5 Cmo 92/2025-104 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 6. 2024, č. j. 68 Cm 181/2023-61 (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění usnesení uvedl, že žalovaný, který podal včasné odvolání proti rozsudku ve věci vydanému, požádal podáním ze dne 13. 9. 2024 o osvobození od soudních poplatků. Osvobození mu nebylo přiznáno usnesením ze dne 18. 10. 2024, č. j. 68 Cm 181/2023-80, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 6. 2. 2025, č. j. 5 Cmo 7/2025-91. Výzvou ze dne 16 5. 2025 byla žalovanému stanovena dodatečná lhůta k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 55 400 Kč, která byla zástupci žalovaného doručena 19. 5. 2025. Soudní poplatek nebyl žalovaným ve stanovené lhůtě zaplacen, soud prvního stupně proto postupoval podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSOP“), a odvolací řízení zastavil. K žádosti žalovaného o splátky soudního poplatku soud prvního stupně uvedl, že k ní nepřihlížel, neboť byla učiněna prostřednictvím elektronické pošty dne 30. 5. 2025, avšak do tří dnů nebyla doplněna předložením jejího originálu, případně písemným podáním shodného znění. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 146 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl, že požádal prostřednictvím elektronické pošty o možnost povolení splátek soudního poplatku, soud prvního stupně však k této žádosti nepřihlédl, neboť žalovaný nedoplnil podání předložením jeho originálu. K tomu žalovaný uvedl, že jako osoba neznalá zákonů nemohl vědět, že v případě podání formou elektronické pošty musí ve lhůtě tří dnů toto podání zaslat v originálu. Soud prvního stupně tak mohl žalovaného nebo jeho zástupce vyzvat k doplnění. Podle žalovaného bylo možno o žádosti o splátky soudního poplatku rozhodnout i bez podmínky stanovené v ustanovení § 42 odst. 2 o. s. ř.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení a řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání podaného odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru o jeho nedůvodnosti.4. Podle § 2 odst. 5 ZSOP je poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem odvolatel. Podle § 4 odst. 1 písm. b/ téhož zákona vzniká poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, podáním odvolání. Podle § 7 odst. 1 ZSOP je poplatek, s výjimkou poplatku za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem, splatný vznikem poplatkové povinnosti. Podle § 9 odst. 1 ZSOP, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň patnácti dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.5. V daném případě se žalovaný včas odvolal proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 11. 6. 2024, č. j. 68 Cm 181/2023-61, jímž byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu ze dne 21. 2. 2024, č. j. 68 Cm 181/2023-34, a jímž bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení. Podáním odvolání vznikla žalovanému poplatková povinnost ve smyslu výše citovaného ustanovení § 4 odst. 1 písm. b/ ve spojení s § 2 odst. 5 ZSOP. V reakci na výzvu soudu prvního stupně k zaplacení soudního poplatku ze dne 11. 9. 2024 požádal žalovaný podáním ze dne 13. 9. 2024 o osvobození od jeho placení. Usnesením ze dne 18. 10. 2024, č. j. 68 Cm 181/2023-80, potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 6. 2. 2025, č. j. 5 Cmo 7/2025-91, bylo rozhodnuto, že žalovanému se osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Soud prvního stupně poté znovu vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání, a to usnesením ze dne 16. 5. 2025, č. j. 68 Cm 181/2023-94, které bylo doručeno zástupci žalovaného dne 19. 5. 2025. Lhůta k zaplacení poplatku byla žalovanému stanovena v délce patnácti dnů ode dne doručení usnesení. Součástí usnesení bylo poučení o tom, že v případě nezaplacení soudního poplatku bude odvolací řízení zastaveno. Žalovaný v takto stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil.6. Pokud jde o žádost žalovaného o povolení splátek soudního poplatku, která došla soudu prvního stupně prostřednictvím elektronické pošty dne 30. 5. 2025, nejedná se o podání obsahující návrh ve věci samé, v důsledku čehož se na něj nevztahuje povinnost ho doplnit předložením jeho originálu nebo písemného podání shodného znění, jak je zakotvena v ustanovení § 42 odst. 1, první věta o. s. ř. K této žádosti tak mělo být soudem prvního stupně přihlédnuto, neboť žalovanému nebyla soudem stanovena povinnost doplnit její originál nebo předložit její shodné znění v písemné podobě (§ 42 odst. 1, poslední věta o. s. ř.). Byť soud prvního stupně k uvedené žádosti nesprávně nepřihlížel, nejde o vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí soudu. Obsahově se totiž jedná o žádost o prodloužení soudcovské lhůty k zaplacení poplatku (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. Konf 2/2014), přičemž účelu této žádosti bylo dosaženo tím, že soud prvního stupně delší lhůtu k úhradě poplatku žalovanému fakticky poskytl, neboť k jeho zaplacení měl žalovaný prostor až do uplynutí patnáctého dne ode dne doručení usnesení, jímž byl opětovně k úhradě soudního poplatku vyzván. Ani v této lhůtě, která běžela do data 3. 6. 2025 však soudní poplatek nebyl žalovaným zaplacen, důsledkem čehož je, že v řízení o jím podaném odvolání nelze pokračovat. Na věcnou správnost rozhodnutí tak nemá žádný vliv, že o žádosti žalovaného o povolení splátek soudního poplatku nerozhodl soud prvního stupně samostatným usnesením.7. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné v obou jeho výrocích, přičemž ve výroku II. tak učinil ve znění, jak uvedeno ve výroku II. usnesení odvolacího soudu, neboť soudem prvního stupně nebylo v uvedeném výroku vyjádřeno, že se jedná o náklady odvolacího řízení.8. Výrok o nákladech tohoto odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měla v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně. Žalobkyni však žádné takové náklady nevznikly, v důsledku čehož odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů odvolacího řízení právo.