7 Cmo 57/2025-22 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zastavil řízení, výrokem II. rozhodl, že se navrhovatelce vrací soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem IV. uložil navrhovatelce povinnost zaplatit České republice náklady státu ve výši 12 140 Kč představované odměnou opatrovníka , Jméno opatrovníka, , advokáta, sídlem , adresa, (dále jen „opatrovník“).2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně konstatoval, že se navrhovatelka návrhem doručeným soudu dne 15. listopadu 2024 domáhala jmenování statutárního orgánu. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 18. února 2025 vzala navrhovatelka návrh v celém rozsahu zpět. Proto soud prvního stupně podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), řízení zastavil.3. Výrokem II. rozhodl o vrácení soudního poplatku podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.4. Výrok III. týkající se náhrady nákladů řízení odůvodnil odkazem na § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. tím, že navrhovatelka zavinila zastavení řízení, avšak účastníku společnosti , Anonymizováno, (dále jen „společnost“) žádné náklady řízení nevznikly.5. Výrok III. soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř. tím, že jelikož je navrhovatelka povinna k úhradě nákladů řízení druhému účastníku, je povinna i k náhradě nákladů vzniklých státu, která se skládá z odměny opatrovníka, jíž je stát povinen zaplatit podle § 140 odst. 2 o. s. ř. Opatrovníkovi přiznal odměnu ve výši 12 140 Kč sestávající se z odměny za dva úkony právní služby po 5 620 Kč podle § 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „advokátní tarif“), ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b), § 7 bod 5 advokátního tarifu a dvou paušálních náhrad po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu.6. Proti výroku IV. usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že navrhovatelka není povinna uhradit České republice náhradu nákladů státu představovanou odměnou opatrovníka, eventuálně, aby odvolací soud výrok IV. usnesení soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil k dalšímu řízení.7. Předně namítá, že usnesení, jímž byl ustanoven opatrovník nenabylo právní moci, neboť proti tomuto usnesení podala dne 24. ledna 2025 blanketní odvolání; zároveň jí bylo toto usnesení nesprávně doručeno do advokátní datové schránky. Návrh na zahájení řízení byl vzat zpět až dne 18. února 2025. S ohledem na skutečnost, že soud o odvolání nikdy nerozhodl, resp. nerozhodl před tím, než odvolatelka návrh na zahájení řízení ve věci vzala zpět, usnesení, jímž byl ustanoven opatrovník, nikdy nenabylo právní moci. Jelikož nebyl opatrovník ustanoven pravomocně, neměl ve věci činit jakékoli úkony. Odvolatelka dále namítá neúčelnost přiznaných právních úkonů.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.9. Podle § 140 odst. 2 o. s. ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. V odůvodněných případech stát poskytne advokátovi přiměřenou zálohu.10. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.11. Podle § 151 o. s. ř. odst. 1 o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle § 147 a § 148 odst. 2 tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou.12. Z obsahu předloženého spisu se podává, že se navrhovatelka návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 15. listopadu 2024 domáhá jmenování statutárního orgánu společnosti. Soud prvního stupně usnesením ze dne 20. ledna 2025, č. j. 62 Cm 362/2024-4, ustanovil společnosti procesního opatrovníka, neboť dospěl k závěru, že v daném případě tu není osoba oprávněna za společnost jednat. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka odvolání. Podáním ze dne 18. února 2025 vzala navrhovatelka návrh na zahájení řízení v celém rozsahu zpět. Následně soud prvního stupně vydal odvoláním napadené usnesení.13. Předně nutno uvést, že stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§ 148 odst. 1 o. s. ř.). V dané věci se z obsahu spisu nepodávají žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by ke zpětvzetí návrhu a následně zastavení řízení vedly příčiny na straně společnosti (a ani sama navrhovatelka nic takového konkrétně netvrdí). Naopak je zřejmé, že zpětvzetí návrhu bylo vůlí navrhovatelky. Lze tedy ve shodě se soudem prvního stupně uzavřít, že k zastavení předmětného řízení došlo pro chování navrhovatelky v důsledku jejího rozhodnutí o zpětvzetí návrhu; tudíž odpovědnost za výsledek daného řízení nese právě navrhovatelka. Povinnost nahradit státu případně vzniklé náklady řízení, by tak stíhala navrhovatelku, neboť tato není osobou splňující podmínky pro osvobození od povinnosti platit soudní poplatek podle § 138 o. s. ř., aby jí nebylo možné uložit povinnost k náhradě nákladů řízení vzniklých státu (takové skutečnosti z obsahu spisu neplynou).14. V poměrech projednávané věci ovšem soud prvního stupně pochybil, jestliže výrokem IV. odvoláním napadeného usnesení uložil navrhovatelce povinnost zaplatit státu výše uvedenou částku jako odměnu ustanoveného opatrovníka; k tomuto dosud nebyly splněny všechny zákonné podmínky podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Jak již uvedeno výše, stát má podle § 148 odst. 1 o. s. ř. podle výsledku řízení proti účastníkovi řízení, u něhož nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, právo na náhradu těch nákladů řízení, které platil. Z obsahu spisu se ovšem podává, že ke dni vydání napadeného usnesení nebyla výše těchto nákladů řízení státu postavena najisto, a není tomu tak ani ke dni rozhodování odvolacího soudu. V této části je rozhodnutí soudu prvního stupně předčasné, neboť podle uvedeného zákonného ustanovení státu vzniknou náklady až poté, co podle pravomocného rozhodnutí soudu o určení výše náhrady odměny a hotových výdajů opatrovníka je opatrovníkovi vyplatí, což se však dosud nestalo. Soud prvního stupně tak nesprávně uložil povinnost navrhovatelce podle § 148 odst. 1 o. s. ř. nahradit státu náklady, jež mu dosud nevznikly, neboť žádná odměna a náhrada hotových výdajů opatrovníka nebyly opatrovníkovi státem vyplaceny.15. S ohledem na výše uvedené odvolací soud usnesení sodu prvního stupně ve výroku IV. podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž soud prvního stupně poté, co postaví najisto výši odměny a hotových výdajů opatrovníka, a poté, co náklady státu vzniknou vyplacením odměny a náhrady hotových výdajů opatrovníkovi, znovu o povinnosti k náhradě nákladů řízení vzniklých státu rozhodne.