7 Cmo 62/2025-299 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem výrokem I. zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhá, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 12. května 2017 do zaplacení a výrokem II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 200 740 Kč.2. Jedná se již o třetí meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně v řízení, v němž se žalobce vůči žalovanému domáhá zaplacení částky 250 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. dubna 2017 do zaplacení z titulu nedoplatku kupní ceny za převod podílu ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „společnost“). V pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ze dne 27. února 2018, č. j. 56 Cm 142/2017-69, jímž soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu zamítl a rozhodl o nákladech řízení, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. června 2021, č. j. 7 Cmo 107/2018-90, pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně znovu (po druhé) ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 23. listopadu 2021, č. j. 56 Cm 142/2017-105, tak, že žalovanému uložil, aby žalobci zaplatil 250 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. prosince 2022, č. j. 7 Cmo 17/2022-132, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části výroku I., kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 250 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 12. května 2017 do zaplacení, a změnil v části výroku I., kterou byl žalovaný zavázán platit úrok z prodlení i za období od 1. dubna 2017 do 11. května 2017, tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. K dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. března 2023, č. j. 27 Cdo 544/2023-182, zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. prosince 2022, č. j. 7 Cmo 17/2022-132, jakož i rozsudek soudu prvního stupně ze dne 23. listopadu 2021, č. j. 56 Cm 142/2017-105, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Nejvyšší soud shledal závěr odvolacího soudu, že v případě zrušení účtu věřitele sjednaného jako místo plnění ve smlouvě lze per analogiam použít § 1956 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), správným. Nejvyšší soud konstatoval, že však nelze zcela vyloučit možnost náhradního splnění (§ 1953 o. z.). To může přicházet v úvahu například tehdy, bude-li dlužník s ohledem na konkrétní okolnosti věci bez své viny v nejistotě, zda plněním na nově určený účet svůj závazek vůči věřiteli skutečně splní anebo bylo-li jednání věřitele nepoctivé (např. vedeno záměrem ztížit dlužníku splnění závazku). Plnění do soudní úschovy má účinky splnění, ale jen tehdy, pokud byly naplněny zákonné důvody pro soudní úschovu, uvedené dlužníkem v návrhu na zahájení řízení o úschově. Podle závěrů Nejvyššího soudu je významné, jaké skutečnosti z pohledu hmotněprávní úpravy dlužník (žalovaný) skutkově vymezil v návrhu na zahájení řízení o úschově, protože tyto skutečnosti jsou těmi důvody, které v řízení o zaplacení soud musí zkoumat, aby posoudil, zda plněním do úschovy byl splněn dluh (protože tyto důvody byly dány) anebo zda splněn nebyl (protože důvody dány nebyly). Proto pro posouzení, zda může mít plnění žalovaného do soudní úschovy soluční účinky, není významné, jak dovolatel právně kvalifikoval důvod úschovy v návrhu na zahájení řízení o úschově, podstatné je, jak jej skutkově vymezil. Odvolací soud podle Nejvyššího soudu pochybil, vycházel-li toliko ze žalovaným označeného zákonného důvodu, aniž by jakkoli zohlednil skutečnosti, které žalovaný v návrhu vylíčil. Proto Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Soud prvního stupně znovu (po třetí) ve věci rozhodl napadeným rozsudkem, kdy po provedeném dokazování a na základě nesporných tvrzení účastníků řízení vyšel zejména z těchto skutkových zjištění:- dne 31. března 2015 byla mezi žalobcem coby převodcem a žalovaným coby nabyvatelem uzavřena smlouva o převodu části podílu (dále jen „smlouva o převodu podílu“), za kupní cenu 6 069 000 Kč splatnou ve dvou splátkách - první splátka ve výši 4 069 000 Kč byla splatná nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne uzavření smlouvy složením do advokátní úschovy na sjednaný účet č. , č. účtu, a druhá část kupní ceny ve výši 2 000 000 Kč do 31. března 2017 bezhotovostním převodem na číslo účtu , č. účtu- dne 15. června 2015 byl žalobce pravomocně odsouzen pro zločin