen, důsledkem čehož je, že v řízení o jím podaném odvolání nelze pokračovat. Není tak vadou řízení, že o žádosti žalovaného z 6. 5. 2025 nebylo rozhodnuto samostatným usnesením.8. Uvažovat nelze ani o aplikaci ustanovení § 9 odst. 1 písm. c/ ZSOP, na které žalovaný v podaném odvolání poukázal, neboť v daném případě nejde o situaci v tomto ustanovení předpokládanou. Žalovaný totiž argumentuje nedostatkem prostředků k úhradě soudního poplatku, nikoli tím, že je připraven ho uhradit, nicméně přechodně mu v tom brání vnější okolnosti. Odvolací soud připomíná, že Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 1. 7.