majetkové povahy a byla mu uložena povinnost nahradit poškozené škodu vy výši 7 752 26 Kč (správně 7 752 260 Kč – pozn. odvolacího soudu);- žalovaný zaplatil žalobci část druhé splátky v celkové výši 1 750 000 Kč – dne 3. srpna 2015 částku 1 500 000 Kč na účet č. , č. účtu, a dne 14. října 2015 zaplatil žalobci v hotovosti částku 250 000 Kč; žalobce tato plnění nevrátil;- shora uvedený účet, na který měla být dle smlouvy o převodu podílu zaplacena druhá splátka kupní ceny, byl zrušen (žalobce dne 22. června 2015 vypověděl smlouvu o účtu);- žalobce dne 4. května 2017 vyzval prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě zbývající části kupní ceny za převod podílu ve výši 2 000 000 Kč na advokátní účet úschov č. , č. účtu, , v náhradní lhůtě do 11. května 2017. Součástí výzvy bylo rovněž sdělení, že účet uvedený ve smlouvě o převodu podílu byl zrušen a žalobce se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody. K výzvě byla předložena plná moc zástupce žalobce advokáta , Jméno advokáta A, ze dne 9. února 2017. Výzva byla žalovanému doručena dne 10. května 2017;- žalobce dne 9. února 2017 vystavil advokátu , Jméno advokáta A, plnou moc k zastupování ve všech právních věcech a jako zvláštní plnou moc k uplatnění pohledávky vůči žalovanému a k jednání souvisejícímu. , Jméno advokáta A, zmocnění téhož dne přijal;- žalovaný v reakci na výše uvedenou výzvu dopisem ze dne 17. května 2017 sdělil žalobci, že mu na dlužnou částku 2 000 000 Kč již uhradil částku 1 750 000 Kč, a to dne 14. října 2015 částku 250 000 Kč a dne 3. srpna 2015 částku 1 500 000 Kč; pokud tudíž požaduje částku 2 000 000 Kč, jedná se o podvod. S ohledem „na trestní kariéru“ žalobce požadoval úředně ověřenou plnou moc udělenou právnímu zástupci a úředně ověřenou výzvu k úhradě zbylé částky na konkrétní číslo účtu a současně mu sdělil, že evidovaný závazek vůči žalobci složí do soudní úschovy;- částku 250 000 Kč složil žalovaný do soudní úschovy dne 19. května 2017. Dle návrhu složitelů , Jméno žalovaného, (žalovaný) a , Anonymizováno, (podaného dne 19. května 2017 u Obvodního soudu pro Prahu 4) na přijetí částky 2 000 000 Kč bylo důvodem složení uvedené dlužné částky do soudní úschovy, že žalobce je ve výkonu trestu odnětí svobody, a tudíž je pro žalovaného „zcela nedostupný“, sjednaný účet byl „z neznámých důvodů“ a „bez upozornění žalovaného“ žalobcem zrušen, zrušení účtu „mohlo souviset s trestnou činností žalobce“, podpisy žalobce na plné moci advokáta a na výzvě nebyly úředně ověřeny a výzvou byla požadována částka mnohonásobně vyšší než je skutečný dluh. Obvodní soud pro Prahu 4 návrhu o přijetí do úschovy usnesením ze dne 9. srpna 2017, č. j. 34 Sd 45/2017-20, vyhověl; rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. srpna 2017.5. Soud prvního stupně vázán právním názorem vysloveným dovolacím soudem ve výše uvedeném rozsudku a s odkazem na §§ 1953, 1955, 1956 a 1957 odst. 1 o. z. uzavřel, že (zjednodušeně řečeno) v poměrech dané věci změnou účtu věřitele (žalobce) a jeho sdělením dlužníkovi (žalovanému) došlo k jednostranné změně místa plnění (při analogickém použití § 1956 o. z.). Dlužník (žalovaný) byl zásadně povinen plnit na tento nový účet, nikoliv do soudní úschovy. Uvedené však zcela nevylučuje možnost náhradního splnění (§ 1953 o. z.). Plnění do soudní úschovy má účinky splnění, ale jen tehdy, pokud byly naplněny zákonné důvody pro soudní úschovu uvedené dlužníkem v návrhu na zahájení řízení o úschově. Pro posouzení, zda složením plnění do úschovy žalovaný splnil svůj dluh vůči žalobci, je tedy podstatné, jak žalovaný v návrhu na zahájení řízení o úschově skutkově vymezil důvody pro přijetí plnění do úschovy.6. V intencích závazného právního názoru dovolacího soudu se soud prvního stupně zabýval posouzením nastolené otázky, tj. důvodností plnění žalovaného do soudní úschovy s ohledem na skutečnosti vylíčené v návrhu na přijetí plnění do soudní úschovy, a dospěl k závěru, že v předmětné věci byl naplněn důvod plnění do soudní úschovy stanovený § 1953 odst. 1 o. z. jako „jiné důležité příčiny na straně věřitele“, které jsou dány jak tím, že dlužník je s ohledem na konkrétní okolnosti věci bez své viny v nejistotě, zda plněním na nově určený účet svůj závazek vůči věřiteli skutečně splní, tak tím, že jednání žalobce bylo nepoctivé. K tomu závěru soud prvního stupně vedlo to, že: (i) účet ujednaný účastníky jako místo plnění byl žalobcem bez